Město Anyang (An-jang), které leží ve střední Číně, je jedním z nejstarších měst na severu země. Toto město s více než 3300 letou historií bylo v dějinách Číny hlavním městem sedmi dynastií. Jako metropole císařství sloužilo dohromady přes 500 let. Velkolepá historie tohoto města toho po sobě moc nezanechala a město Anjang vypadá podobně jako jakékoli jiné moderní čínské město. Ale to, co tu historie zanechala, je láska místních lidí k tradiční kultuře.

Sluneční paprsky západu slunce pronikají oknem do pokoje, kde slečna Wang Zihan (Wang C'-chan) cvičí na tradiční strunný hudební nástroj guqin (ku-čchin, též čínská citera qin). V pokoji také sedí její otec pan Wang Zhicheng (Wang Č'-čcheng) a její matka, paní Wu Juan (Wu Ťüan). Rodiči pijí čaj a poslouchají hudbu guqinu.

Slečně Wang Zihan je letos dvanáct let. V šesti letech začala studovat hru na tradiční strunný hudební nástroj guzheng (ku-čeng, též čínská citera zheng). V posledním roce se začala věnovat strunnému hudebnímu nástroji guqinu. Řekla, že má velmi ráda tradiční hudební nástroje jako jsou guzheng a guqin. Hra na ně jí zlepšuje náladu a uklidňuje ji.

Čtyřicetiletá paní Wu Juan má z dcery radost. Paní Wu připomenula, že když byla její dcera velmi malá, začala jí seznamovat s tradiční čínskou kulturou, například s tradičními hudebními nástroji. "Zdálo se mi, že byla velmi překvapená, když slyšela tradiční hudbu. Myslela jsem si, že moje dcera má možná talent na hudbu. Před sedmi lety, když bylo dceři pět let, jsem jí koupila první hudební nástroj, tradiční strunný nástroj guzheng. Po dvou až třech letech se naučila hrát některé známé a technicky náročné skladby. V posledním roce projevila velký zájem o další hudební nástroj guqin a začala se mu ve svém volném čase věnovat.

„O guqin jsem začala mít zájem asi od března loňského roku, když jsem ho viděla v televizi. Hra na guqin je velmi elegantní, chci ho studovat," řekla Wang Zihan.

Rodiči se nechtěli vměšovat do života a zájmu jejich dcery. Chtějí, aby studovala to, o co má sama zájem.

„Hru na guqin se začala učit z vlastního zájmu. Proto pro ni všechno bylo jednoduché," řekla paní Wu Juan.

Její učitel na guqin pan Wang Xiandong (Wang Sian-tung) si také myslí, že hrát na guqin není vůbec jednoduché, ale Wang Zihan studuje velmi pečlivě. Za poslední rok udělala značný pokrok.

Na rozdíl od jiných dětí ve stejném věku je Wang Zihan relativně klidná, a to právě díky svým rodičům, kteří mají velmi rádi tradiční kulturu.

„Otec a matka na mě mají velký vliv. Mám velmi ráda jejich práci. Vím, že moje matka je známá na internetu. Otec je zase dobrý kaligraf. Proto kromě hudby mám ráda tradiční čínské malířství a kaligrafii. "

Pan Wang Zhicheng a paní Wu Juan jsou ve městě Anjang známé osobnosti z oblasti kultury. Pan Wang Zhicheng je akademický odborník na pravěkou kulturu. Jeho malby a kaligrafická díla se místním lidem moc libí. Paní Wu Juan a její malby jsou zase oblíbené na internetu.

Ředitel místní reklamní a kulturní agentury Dingzhizun pan Li Bo (Ting-č'-cun, Li Po) manželský pár velmi respektuje a pozval pana Wang Zhichenga jako kulturního poradce své firmy.

Pan Li Bo sdělil, že pan Wang Zhicheng studoval čínskou kaligrafii a malířství od dětství. Potom studoval u několika známých kaligrafů a malířů. Jeho nejdůležitějším učitelem byl pán Liu Buchan (Liou Pu-čchan), nejvýznamnější malíř obrazů Buddhy. Kromě toho, že je pan Wang Zhicheng skvělý umělec, je také dobrý člověk. Jeho kolegové ho respektují i pro jeho osobnost. Rád prostuduje buddhismus, taoismus a tradiční kulturu. Paní Wu Juan má talent na čínskou literaturu a napsala přes tisíc básní. Její malby s tematikou květů jsou také oblíbené na internetu. Všechny zisky, které získává z internetového obchodu se svými malbami, věnuje chudým dětem, chudým starým lidem nebo nemocným.

„Můj blog má přes šest tisíc fanoušků. Jsou mezi nimi malíři, básníci a ti, kteří mají rádi tradiční kulturu," řekla paní Wu Juan. Díky této platformě paní Wu výrazně pomohla chudým lidem.

„Když dokončím malbu, publikuji ji na svém blogu. Potom mi kamarádi nebo fanoušci blogu napíšou zprávu, že se jim malba líbí a chtějí si ji koupit. Peněžní zisky pak věnuji chudým lidem nebo lidem, kteří naléhavě potřebují pomoc. Někdy také své malby těmto lidem věnuji. Oni pak malby mohou prodat sami, získají tak několik tisíc yuanů. Myslím si, že to pro ně není moc peněz, ale aspoň takto dávám najevo soucit. Vytvořit jednu malbu pro mě není nic těžkého. Členové rodiny moji charitativní činnosti velmi podporují. Domnívám se, že pomáhat chudým lidem je také v souladu s čínskou tradiční kulturou," sdělila paní Wu Juan.

(Jiajia)