Minule jsme si představili bajiquan z historického hlediska a v tomto díle si popíšeme jeho základní techniky. Existuje šest způsobů použití síly (liu da kai - 六大开), představované šesti základními pohyby, od kterých se odvozují všechny pohyby ostatní. Předtím, než začneme s jejich výčtem, si opět dovolíme upozornit na omezené možnosti přesného překladu čínských termínů, jaké nám čeština dává, a na nemožnost správně pochopit, jak techniky fungují, pouze na základě slovního popisu bez názorné ukázky. Následující řádky tedy prosím berte pouze jako informativní. Prvním ze šesti základních technik v bajiquan je ding (顶), což je tlačení či úder koncovou částí těla, v typickém případě loktem, přičemž mechanismem vzniku síly je celkové roztažení (otevření) těla. Druhým způsobem pohybu je bao (抱) neboli objetí, do kterého je soupeř sevřen díky pohybu opačnému - stáhnutí (uzavření) těla do sebe. Třetí technikou je dan (但), při níž dochází k úderu malíkovými či ukazovákovými plochami pěstí, podle toho, zda se paže pohybují dolů či nahoru. Další je ti (提), což jsou techniky pohybu nohou, při nichž dochází k typickému nadzvednutí kolena. Následuje kua (垮), při kterém ruka ohnutá v lokti pohybem předloktí směrem k tělu hákuje soupeře tak, že je často stržen na zem. A nakonec je to chan (缠) neboli ovinutí soupeřových paží s efektem lámání lokte či zápěstí.

Co se týká pohybů nohou, tak v bajiquan nenajdeme žádné vysoké kopy a nohy se zvedají maximálně do výše kyčlí. Téměř vždy jsou pohyby prováděny jen ve dvou základních postojích - gongbu (弓步) a mabu (马步). Tyto dva postoje jsou základem pro všechna bojová umění obecně, a proto si je na tomto místě také popíšeme. Gongbu neboli postoj luku je postojem, při kterém je jedna noha vykročená vpřed a ohnutá v koleni, zatímco druhá zůstává napnutá vzadu. Při mabu, takzvaném postoji jezdce, jsou nohy rozkročené a obě pokrčené v koleni. V bajiquan však není váha rozložena na obě nohy stejnoměrně, ale v poměru 4 ku 6 (siliuma - 四六马). Postoje (což platí obecně) jsou prováděny v různé výšce a samozřejmě platí, že čím nižší postoj, tím větší svalová námaha. Výhodou nízkých postojů je, že silné nohy stojící pevnou vahou na zemi dávají větší sílu i úderům rukou a ruce, které se ocitnou také nízko, mohou operovat nejen v oblasti hlavy a trupu, ale si pomáhat s nohama navzájem.

Celkově jsou v bajiquan pohyby spíše přímé, krátké a tvrdé. Proto jsou mimochodem při cvičení mezi jednotlivými údery patrné přestávky. Kvůli těmto vlastnostem se techniky bajiquan výborně doplňují s piguazhang , který jsme si již představili a kde jsou naopak údery vedeny do dálky a po kruhové dráze. Cvičení obou těchto stylů tedy rozvíjí všestrannost a zlepšuje bojové schopnosti. Na závěr si uvedeme v této souvislosti často citované úsloví, které poeticky vyjadřuje účinnost kombinace těchto dvou stylů: Když se pigua přidá k baji, duchové a démoni jsou přemoženi strachem, když se baji přidá k pigua, hrdinové se rozvzdychají, že nemají šanci (八極參劈掛，神鬼都害怕。劈掛參八極，英雄嘆莫及).