Pepa: Tento dopis poslal pan Zdeněk Miler všem svým čtenářům a fanouškům v Číně.

Hana: Dobrý večer milí posluchači, u vysílání Čínského rozhlasu pro zahraničí vás vítají Hana a

Pepa: Pepa.

Hana: Dnešní pořad bude trošku zvláštní, protože bychom ho rádi věnovali vzpomínce na pana Zdeňka Milera, který nás opustil minulou středu 30. listopadu ve věku 90ti let.

Já sama jsem se tuto smutnou zprávu nedozvěděla z českých médií, ale paradoxně od jednoho z mých čínských přátel. Zdeněk Miler a jeho Krteček se totiž těší v Číně nevšední oblibě.

Pepa: Je to tak, ostatně, poslechněte si sami.

Kluk: Moc milý.

Tian Tian: Krteček se mi moc líbí.

Pepa: Čínské děti si myslí, že Krteček Zdeňka Milera je velmi roztomilý, optimistický a mají ho moc rády.

Hana: Musím říci Pepo, že když jsem přijela do Číny, velmi mě to překvapilo. Samozřejmě mám Krtečka velmi ráda, ale rozhodně jsem neočekávala, že jeho knihy objevím v čínštině v největším pekingském knihkupectví hned vedle Kačera Donalda a že mě bude provázet i na mých cestách městskou hromadnou dopravou, kde se jeho příběhy stále objevují na televizních obrazovkách. Vzdálenost, která dělí Čínu a Českou republiku, jako by najednou neexistovala.

Pepa: Největší zásluhu na tom má čínské nakladatelství Jie Li, které před třiceti lety koupilo potřebná autorská práva a přineslo Krtečka do Číny. Více o tom už ale zástupkyně nakladatelství paní Cao Min.

Cao Min (Alena)1: Naše nakladatelství je zaměřeno na dětskou literaturu. Vyhledáváme zajímavé pohádky v zemích celého světa a publikujeme je v Číně. Kromě Krtečka máme autorská práva také například na Šmoulí příběhy. Myslím si, že Krteček už se rozšířil po celém světě a stal se jednou z dětských klasik. Navíc Krteček letos slaví 55 let (pětapadesátiny), proto mu lidé z celého světa věnují zvýšenou pozornost.

Získání autorských práv ale nebylo snadné, protože jejich vlastníci žijí po celém světě, i když hlavním držitelem autorských práv je pan Zdeněk Miler. Většina vlastníků autorských práv nemluví česky, mluví německy a ani my nemluvíme česky, proto to nebylo jednoduché.

Hana: Já mám Krtečka ráda, protože sleduji jeho příběhy od dětství, Krteček je součást kultury, ze které pocházím. Proč ale myslíš Pepo, že je Krteček oblíbený v Číně? Co se ti na něm líbí? Čeho si na něm ceníš?

Pepa: Myslím si, že to jednoduchost a bezúhonnost krtečka můžou dotknout veškerého diváku bez bariéry jazyku a hranice. Takové vzácné kvality se mi moc líbí. Když byl jsem malý, přál jsem si, abych se mohl stát krtečkem a dokamarádil bych s králíkem a ptactvem.

Třebaže jsem začal pracovat a jsem si vzal, doufám, že můžu žít jednoduchý život jako krteček, Dotkl, co slzy, pláč pro smutné věci, rád to k smíchu. Na dobrou karikaturu můžou naučit moc lidé.

Hana: A co si myslí paní Cao Min?

Cao Min (Alena)2: Myslím si, že Krteček má velmi zvláštní umělecké kouzlo. Krteček je zajímavý tím, že působí trošku naivně a myslím, že není flexibilní. Příběhy jsou klidné a vlastně bez dialogů, takže mizí jazyková bariéra. Kromě toho jsou animace doprovázené pěknou hudbou. Všichni vedoucí pracovníci našeho nakladatelství mají tuto figurku velmi rádi. Například já jsem s Krtečkem vyrůstala. Tehdy jsme ještě neměli barevnou televizi, to ale neovlivnilo krtečkovo umělecké kouzlo. Umělecké kouzlo překonává státní hranice. I když je pravda, že zpočátku nebyl seriál v Číně tak oblíbený. Dodnes se zde ale prodalo více než 1 milion publikací, získal si tedy věrné fanoušky. Dnes už Krteček nepotřebuje v Číně žádnou propagaci, zná ho každý. V tehdejším Československu se Krteček objevil na obrazovkách v roce 1956, ale do Číny se dostal až v 80.letech. Originální obrázky a materiály už skoro nemáme a ty které máme nejsou kvalitní. Díky moderním technologiím jsme ale obrázky upravili a mohli jsme v roce 2003 vydat knihu Krteček v mandarínské čínštině. Vydání knihy je výsledkem práce mnoha lidí, kterým bych ráda poděkovala.

