打 (dǎ) bít

草 (cǎo) tráva

惊 (jīng) vyplašit

蛇 (shé) had

打草惊蛇 (dǎ cǎo jīng shé) je čínský idiom, který pochází ze staročínské knihy Nantangjinshi(南唐近事,příběhy z dynastie Jižní Tang), kterou napsal Zheng Wenbao(Čeng Wen-pao), básník žijící v dynastii Song (宋, Sung). V čínštině toto přísloví zní „dǎ cǎo jīng shé" a v překladu doslova znamená: Bij do trávy, abys vyplašil hady. Toto čínské rčení nám praví, že musíme být zdrženliví. Pokud něco vypadá podezřele, měli bychom do toho zasáhnout až poté, když zjistíme, o co jde. Jen opakovaná analýza našeho protivníka nám pomáhá najít kritický bod jeho taktiky.

Příběh

Ke vzniku této strategie se váže příběh ze starověku. Hlavní roli příběhu měl starosta města Wang Lu (Wang Lu) v dynastii Jižní Tang. Ten se rád honil za penězi, při čemž nedbal na morálku a zákon. Jak lidové rčení říká, když nadřízený jedná špatně, budou podřízení následovat jeho příkladu. Takže všichni úředníci města začali páchat zlo a vymáhat úplatky. Místní obyvatelé žili jako v pekle a očekávali, že se těmto úředníkům dostane zaslouženého trestu.

Jednou císař poslal ministra na inspekci místních úředníků. Obyvatelé viděli šanci a napsali žalobu proti úředníkům podřízeným starostovi města. Žaloba se ale dostala nejprve do rukou starosty. Ten byl vyplašen obviněním, v němž byly sice uvedeny veškeré zločiny jeho podřízených, ale podobaly se těm, které on sám spáchal, a nebo měly opravdu něco do sebe. Wang Lu se nemohl ubránit zděšení a s třesoucí se rukou mimoděk napsal tehdejší pocit: „Chcete bít do trávy, ale já jsem byl vyplašen jako had skrytý ve trávě." Tuto větu lidé později zakotvili formou fráze, která v přeneseném významu znamená to, že neopatrný krok umožní druhé straně zjistit, co zamýšlíte a jak budete postupovat.

V oblasti vojenství můžeme tuto strategii aplikovat dvěma odlišnými způsoby, tedy úmyslně bijeme do trávy, aby byl had vyplašen, anebo vyhýbáme se bití do trávy, aby had neutekl vyplašením.

Jako příklad úspěšného uplatnění této strategie uveďme bitvu z r. 218, kdy se Čína nacházela v době Tří říší. Panovník říše Wei, Cchao Cchao s 400 tisíc vojáky zahájil útok na říši Shu(Šu), která měla pouze 100 tisíc vojáků. Obě strany se konfrontovaly na obou březích řeky Han Shui(Chan-šuej). Známý vojenský stratég říše Shu(Šu), Zhu Geliang(Ču Ke-liang) spolu s králem Liu Pejem přišel na přední frontu, aby pozoroval terén pobřeží. Zjistil, že u břehu byly kopce. Po návratu do velkého tábora poslal generála Zhao Yun(Čao-jun) a 500 vojáků, aby se s bubny a rohy skrýval pod kopci. Dostali příkaz, že by měli bít do bubnů, foukat na rohy a vydávat válečné pokřiky jakmile se ozve zvuk děla z velkého tábora. Důležité bylo to, aby se neobjevili před nepřáteli. Takto dělali celé tři dny, několikrát v podvečer nebo o půlnoci, kdy nepřátelští vojáci právě leželi na postelích. Pokaždé musel Cchao Cchao posílit ostrahu svých táborů, aby čelil případnému útoku. Přestože věděl, že to byl trik Zhu Geliang(Ču Ke-liang), nemohl to zanedbat. Z jediného důvodu, co když přijde skutečný útok? Cchao Cchao byl nucen odsunout o třicet kilometrů dozadu svá vojska, která byla již vyčerpaná následkem špatného tělesného odpočinku a vysokého duševního napětí. Zhu Geliang(Ču Ke-liang) úspěšně aplikoval „úmyslné bití do trávy", vyplašil „hada", tedy nepřátelská vojska a bez námahy je porazil.

Pepa