Na dvoře pod okapem stojí 69letý Fan Chenhai (Fan Čchen-chaj), který točí kamenným mlýnkem, ze kterého vytéká světle žluté rýžové mléko a stéká dolů do velkého dřevěného sudu pod mlýnkem.

Byl to běžný den 12. měsíce čínského lunárního kalendáře. Vesničan v malé horské vesnici ve východní čínské provincii Zhejiang (Če-ťiang) Shuangxikou (Šuang-si-kchou) Fan Chenhai vstal docela brzy.

On a jeho sousedé naplánovali, že budou vyrábět typickou místní pochoutku - rýžový koláč na oslavu nadcházejících Svátků jara neboli čínského Nového roku.

Na hoře byla natrhána speciální rostlina, která dodá rýžovému koláči jedinečné aroma. Tuto rostlinu je třeba spálit společně se stonky sóji, popel se nasype do vody a přefiltruje. Voda se potom smíchá s rýžovým mlékem.

„Mletí vyžaduje dovednost," řekl Fan Chenhai, „musíte neustále mlít pevně stejným směrem, aby rýžové mléko neteklo špatným směrem."

Před desetiletími byl rýžový koláč zvláštní pokrm, který místní lidé jedli pouze během lunárního Nového roku, protože jindy nebyl na jeho přípravu čas. Se zvýšením příjmů a s více volného času tento kdysi zaniklý zvyk na oslavu Jarních svátků znovu ožívá.

Úsilí vlády o revitalizaci venkova zlepšilo životní úroveň vesničanů. Migrující zemědělci, kteří dřív pracovali ve městech, se vrátili, aby našli nové příležitosti a založili podniky ve svých domovských místech.

Po rozemletí rýže se sousedé sešli v domě Fan Chenhaie, aby pomohli s dalším krokem přípravy.

Podle místního zvyku je třeba předtím, než se začne s vařením rýžových koláčů v páře, zapálit tři vonné tyčinky a obětovat je Bohu kuchyně, který má podle čínské mytologie na starosti sporáky v lidském světě. Když kadidlo dohořelo, Fan Chenhai a jeho sousedé se pomodlili za dobrý nový rok.

„Říká se mu také koláč tisíce vrstev. Vrstev asi nebude tisíc, ale několik tuctů ano," řekl Fan Chenhai. Nalije se první lžíce rýžového mléka, která vytvoří první vrstvu, a ta se uvaří v páře, poté se nalije druhá lžíce, která vytvoří druhou vrstvu, uvaří se, a to se opakuje pořád znovu a znovu. „Trvá to dlouho a vyžaduje to velkou trpělivost."

Jak se kuchyně pana Fan Chenhaie plní vůní rýžového koláče a z komína stoupá pára, atmosféra Svátků jara sílí.

Zatímco Fan Chenhai dělá rýžový koláč, dvě další rodiny ve vesnici jsou zaneprázdněny přípravou další speciality.

Pětaosmdesátiletý Ding Baoxiang (Ting Pao-siang) žije ve starobylém domě s hliněnými zdmi a taškami, s vyřezávanými okny a se čtvercovým dvorem. Každý lunární Nový rok se lidé scházejí v jeho domě u přípravy novoročních napařovaných knedlíků. Jeho knedlíky vařené v páře jsou dokonce známé i v okolních vesnicích, protože jsou měkké a sladké. Řekl, že tajemství spočívá v použití speciální fermentované vody.

Když jsou knedlíky hotové, dostane každý razítko s obrázkem červených květů čínské švestky. Číňané věří, že červená barva přinese štěstí a bohatství do nového roku.

Tofu ve slaném nálevu je další pochoutka, která nesmí chybět na jídelní tabuli vesničanů při oslavách Svátků jara. Po rozemletí sójových bobů nalila Cai Chunying (Cchaj Čchun-jing) sójové mléko do velkého hrnce a uvařila to. Po uvaření, zamíchání, přidání slaného nálevu, nalití sójové sraženiny do připraveného plátna, přefiltrování a tlačení a mačkání, se sójové mléko promění na tofu. Podle jejího názoru je ruční výroba tofu pracná a zajímavá, přináší pocit obřadu, který se i z této odlehlé vesnice stále víc vytrácí.

Když byly všechny tyto pokrmy připraveny a naservírovány, vesničané vesele zpívali a tancovali a předvedli také vystoupení s místními rysy. V představení účinkovali muži i ženy, dospělí i děti. Představení vyobrazovalo starodávných „36 cest života", jako je sběr lotosových ořechů a další folklórní zvyky.

Hrálo se na bambusové píšťaly, což je místní hudební nástroj, a na starém dřevěném mostě nad potokem se zpívaly lidové písně. Most chrání vesničany před deštěm a stovky let jim poskytoval veřejný prostor k odpočinku a rozhovorům.

Novoroční atmosféra bude pokračovat celý první lunární měsíc.

Táňa