Hana: S paní Cao Min jsme se setkali v knihovně v pekingském městském obvodu Dongcheng, kde si příznivci Krtečka 7. prosince připomněli dílo pana Zdeňka Milera.

Pepa: Celou akci nazvanou „Vzpomínka na otce Krtečka, podělme se o Krtkovy příběhy" uspořádalo právě nakladatelství Jie Li.

Cao Min (Alena)3: Dne 1. prosince jsem byla informována o úmrtí pana Zdňka Milera. Zdeněk Miler zemřel 30. listopadu v Čechách, ale my jsme se to vzhledem k časovému posunu dozvěděli až 1. prosince. Je to velmi smutná zpráva. Letos v říjnu cestovali moji kolegové do Frankfurtu, kde se účastnili výstavy, a poté měli v plánu navštívit i Českou republiku. Při té příležitosti se chtěli setkat s panem Milerem. Jeho zdravotní stav to ale bohužel nedovolil. To nám bylo velmi líto. Na druhé straně si ale myslím, že kdyby se nám rozhovor s panem Milerem podařil, mohlo by to přispět ke zhoršení jeho zdraví a to bychom si rozhodně nepřáli.

Cílem konání dnešní vzpomínkové akce je připomenout si jeho život, který byl veselý a šťastný, protože má úspěšného a oblíbeného syna, mám na mysli Krtečka, který mu přinesl mnoho radosti. Tu radost mají i děti z celého světa. V této souvislosti si přeji, aby stále více lidí na světě poznávalo Krtečka a aby se jeho dobré vlastnosti šířily mezi lidmi. Např. přátelskost k ostatním, laskavost a vytrvalost. Na počátku dnešní akce jsem se zeptala dětí, proč mají rády Krtečka. Řekly, že je veselý, optimistický, hodný a nikdy se nevzdává.

Mám tady s sebou knihu Krtek a medicína, která líčí příběh o hledání léčivé byliny v Africe. I když Krtečka po cestě potkalo mnoho obtíží, vytrval až do konce. Takových příběhů se po celém světě děje opravdu mnoho, proto je dobré a důležité, aby se děti z pohádky poučily.

Dnešní vzpomínková akce je také besedou o tvorbě Zdeňka Milera. Doufám, že návštěvníci si uvědomí Krtečkovu skutečnou uměleckou hodnotu. Mnoho příběhů má hlubokou filozofickou myšlenku. Myslím, že autor je veliký člověk. Např. Krtek a televizor. Pan Zdeněk Miler nakreslil tento příběh před 50ti lety. Televize tehdy ještě nebyla běžná, on ale už věděl o jejích negativních stránkách. Vliv televize na lidstvo je podobný jako dnešní internet a elektronické hry, člověk u nich lehce ztrácí čas. Podobně Krtek ve městě upozorňuje na negativní vliv moderního průmyslu na životní prostředí. Krteček se stal ve městě bezdomovcem. Všude jsou umělohmotné domy, lesy a nafukovací míče. Na konci Krtek zjistí, že tady není jeho domov. Příběhy Krtečka předběhly dobu, a to je právě důvod proč se stal klasikou. Miler je skutečným mistrem. Doufám, že i dnešní děti budou mít z krtečka radost, poučí se z jeho příběhů a budou dál šířit jeho ducha.

Na závěr dnešní vzpomínkové akce jsem se zmínila o Krtečkově rýči, kterým Krteček vykopal ten největší poklad – lidskou radost. Krtečkovy příběhy nejsou velké událsti, které by změnily svět, jsou to malé každodennosti, ale jsou velmi dojemné. Přeji si, aby děti našly své rýče pro život, kterými si budou vykopávat svou vlastní radost a hezkou budoucnost. To je hlavním cílem vydání této knihy a také přáním pana Zdeňka Milera.

