Základní interpretace:

借(jiè)

尸(shī)

还(huán)

魂(hún)

借尸还魂 (jiè shī huán hún) je čínský idiom, který v čínštině zní „jiè shī huán hún" a v překladu doslova znamená: Půjč si mrtvolu a obnovíš tak ducha.

Ve starověké Číně se lidé domnívali, že duše člověka může samostatně existovat bez jeho těla. Název této strategie je převzatý z čínské fráze. K jejímu vzniku se váže příběh, jehož rolí byl Tchie-kuan Li, jeden z osmi taoistických mudrců. Jednoho dne hodlal poslat svou duši do nebes a tak požádal svého učně, aby strážil jeho tělo a zapálil ho v sedmý den, aby se duše nevrátila do těla. Učeň poté toto udělal na žádost mudrce. Šestý den však dostal vzkaz, že matka je vážně nemocná a hrozí smrt. Učeň nevěděl, co dál, když ještě nesplnil úkol mudrce. Ostatní ho přemlouvali, že nesmí zapomenout na matčinu lásku. Navíc nevěřili tomu, že by se do jeho těla mohla duše vrátit. Učeň pak zapálil tělo mudrce a odjel domů k matce. Sedmého dne se mudrc z nebes vrátil se svou duší, ale již nemohl najít své tělo. Byl nucen použít mrtvolu žebráka ležící na kraji silnice a obnovil tak svého ducha.

Tato strategie nám praví, že schopný člověk nepoužívá to, co ostatní, ale právě to, co oni nepoužívají. Je tak schopen svou vůlí ovládat jiné lidi, neboť umí obnovovat věci, na které zapomínají, kterých si nevšímají nebo považují za neužitečné.

Tuto strategii používalo mnoho proslulých politiků a vojenských myslitelů ve staré Číně. Zejména v době střídání dynastií, povstalci využili jména panovníka předešlé dynastie a tak snadno semknuli síly kolem sebe.

Jako příklad úspěšného uplatnění této strategie uveďme příběh na sklonu dynastie Čchin. Roku 221 před naším letopočtem Čchin-š´-chuang založil první čínskou feudální moc. Jeho syn hned po nástupu na trůn nastolil krutovládu. Lidé již neměli co jíst a chtěli povstat proti tyranii. Nikdo zatím nebyl schopen tuto sílu nashromáždit a vést povstání.

Druhý rok se objevila skupina rolníků. Byli odvedeni na vojnu a měli sloužit ve městě Ju-jang. Na cestě však zastihl nové vojáky silný déšť a záplavy. Nemohli se bezpečně a včas dostat do cíleného místa. Podle tehdejšího zákona celá skupina čelila trestu setnutí hlavy. Vedoucí činitelé skupiny, Čchen Šeng a Wu Kuang chtěli bojovat na život a na smrt. Kdyby ostatní členové skupiny měli podobné myšlení, byla by to dobrá šance.

Čchen Šeng si přitom ale uvědomil, že nemá autoritu k vedení lidu. V tehdejší době byli dvě úctyhodné a oblíbené osoby, tj. zavražděný starší princ císaře Čchin-š´-chuanga a nezvěstný generál z bývalého státu Čchu, Siang Jen. Vzhledem k tomu se Čchen Šeng a Wu-kuang rozhodli využít pověrčivosti lidí.

Když připravovali k jídlu rybu, objevili v její břiše lístek, kde je napsána věta: „Čchen Šeng se stane králem". O půlnoci Wu Kuang zase napodobil vlčí pokřik a lidé mohli z něho vyslyšet, že „stát Čchu bude vzkříšen a Čchen Šeng se stane králem". Většina členů skupiny se tak domnívala, že Čchen Šen by měl být člověkem, poslaným z nebes, aby lid vedl v boji proti krutovládě. Všichni dobře viděli, že i když se dostanou do města Ju-jang, stejně budou muset čelit smrti. Copak nemohli povstat a bojovat o život? Za takové situace Čchen Šeng prohlásil sám sebe za generála a spolu s Wu Kuangem zahájili první rolnické povstání v čínské historii.

Pepa