Čínské písmo v posledních sto letech čelilo velkým výzvám. Mnoho lidí už zapomnělo, jak napsat některé čínské znaky. V posledních sto letech zažilo čínské písmo tři hlavní krize. V roce 1919 začalo hnutí za novou kulturu, v rámci kterého někteří lidí navrhli, aby se přestaly používat čínské znaky a používal se jen latinkový přepis. Po založení Čínské lidové republiky čínština čelila střetu se světovými jazyky. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století čínské písmo čelilo výzvě ze strany počítačové technologie. Nejdůležitější funkce jazyka nebo písma je vliv národní kultury a historie státu národního přežití. V posledních sto letech se podstata čínského písma nezměnila. Politické ani technologické krize v Číně neotřásly čínským písmem.

V současnosti čelí čínské písmo další krizi, zatím největší krizi za posledních sto let.

Čínské znaky procházejí čtvrtou krizí. Vzhledem k přechodu od psaní rukou k zadávání znaků do počítače pomocí klávesnice nebo hlasovým nahráváním došlo mezi Číňany ke změně používání čínského písma. Tato krize není velká nebo významná, ale vychází z nejzákladnějších aspektů života, což má mnohem větší vliv než politické a technologické krize. Média tento jev je popsala jako zapomínání, jak psát čínské znaky rukou, což je jen stručný popis jevu, nikoli popis povahy problému.

Počítačové a informační technologie přinesly společnosti novou revoluci. Výroba, šíření a přijímání textových zpráv jsou zcela závislé na počítačových sítích a multimediálních technologiích. Psaní v ruce je den ode dne méně potřebné, a tak zapomínání jak psát čínské znaky není tak velkým problémem, stalo se běžným společenským jevem. Někteří lidé se domnívají, že různé jazyky čelí stejným výzvám. Proč tato výzva znamená největší krizi pro čínské znaky?

Hlavním důvodem je, že čínské písmo je jedinečným typem písma.

Většina západních jazyků se zapisuje fonetickou abecedou, která si vystačí s malým množstvím symbolů zachycujícími zvuky hlasu a zaznamenávajícími jazyk. Pravidla psaní se nijak zvlášť nemění. Fonetická abeceda na počítačové klávesnici nebo při ručním psaní nezpůsobuje kognitivní nebo emocionální rozpor. Čínské písmo ale čelí jiné situaci. Ruční psaní čínských znaků snadno vede k emoční rezonanci, což je hlavním důvodem, proč se čínská kaligrafie stala jedinečným uměním. Na rozdíl od jiných existujících jazyků se mezi Číňany s absencí psaní čínských znaků ručně vytrácejí emoce vázané na jazyk.

Ze sociologického hlediska je nejobtížnější změnit emoce vázané na rodný jazyk. Jedinec může změnit víru, to je docela dobře možné, ale je zhola nemožné změnit emoce vázané na rodný jazyk. Čínský jazyk je odlišný od jiných jazyků, důležitým faktorem je unikátní písmo. Mnoho akademiků věří, že čínské písmo je nejdůležitějším nositelem čínské civilizace. Čínská civilizace je jedinou ze čtyř starověkých civilizací, která přežívá až do dneška. Nejdůležitějším důvodem soužití různých národů v rámci čínské civilizace je přetrvávání čínského písma.

V současnosti se čínské písmo přestává psát v ruce. Zapomínání psaní čínských znaků se stalo běžným jevem. Pokud tento jev bude pokračovat, emoce vázané na rodný jazyk se postupně budou vytrácet. Se slábnutím emocí spojených s mateřštinou bude klesat také jazyková úroveň, což teprve bude největší krizí čínského písma v tomto století.

Kulturní krize nejspíš nepřiláká dostatek pozornosti, ale pokud bude trvat po několik desetiletí nebo dokonce staletí, může vést k neblahým následkům. Úpadek starověké řecké civilizace, starověké indické civilizace, starověké babylonské civilizace a staroegyptské civilizace byl vždy doprovázen úpadkem a zánikem jejich písma. Z pozice národní kultury volat a inspirovat city Číňanů vůči čínskému písmu a ručnímu psaní čínských znaků a je hrozící a naléhavá záležitost.

V poslední době se v čínské televizi koná"soutěž v diktátu čínských znaků". Tento program přilákal velkou pozornost společnosti. Je to nepochybně dobrý začátek a nová naděje. V propagaci program říká, že je to přenos civilizace písma. I když nevím, zda přinese významný kulturní vliv, tento směr je správný a uklidňující.

Kdo to udělá, když ne my? Když to neuděláme teď, kdy to máme dělat? Pokud cítíte hlubokou lásku k této zemi, udělujete prosím něco pro čínské písmo, i kdybyste jen začali psát rukou. Je to náš mateřský jazyk. Naše mateřština je jedinečná čínština se svým písmem.

(luděk)