Nyní Čína prochází obrovskými změnami a vlny modernizace podemílají tradiční umění. Navzdor těmto prudkým vlnám se pomaleji usazují někteří lidé a věci.

37-mi letý Wang Chao je zástupcem profesora z Čínské akademie výtvarných umění a jedným z dvou dědiců tradičního čínského vodotiskového dřevorytu. V jeho pracovně byly vyvěšeny čínské tušové malby s různými velikostmi a styly. Každý krásný obrázek vznikl jeho mistrovstvím. Vypadají jako kreslené malby a ve skutečnosti byly zhotoveny tiskem. Opravdu návštěvníky fascinují.

Čínský vodotiskový dřevoryt patří k jednomu druhu starověkého knihtisku, má doposud historii delší než 2000 let. Před dávnými časy většina reprodukčních maleb a obrazových knih byla vytištěna tímto způsobem. Do konce období dynastie Ming / asi v 16. až 17. století našeho letopočtu/ nastal v Číně největší rozkvět vodotiskového dřevoryteckého umění, přitom také vznikl barevný dřevoryt. Šlo o opětovaný tisk s mnoha barvami. Každá dřevěná destička byla pro každou barvu. Pomocí těchto samostatných dřevěných bloků byly barvy přenášeny jedna za druhou na papír nazvaný Xunzi. Tato technologie dosáhla velmi vysoké úrovně tisku, kterou potomci stále nepředstihli.

Aplikací tohoto způsobu profesor Wang Chao vytvořil mnoho dřevoryteckých děl. I když pod zvětšovacím sklem tyto dřevorytecké malby jsou úplně podobné jako malby, které vlastnoručně kreslili malíři. Pokročilá technika polygrafického průmyslu na západě dovede získat přesnost tisku, avšak používá olejový inkoust, proto nemůže dosáhnout zvláštního efektu původní tušové malby.

Po té, co západní efektivní technika tisku vstoupila do Číny, zpracování vodotiskového dřevorytu, které si vyžádá hodně časů a lidských sil, ztratilo v obchodě konkurenceschopnost. Toto starověké tradiční umění kdysi zabředávalo do zapomnění a úpadku.

V r. 1997 pan Wang Chao studoval na grafické fakultě Čínské akademie výtvarných umění. Tehdy akademie velmi obdivovala jeho umělecký talent a vybrala ho jako dědice vodotiskového dřevorytu. Wang Chao tento úkol radostně přijal. Od dětství maloval tušové malby, moc dobře znal čínskou tuš a vždycky měl blízké styky s přírodními rostlinami.

Podle návrhu akademie, Wang Chao nalezl partnera pro svou práci. Naučili se nejen komplexní technice vodotiskového dřevorytu, ale otevřeli i cestu k tvorbě odlišné od předchůdců. Wang Chaova díla mají klasický dech i moderní styl. V r. 1999 se na čínské výstavě výtvarných umění - domácí největší oficiální výstavě výtvarných umění, poprvé objevilo jeho dílo, které získalo stříbrnou medaili. Od této doby se můžeme každý rok na různých výstavách kochat jeho obrázky. V jeho zájezdech po světě jeho vodotisková dřevorytecká díla zanechala pracovníkům Muzea Velké Británie hluboký dojem. Oni si ani nepředstavovali, že v Číně se ještě lidé zabývají tímto starověkým uměleckým řemeslem. Jeden umělec, který přijal západní vysokoškolské vzdělání, dokonce nyní podniká tvorbu tradičního vodotiskového dřevorytu.

Od r. 2005 profesor Wang Chao často býval na přednáškách japonských a britských uměleckých univerzit. Jeho díla se také stala sbírkami mnoha velkých muzeí doma i v zámoří, včetně státní knihovny v Paříži, Šanghajského muzea výtvarných umění, muzea Velké Británie, muzea britské univerzity Oxford, atd..

V pracovně pana Wang Chaa jsou dva studenti z norského uměleckého institutu, kteří se učí čínský vodotiskový dřevoryt. Z nichž jedna studentka jménem Julie Tennes se odhodlala požádat, aby mohla zůstat v Číně studovat a stejně jako staří umělci pilně pracovat na své tvorbě.