Jméno představuje pro lidi identitu a rodové dědictví. Totéž platí i pro města. Například pouze dvě čínská města obsahují ve svých názvech slovo jing (ťing), které v čínštině znamená „hlavní město státu". Peking (Beijing/Pej-ťing, znamená hlavní město na severu) a Nanjing (Nan-ťing, hlavní město na jihu). Nanjing je dnes hlavní město provincie Jiangsu (Ťiang-su), ale v minulosti sloužil jako hlavní město celé země. Ke klíčovým událostem došlo v roce 1420 během vlády dynastie Ming (Ming, 1368–1644 n. l.). V tomto roce oznámil Zhu Di (Ču Ti), také známý jako císař Yongle (Jung-le) přestěhování čínského hlavního města z Nanjingu do Pekingu. Toto rozhodnutí změnilo směr čínské historie a Peking je od té doby národním hlavním městem federální Číny s krátkou přestávkou v letech 1927 a 1949.

U příležitosti výročí přesunutí hlavního města do Pekingu byla v Muzeu hlavního města v Pekingu otevřena výstava s názvem Z Nanjingu do Pekingu: 600. výročí přestěhování hlavního města císařství Ming. Výstava potrvá do 28. června. Mezi exponáty bylo vybráno 267 kulturních památek z muzeí obou měst.

Muzeum hlavního města je dočasně uzavřeno kvůli vypuknutí epidemie nového koronaviru, ale výstava pokračuje v digitálním formátu. Na oficiálních webových stránkách muzea jsou prezentována alba a úvodní texty některých výstav a galerií.

„Chtěli bychom návštěvníky zavést zpět do raných let dynastie Ming, aby viděli, jak byly vybudovány základy trvalé stability a prosperity země," řekl kurátor výstavy Gao Hongqing (Kao Chung-čching). „Lidé tak mohou rozsáhleji porozumět této dynastii."

U vchodu do výstavního sálu jsou umístěny tlusté cihly, které symbolizují řemeslné dovednosti, které umožnily přestěhování hlavního města v dynastii Ming. Na každé cihle o hmotnosti asi 15 kg je vyryto jména výrobce i dohlížitele, aby, pokud by u některé cihly došlo k problému, mohlo být okamžitě určeno, kdo je zodpovědný.

Podle kurátora Gao Hongqinga byly cihly vyrobeny podle tradičního receptu smícháním lepkavé rýže a speciální odrůdy kaolinu, která se používá k výrobě porcelánu, a která dodává pevnost.

Poté, co Zhu Yuanzhang (Ču Jüan-čang) první císař dynastie Ming známý jako císař Hongwu (Chung-wu) svrhl mongolskou dynastii Yuan (Jüan, 1271-1368) a v roce 1368 založil říši v Nanjingu, zorganizoval asi milion lidí k vybudování Nanjingu na mocné město.

Některé exponáty zapůjčené z muzeí v Nanjingu pro právě probíhající výstavu odrážejí toto období rozkvětu. Protože císařovo mauzoleum v Nanjingu zůstalo nedotčeno, nedávné archeologické objevy po celém městě poskytují zajímavý pohled na životní styl vysokých úředníků v té době.

Nálezy z třpytivého podzemního světa, jako jsou zlaté ingoty, šperky a nefrit, přibližují nejranější dny novorozené říše.

První císař dynastie Ming Zhu Yuanzhang zemřel v roce 1398 a trůn předal svému nejstaršímu vnukovi Zhu Yunwenovi (Ču Jün-wen) totiž císaři Jianwenovi (Ťien-wen). Mladý vládce a jeho strýc Zhu Di, čtvrtý syn zakládajícího císaře dynastie Ming, který byl umístěn v Pekingu, se brzy ocitli v hořkém sporu. V roce 1399 se Zhu Di vzbouřil a po čtyřleté občanské válce obsadil Nanjing. Místo pobytu císaře Jianwena zůstalo tajemstvím a objevily se zvěsti, že unikl do zámoří. Někteří historici spekulovali, že to mohl být důvod, proč Zhu Di nařídil námořníkovi Zhengovi, který je velmi známá osobnost v čínské historii, aby vedl obří flotilu na zámořské expedice.

„A protože hrozba Mongolů na severu stále existovala, Zhu Di se rozhodl přestěhovat hlavní město z Nanjingu na sever, aby mohl lépe zajistit frontovou linii," vysvětlil kurátor Gao Hongqing.

Zhu Di zahájil svůj dlouhý projekt výstavby Zakázaného města v Pekingu. Toto hradbami obehnané místo s plochou 720 tisíc m2 je dnes známé jako Palácové muzeum Zakázané město. Až do roku 1912 stále fungovalo jako císařský palác.

Kurátor Gao Hongqing lidem během výstavy vysvětlil:

„V Nanjingu bylo ještě větší Zakázané město, které Zhu Di zkopíroval. Lidé věří, že toto původní místo, které bylo královským palácem až do roku 1420, mělo rozlohu přes milion metrů čtverečních, ale v různých konfliktech bylo postupně zredukováno na ruiny. Po přemístění hlavního města Číny v dynastii Ming do Pekingu, bylo město Nanjing stále považováno vládou dynastie Ming za sekundární hlavní město. Čínština z Nanjingu, která je tónově a výslovnostně odlišná od dnešní standardní čínštiny, založené na pekingském dialektu, byla tehdy oficiálním jazykem v celé dynastii."