Základní interpretace:

远 (yuǎn) (být) daleký, být daleko

交 (jiāo) spřátelit se

近 (jìn) blízký, být blízko

攻 (gōng) útočit

远交近攻(yuǎn jiāo jìn gōng) je čínský idiom, který pochází ze staročínské knihy s názvem Plány Válčících států (Čan Kuo-cche; 战国策), což je čínská historická kniha obsahující příběhy, řeči, promluvy a dialogy panovníků a úředníků čínských států týkající se událostí 5. – 3. století př. n. l. (240 let). Tato kniha je sbírkou výkladů a dialogů panovníků a jejich rádců, obsahuje též několik příběhů. Sestavil ji z několika textů chánské císařské knihovny knihovník Liu Xiang (Liou Siang) (asi 77 – 6 př. n. l.). Časem se polovina sbírky ztratila, opětně ji zrekonstruoval Ceng Kuang (Ccheng Kchuang) (1019–1083).

Přísloví远交近攻(yuǎn jiāo jìn gōng) v sobě skrývá strategii, kterou lze doslovně přeložit jako: Spojence hledejte v dálce a útočte zblízka. Nejbližší sousedé jsou nebezpečnější než vzdálení. Ze vzdálených sil vytvořte spojence, kteří je obklopí a omezí jejich pole působnosti.

Historický příběh

K vzniku této strategie se váže příběh ze třetího století před naším letopočtem, kdy se Čína nacházela v období tzv. Válčících států. Jednotlivé státy bojovaly o nadvládu, chvílemi se stali spojenci a chvílemi se zase znepřátelily. Situace byla velmi komplikovaná. Největší prosperitu zaznamenal stát Čchin, ležící na severozápadě Číny. Pokusil se o anexi území jiných států a o sjednocení celé Číny. Na východě Číny byl stát Čchi, který byl rovněž rozkvétající. Z obavy, že by stát Čchi mohl v budoucnu zápasit se státem Čchin o hegemonii, měl král Čchin v úmyslu nejprve uspořádat výpravu proti státu Čchi. S tím ale nesouhlasil geniální stratég sloužící královi Čchin, Fan Wej. Ten se domníval, že by se měla aplikovat strategie „najít spojence v dálce a útočit zblízka". Ze státu Čchin jet do státu Čchi byl nesmysl, byla to obrovská dálka a pro zavedení útoku na stát Čchi by musela výprava státu Čchin projet územím sousedních států Chan a Wej. Následkem příliš dlouhé cesty by nemohla vyhrát v případě menšího množství vojáků, zatímco by mateřský stát Čchin musel čelit nebezpečí, kdyby poslal na výpravu větší množství vojáků. Podle stratéga Fan Wej by bylo nejlépe pro stát Čchin, aby zavedl útoky nejprve na sousední státy Chan a Wej a potom mohl postupně proniknout dál. Kromě toho by bylo prioritně nutné uzavřít spojenectví se státem Čchi, ještě předtím, než stát Čchi se pro odpor proti státu Čchin spojí se státy Chan a Wej. Král Čchin přijal návrh svého stratéga. Začal prosazovat přátelskou politiku vůči vzdáleným státům Čchi a Čchu. Postupně anektoval sousední malé státy. Potom dobyl stát Čchu na jihu Číny a naposledy spojenecký stát Čchi na východě Číny. A tak sjednotil čínské území v jeden celek a vyhlásil první feudální koncentrovanou říši v čínské historii.

V klasické knize 36 strategií najdeme poznámky ke zmíněné strategii, které zní takto: Když geografické podmínky nám omezí plnění naplánovaných vojenských cílů, měli bychom nejdřív útočit na blízké cíle a nesmíme se vypravit skrz oblast bližších nepřátel proti vzdáleným protivníkům. Musíme přitom najít spojence v dálce a zabránit tak nepřátelům uzavírat spojenectví. V tomto případě můžeme postupně dobýt území nepřátel. Najít spojence v dálce je vlastně naší taktikou k jeho odstavení z bojů. Až po dobytí sousedních nepřátel se vzdálený spojenec stane novým terčem našeho útoku. A proč je nutné útočit nejprve na bližší nepřátele? Číňané ze starších dob se totiž domnívali, že spřátelení s bližšími protivníky je nebezpečnější a mohlo by nás nečekaně vést do stavu nepředstavitelného neštěstí. Je prioritně důležité zlikvidovat potenciální nebezpečí přímo vedle sebe.

Pepa