V provincii Hunan se snaží vzkřísit nushu, tedy speciální psací systém pouze pro ženy.

V horské krajině Jiangyong uprostřed Číny v provincii Hunan žije Hu Xin, která je momentálně zaneprázdněna sháněním lidí do populárního televizního pořadu. Televizní štáb si přeje více informací o nushu, což je psací systém, který na první pohled vypadá jako standardní symboly.

Devětadvacetiletá Hu je jednou z mála, která tyto vzácné znaky píše. „Chtěla bych zlepšit povědomí o nushu a předat ho mladším generacím. Za těmi znaky je skryto mnoho dojemných příběhů," sděluje.

Nushu, které v překladu znamená dámský rukopis, je odvozeno od standardních čínských znaků, které byly použity obyvatelkami Jiangyongu. Tato tenká a zdánlivě kurzívou psaná varianta čínštiny je často nazývána „jediným světovým přežívajícím znakem žen". V roce 2006 bylo dokonce označeno za národní kulturní dědictví.

Dříve se nushu předávalo v domácím prostředí z generace na generaci, protože se tehdy děvčata nemohla účastnit školní výuky.

Nushu ženy používaly převážně ke psaní básní či písní, aby vyjádřily emoce, které skrývaly před svými muži.

Hu poprvé přišla do kontaktu s Nushu v 8 letech. Pečlivě cvičila rukopis běhemškolních let a nyní je jednou z nejmladších mezi pouhými sedmi registrovanými dědici této psané formy. Její práce jsou vystaveny veřejnosti, a dokonce byly vystaveny v Šanghaji na Expo 2010.

„Abyste objevili smysl psaného kulturního systému, je nutné mít trpělivost," vysvětluje.

Profesorka na Tsinghuajské univerzitě v Pekingu Zhao Liming, která studuje nushu více než 30 let, je přesvědčená, že se Číňané v tomto oboru řadí mezi nejlepší odborníky.

„Nushu bývalo v místní komunitě úplně všude. Něco bylo v knihách, něco bylo napsáno na skládací ventilátory nebo zašito do oblečení. Nejvíce jich však bylo rozházeno po papírech," říká Zhao.

Zhao vysvětluje, že na rozdíl od standardně psané čínštiny, v níž je každý znak částí slova, každý znak v nushu – záleží na dialektu – reprezentuje slabiku. Jednou dokonce vytřídila více než 220 tisíc slov a našla pouze 396 užívaných znaků. „Ale je jich dost na to, aby vyjádřily lidské emoce," uvádí Zhao.

Přesto, že historie nushu sahá do hluboké minulosti, její původ je neznámý. První artefakt se znaky nushu se nalezly na minci z roku 1850.

Zhao se snaží zmodernizovat nushu tak, aby se postupně nevytratilo. V rámci dlouhodobého projektu navrhla ve spolupráci s pekingskou společností Talkmate mobilní aplikaci, pomocí níž by se mohlo nushu naučit mnohem více lidí. Na tomto projektu se podílí i Hu, která dohlíží zejména na standardy psaní symbolů. Spuštění aplikace bylo naplánováno během Pekingského mezinárodního jazykově-kulturního Expa v září.

Zhao očekává, že aplikace představí veřejnosti pravý obraz o nushu a poté se budou všechny tyto informace volněji šířit. Například lidé špatně odhadují, že znaky znamenají nějaké okultní symboly. Dodává také, že nushu není jen záležitostí jedné etnické skupiny.

Ačkoliv mnoho starých básní napsaných v nushu bylo autobiografickými zpověďmi žen o těžkostech jejich života, profesorka nenašla žádné sebevražedné myšlenky autorek. „Slova jsou plná kuráže a pozitivní energie, což ukazovalo neobvykle otevřené myšlení mezi ženami v tehdejší době," pokračuje Zhao.

Nushu odkazuje na sesterstvo místo bratrstva, na které se obvykle čínská kultura zaměřuje. „Přibližuje to atmosféru kulturních salonů na západě. Pokud hlouček žen společně zpívá, nádvoří se stane jejich posluchačem a místem pro klábosení" vypráví.

Pozdní historik a lingvista Ji Xianlin řekl, že nushu považuje za feministický symbol.

„Je to unikátní psací systém vytvořený talentovanými ženami, které byly zbaveny práva na vzdělání," napsal v jednom článku. „Má to význam v mnoha oborech jako je lingvistika, antropologie, sociologie a literatura. Navíc to reprezentuje silného ducha čínského lidu," dovává."

„Nushu patřilo do rané fáze ženských liberálních nástrojů," řekla další lingvistka Zhou Youguang.

Profesorka z Tsinghuajské univerzity Zhao připisuje obrození těchto symbolů modernímu společenskému sebevyjádření.

„Jakmile se zřídilo právo veřejného vzdělávání pro ženy a mohly tak chodit do školy ztratilo nushu svoji funkci. Nicméně je v dnešní době na feministické idey kladen větší důra," vypráví dál Zhao.

Poslední žijící „přírodní" dědičce nushu je podle Zhao 77 let. Mladší generace odborníků, jako je například HU, se učila systém ve škole. „A to není přírodní dědictví, protože lidský životní styl je zcela odlišný," říká profesorka. „Přesto se nové metody musí udržet, aby nezmizely."

Podle Hu jsou třídy nushu správně zasazeny v Jiangyongu, kde je příslušná tvořivost zakořeněná. Dokonce i někteří muži se začali učit tuto psanou formu.

V teorii nushu může být slabika přeložena do dalšího systému, říká Zhao a zároveň dodává, že lze zaznamenávat i moderní obsah a pokračovat tak dál. Nicméně varuje před tím, aby se kultura nekonzumovala pouze tímto povrchním způsobem.

Například nedávno našla Zhao mnoho nově vytvořených znaků v Jiangyongu. Padělky starých knih s nushu se najednou vynořily. V blízkosti provincie Hubei leží takzvaná „Nushu vesnička", do které jsou najímáni občani Jiangyongu, aby tam předvedli tuto ručně psané znaky.

Díky Zhaonině úsilí bylo nushu na začttku letošního roku zahrnuto mezi technické normy v oblasti výpočetní techniky.

„Obávali jsme se, že nushu zanikne, ale nyní se bojíme, že bude ztracena jeho originální tvář. Moderní adaptace je však pro záchranu kultury nevyhnutelná, jenže na druhou stranu jsou potřeba nějaké regulace," říká Zhao.

„Nushu není široce užívanou formou v dnešním světě, ale je to odkaz zaznamenávající naši historii," dodává na závěr Hu. Na základě toho odmítá využít kulturní dědictví pro reklamní účely.