V Tibetu jsou nejen krásné hory a řeky, ale také unikátní kultura a historické památky. Tibet je jednou z nejdůležitějších čínských provincií na ochranu památek. Kromě paláce Potála, který je zapsán na seznamu kulturního světového dědictví UNESCO, zde také leží tisíce dalších kulturních památek. Místní oddělení na ochranu památek podniklo několik opatření pro zachování památek v nejlepším stavu, aby si turisté z celého světa užili pravou historii jednotlivých míst.

Palác Potála se nachází na Červené hoře ve výšce 3700 metrů nad mořem ve městě Lhasa. Je nejvýznamnějším zástupcem architektonických typů v kombinaci tibetského chrámu, paláce a hradu. Je také považován za největší starověký zámecký komplex v Tibetu. Palác Potála byl v roce 1994 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Navíc v letech 2000 a 2001 byl palác doplněn o historické chrámy Džókhang a Norbulingka, které se rovněž staly součástí světového dědictví. Tibet od 14. července 2008 zavedl systém na limitovaný počet turistů a omezil i otevírací dobu, aby se památka efektivně ochránila. Turisté si tak musí rezervovat vstupenky den předem a navštěvovat palác podle stanoveného času.

Během letní turistické sezóny se do paláce Potála povolí pouze 5000 návštěvníků denně, vstupenky je tak těžké sehnat. Juedan, který má chod paláce na starost řekl, že omezování počtu návštěvníků je kompromisem k udržení turistiky a ochraně památky.

„O této otázce se hodně bavíme. Kanál, schody a chodba paláce Potála jsou velmi úzké, protože následující komponenty jsou dřevěné. Limitovaný počet návštěvníků nám je vyměřen, což je mnohem lepší pro stav budovy. Je to zejména z bezpečnostního důvodu, protože dřevěné komponenty musí mít dostatek času k obnovení původního stavu, aby se vyznačené cesty s turisty nepropadly."

Juedan také sdělil, že vláda věnuje velkou pozornost ochraně paláce Potála. Od roku 1949 Čína dvakrát investovala do paláce z důvodu údržby.

„Poprvé čínská vláda investovala 55 milionů pro záchranu paláce Potála mezi léty 1989 až 1994. Šlo o největší investici v oblasti kulturních památek v té době. Po finanční injekci byl palác Potála v roce 1994 uveden na seznam světového kulturního dědictví. V roce 2001 čínská vláda investovala dalších 230 milionů yuanů a začala druhou rekonstrukci, zejména údržba střechy a vnitřních domů. Vzhledem k tomu, že má palác dlouhou historii, půda pod kamennými zdmi je ve špatném stavu. Na kvalitě půdy se za poslední roky také podepsala častá zemětřesení okolo Tibetu, která představují spoustu skrytého nebezpečí."

Kromě záchranných prací, se klade důraz i na prevenci. Juedan poukázal na to, že způsoby na ochranu kulturních památek se neustále zlepšují a vyžívají více a více informačních technologií.

„Před pěti lety jsme učinili technické opatření k ochraně paláce Potála. První fáze strukturálního monitoringu byla dřevěná. Nyní používáme některé technologické prostředky, kromě sledování, studujeme injektáž a vodotěsnost. Dalším krokem bude dokončení přesného zmapování každého kanálu, každého pokoje a každého místa v paláci, abychom přesně věděli, na co je potřeba se v různých částech paláce zaměřit," pokračoval Juedan.

Norbulingka patří k světovému kulturnímu dědictví a nachází se na západě města Lhasa. Norbulingka byla založena v 18. Století a představuje typickou tibetskou zahradu. Po rozšíření v posledních dvoustech letech má mnoho zelených stromů, další rozmanité zeleně a jedinečné architektury.

Vedoucí pro chod Norbulingky Labaciren osvětlil, že centrální vláda věnuje velkou pozornost ochraně, rozvoji, řízení a užití Norbulingky. Díky podpoře centrální vlády i autonomní oblasti se daři opatření na ochranu památek zlepšit.

„Kvůli Norbulingce budeme zakládat první monitorovací centrum kulturních památek v Tibetu. Čína investovala deset milionů yuanů do kontroly varovných signálů. Monitorovací centrum bude sledovat jednotlivé budovy, nástěnné malby, zahradní vegetace, vodní zdroje, prodej vstupenek i návštěvníky," řekl Labaciren.

Dodal, že kromě budovy, Norbulingka zahrnuje dalších více než 30 tisíc památek mezi něž spadá Thangka, Buddha a knihy, jež mají vysokou hodnotu. Z důvodu suchého klimatu v Tibetu je více než 80 procent kulturních památek lépe zachováno, nejtěžší je ochránit knihy. Pokud teplota a vlhkost není vhodná, knihy lze snadno poškodit. Cílem vědeckého monitoringu je tak minimalizovat škody. Monitorovací centrum bude sledovat odpovídající normy a bude se snažit zajistit vhodné prostředí k ochraně jednotlivých památek.

Ochrana kulturních památek je systematický projekt a prevence je jedním z nejúčinnějších ochranných opatření. V listopadu roku 2015 byl formálně zaveden dokument o ochraně a správě kulturního dědictví v paláci Potála v Tibetu. Ochrana paláce tak bude díky tomuto zvláštnímu předpisu právně zajištěna.

Juedan uvedl, že v předpisu je regulováno i blízké okolí paláce. Například v okolním areálu se nesmí postavit vysoké budovy. Také tam jsou zaneseny přísné stanovy o obchodní činnosti v areálu paláce. V rámci zachování chráněného území je důležité, aby jakákoliv přeměna životního prostředí získala povolení.

Lada