Čínský premiér Weng Jia-bao kdysi přišel do nemocnice, aby blahopřál významnému čínskému ekonomu Chen Chan-sheng k jeho 108. narozeninám. Řekl mu, že je neobvyklé, že se dožil čajového věku. Proč premiér použil výraz „čajový věk"?
Číňané mají rádi vytříbené názvy pro vysoký věk. Věku 77 let se říká „věk štěstí". To proto, že znak „štěstí" vypadá v čínském klasickém rychlopisném stylu jako čínská číslice 77. Název pro 88 let je rýžový věk, protože dva radikály znaku „rýže" vypadají jako dvě osmičky v čínském stylu psání a uprostřed je čínská číslice deset, tak se čte právě osm-desát-osm. Věk 99 let se nazývá věkem bílým, protože čínský znak „bílý"se píše zrovna jako znak sto bez jednoho tahu. Věku 108 let se říká věk čajový proto, že znak čaj se skládá z radikálů dvacítky, osmdesátky a osmičky v čínském stylu psání. 20, 80 plus 8 je zrovna 108.
Název „čajový věk" souvisí také s čajovou kulturou a s přáním žít dlouho. Odedávna poznali Číňané léčivé účinky čaje. Císaře Wen-di z dynastie Sui na konci šestého století bolela hlava. Léky mu nepomohly. Mnich mu poradil, aby pil čaj a císař se uzdravil. Tato zpráva se roznesla po celé zemi a všichni začali vařit a pit čaj. Podle historických záznamů přišel jednou do Lo-yangu, hlavního města Číny za dynastie Tang, jeden mnich, kterému bylo přes 130 let. Císař se ho ptal, jaké léky bral, když se dožil tak vysokého věku. Mnich odpověděl: „Po celý život jsem léky neznal, piji jen čaj". Slavný čínský básník Su-shi (1036-1101) napsal verše, které znějí: „Raději vypít sedm misek čaje, jak psal Lu Tong卢仝, než se snažit získat pilulku nadpřirozené bytosti jako císař Wei". Císař Wei Wen-di, který vládl v letech 220—226, údajně cestoval po Západních horách, kde dostal od nadpřírozené bytosti pilulku, po jejím spolknutí mu narostla křídla a odletěl k nesmrtelným. Básník Lu Tong napsal verše, kterými popsal krásný požitek po pití podobný tomu jakoby „vítr tě odvanul k nesmrtelným". Básník Su Shi tím chtěl říci, že pro prodloužení života je lepší pít čaj než získat pilulku od nadpřirozené bytosti.
Sun Jat-sen, který stál v čele buržoazní revoluce z roku 1911 a pod jehož vedením byla svržena několikatisíciletá feudální nadvláda v Číně, se stavěl za koncepci tzv. „čajového věku" a pochválil čaj jako nejzdravější a nejkrásnější nápoj lidstva. Řekl, že čaj a nemastná strava pomáhají lidem k dožití vysokého věku. Známý novodobý literát Lin Yü-tang zase řekl: „Ani v nejmenším nepochybuji o tom, že čaj může prodloužit život Číňanů, protože přispívá k trávení a uklidnění duše člověka.
Z výše uvedeného výkladu vyplývá, že tzv. čajový věk se dá vysvětlit jednak z hlediska rozebraného čínského znaku „čaje", jednak z hlediska jeho léčivých účinků.
Při výše uvedeném výkladu tzv. čajového věku jsme se zmínili o Lu Tongových verších o čaji. Lu Tong se narodil asi v roce 795 a zemřel v roce 835. Byl vášnivým milovníkem čaje. Napsal dlouhou báseň o čaji. Část této básně, známá jako „Píseň o sedmi miskách čaje", popisuje rozkoš z pití čaj. Verše znějí: První šálek svlaží rty, druhý zažene samotu,/ třetí probudí zapadlé vzpomínky. Ještě že na čtení mám tisíce/ svitků!/ Po čtvrtém šálku vyrazí po těle pot a nepříjemné pocity odejdou / póry ven./ Po pátém se cítím lehoučký, po šestém je ze mne nesmrtelný / sám./ Sedmý šálek nepij! Ucítil bys totiž, jak tě vítr odvanul k nesmrtelným./