Rok 1790 byl v čínské historii umění důležitý tím, že symbolizoval vznik pekingské opery. Pak v uplynulých více než 200 letech zažila pekingská opera tří éry, tedy ranné období, období vzniku svého uměleckého stylu a období rozkvětu v 20. století. Pekingská opera patří ke státnímu kulturnímu pokladu.

Rok 1790 byl v čínské historii umění důležitý tím, že symbolizoval vznik pekingské opery. Pak v uplynulých více než 200 letech zažila pekingská opera tří éry, tedy ranné období, období vzniku svého uměleckého stylu a období rozkvětu v 20. století. Pekingská opera patří k státnímu kulturnímu pokladu. Ale stejně jako ostatní tradiční umění stojí pekingská opera před velkou výzvou současné doby, kdy způsobů zábavy je nespočetné množství. Co mají umělci dělat a kde je budoucnost pekingské opery?

Ke konci loňského roku se uskutečnilo fórum s tématem dědictví a vývoje tradičního operního umění. Do diskuse se zapojili umělci, diváci a vládní úředníci z čínské pevniny, Hong Kongu, Macaa a Tchajwanu. Místopředseda čínské dolní sněmovny, Čínského lidového politického poradního shromáždění, předseda čínské asociace literatury a umění Sun Jiazheng přitom uvedl:

„Pekingská opera a jiné druhy operního umění čelí velké výzvě. Po otevírání se světu se Čína postupně stala jedním z hlavních činitelů ekonomické globalizace, která usnadnila šíření informací a vzniklo mnoho možností zábavy lidu. Příliv zahraniční kultury se stává silným soupeřem tradiční čínské kultury. Jsme však povinni chránit tradiční umění a národní hodnoty".

Pekingská opera je zrcadlem čínské tradiční hudby, literatury, historie a tradičního estetického názoru. Jak rozvíjet pekingskou operu je otázka mířená na dnešní umělce.

Zesnulý mistr pekingské opery, pan Mei Lanfang jednou podotkl, že vše se změní. Beze změny neuděláme pokrok. Ve srovnání s jinými uměleckými druhy pekingská opera s 200 lety starou historií není starobylá. Ale pekingská opera se nedá zachovávat v muzeích jako jiné historické předměty. Pekingská opera se dědila ústně, což stále vyžaduje podíl mladých nebo nových umělců. Umělci si všímají, že změna je nutná, ale směr rozvoje má stejně důležitý význam.

„Módní popularizace pekingské opery", „přeměna pekingské opery na činohru" jsou pokusy mnohých umělců. Například tchajwanský spisovatel a režisér Bai Xianyong před deseti lety režíroval novou pekingskou operu „Pivoňkový pavilón". Narozdíl od staré verze ta nová je v mnoha aspektech odlišná, pokud jde o scénář, hudební pozadí, styl zpívání a tancování. Režisér chce spojit pekingskou operu s faktory západní klasické opery, a tím připoutat pozornost mladých lidí.

Nová verze „Pivoňkového pavilnu" se představila několikrát po celém světě. Diváci říkají, že pomocí nové verze se věk obecenstva pekingské opery snížil o 30 let.

Jiní umělci se současně domnívají, že módní popularizace odpovídá chuti mladých lidí, což přispívá k rozšíření pekingské opery. Ale musíme zachovávat původní půvab pekingské opery. Známý herec pekingské opery Li Weikang řekl:

zvuk 3

„Pekingská opera nepatří do realistického umění. To znamená, že herci na scéně vyjadřují názory a popisují veškerou situaci svým hereckým projevem spíše než reálnými předměty. Například cestování lodí nebo válku každý herec představuje jinak. Dobří herci musí povzbudit představivost diváků, aby porozuměli, co chtějí představit. Ale operní umění v dnešním světě je však odlišné od tradiční pekingské opery. Umělci pekingské opery se naučili moderní divadelní techniky, používání světla apod. Já jsem pro používání moderní techniky. Ale držím se toho, že pekingská opera musí zachovávat svůj originální půvab".

(Daniel) K*