Držitel Nobelovy ceny za literaturu, čínský spisovatel Mo Yan pronesl minulý týden projev na stockholmské univerzitě. Projev nových držitelů Nobelových cen na této univerzitě je už dlouholetou tradicí. Mo Yan přitom hovořil o své literatuře se členem poroty Nobelovy ceny Ma Yueranem, ředitelem severoevropského Konfuciova institutu a tamními studenty.

Moův projev započal recitováním jeho krátkého příběhu „Vlk" a recitoval výňatek z díla „Strasti života a smrti" v nářečí severočínské provincie Shandong (Šan-tung), kde se Mo narodil. Pak mluvil o lidství, historii, realitě a pojmu radosti.

Mo Yan řekl, že lidství je tématem, o kterém musí konečně diskutovat každý spisovatel. Lidství je ta nejkomplexnější věc. Spisovatelé celého světa v uplynulých tisíci letech stále o humanitě hovořili, ale doposud ji nikdo dobře nepoznal. Diskuze o lidství bude však pokračovat i v budoucnu.

Pokud jde o historii, Mo se domnívá, že takzvaná realita se rychle mění v historii, protože veškerá realita je jen pokračováním historie. Když píše romány, často zapomíná, zda píše o historii či realitě. V pojetí Mo Yana jsou tak romány spojením historie a reality.

Mo ještě uvedl, že plně respektuje čtenáře, i když jeho dílům správně nerozumí. „Vynikající díla jsou často nesprávně pochopena. Jenom jednoduché příběhy budou lehce srozumitelné", řekl Mo Yan, „V Číně máme klasiku „Sen v červeném domě", kterou vždycky chtějí Číňané vysvětlovat. Ale faktem je, že čím víc ho vysvětluješ, tím budeš víc zmatený. Chytrý spisovatel ukrývá svou myšlenku v příběhu a strhuje pozornost na postavy v románu, aby čtenářům všechno vylíčili. V budoucnu budu psát takové romány".

Po té, co Mo Yan získal letošní Nobelovou cenu za literaturu, film „Rudý kaoliang", který byl přepracován podle jeho románu, přilákal pozornost Seveřanů. Kino PARK ve Stockholmu bylo ve dne 9. prosince plné diváků, kteří film i čínského spisovatele chtěli vidět na vlastní oči.

Mo Yan tam informoval o producentovi tohoto filmu, současně si dělal legraci z režiséra filmu Zhang Yimoua, který je zároveň jeho dobrým kamarádem. Řekl divákům, že pokud se jim libí tento film, je to výsledek jeho dobrého románu. Pokud se divákům nelíbí, můžou nadávat režisérovi.

Film „Rudý kaoliang" získal cenu „Zlatého medvěda" na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu v roce 1988. Byla to první velká cena udělená čínským filmařům na mezinárodním filmovém festivalu ve třídě A. Mo Yan si vzpomenul, že tato cena byla v Číně velkým pozdvižením, stejně jako jeho nynější Nobelova cena za literaturu. Tehdy se po celé Číně zpívala tematická píseň tohoto filmu.

Mo Yan se poté snažil najít příčinu úspěchu tohoto filmu. Cena zlatého medvěda nebyla vůbec hlavním důvodem, domnívá se čínský spisovatel. „Myslím si, že ten film dobře zrcadlil tehdejší společnost Číny. Na počátku 80. let minulého století započaly v naší zemi reformy a otevírání se světu. Lidé potřebovali prostor, aby vyjádřili mnoho věcí, které měli na srci, které byly potlačeny v předchozích šílených letech. Film „Rudý kaoliang" právě propagoval osvobození lidství. Všichni muži a ženy v tomto filmu jsou lidé, kteří se nebojí projevit lásku a svůj postoj.

(Daniel)