Hana: Paní Cao Min z nakladatelství Jie Li zmínila hned několik krtkových příběhů. Musím přiznat, že mým nejoblíbenějším je hned ten první: Jak krtek ke kalhotkám přišel. A co ty Pepo?

Pepa: Předtím je mým nejoblíbenějším ten příběh s názvem „Krtek a vejce". Ale když se včera jsem opět podíval na celé příběhy „Krtečka", našel jsem, že ten příběh „Krtek a kamarádi." se opravdu mě dotkl. V tomto příběhu se představila taková scéna, že krteček se s jeho kamarády podílel šťavnaté třesení, což probudilo mé pěkné vzpomínky v Česku. Když jsem studoval na Karlové univerzitě je velký třešňový sad vedle mé koleji. V letě jsem také často trhal třešně se svými českými kamarády.

Hana: A jak Krtečka vnímá první generace jeho čínských diváků, lidé z nichž většina už jsou dnes sami rodiči?

Otec1: Krtečka znám od dětství. Když jsem byl malý dávali v televizi Krtečka a další americký seriál. Krtečkovy příběhy jsou povzbuzující. Nejvíc vzpomínám na Krtečka a sovu. V každém Krtečkově příběhu se skrývá morální ponaučení.

Maminka (Světlana): Myslím si, že Krtečka zná každá rodina. Já sama jsem krtečka sledovala, když jsem byla na základní škole. Vlastně jsem s Krtečkem vyrůstala. Často líčím Krtečkovy příběhy svým dětem. Včera jsme se například dívali na díl Krtek a paraplíčko. Během příběhu jsem se ptala dětí co si myslí o tom, co se stalo mezi Krtkem a deštníkem. Myslím si, že i když se v příběhu moc nemluví, děti vělmi inspiruje.

Otec2: Když jsem se díval na animovaný seriál, všiml jsem si, že Krteček skoro nemluví, vydává pouze zvuky, ale seriál je moc hezký a udělal na mě hluboký dojem. Mám ho rád dodnes. Proto jsem dnes přišel se svou dcerou na tuto vzpomínkovou akci.

Hana: Kdysi dávno, ještě v Čechách jsem v televizi viděla rozhovor s panem Zdeňkem Milerem a uvízla mi z něj v hlavně jediná příhoda. Nevím, zda si pamatuju správně všechny okolnosti, ale pan Miler tehdy popisoval, jak jel kamsi tramvají zaslechl dva teenagery, od kterých by to rozhodně nečekal, jak se baví o Krtečkovi. Velmi ho to tehdy zahřálo u srdce. Pokaždé, když v Číně, v kultuře prohnutých střech, klenutých mostů a zahradních pavilonů narazím na Krtečka, vzpomenu si přesně na ten televizní rozhovor a říkám si, jakou radost by panu Milerovi asi udělal Krtek v Číně. Pepo, co myslíš, dal by se Krteček svým charakterem přirovnat k některé klasické čínské postavičce, k nějakému vašemu hrdinovi příběhů?

Pepa: Pokud mě nech tuto otázku, myslím si, že to má být Opičí král. Když jsem byl malý, byl v Číně velmi populární televizní seriál s názvem „Cesta na západ", který byl natočen podle nejslavnějšího čínského mystického románu se stejným názvem. A v tomto seriálu se mi moc líbí figura Opičí král.

Hana: Liu Xiao Ling Tong Opičí král Cesta na západ.

Opičí Král (Daniel): V mém srdci jsou Krteček a Opičí král dobří a nerozlušní přátelé. Oba jsou oblíbení mezi lidmi celého světa. Přemýšlím, zda by bylo možné vytvořit film, ve kterém se oba setkají. Seriál o Krtkovi jsem poprvé viděl před více než 20ti lety. Od té doby ovlivnil Krteček mnoho generací lidí v naší zemi. Moje děti ho také rády sledují. Krteček symbolizuje přátelství, vstřícnost ke svému okolí, roztomilost a naivitu.

Televizní seriál Opičí král, ve kterém jsem vystupoval se promítal i v České republice. To znamená, že evropské země mají rády čínskou tradiční uměleckou figurku, jakou je Opičí král. Čeští umělci dokonce chtějí vybudovat pavilon věnovaný Opičímu králi. Myslím si, že kulturní výměna je nenahraditelným mostem mezi dvěma zeměmi.

Opičí král a Krteček mají mnoho společného, jsou chytří, hodní, roztomilí a upřímní. A myslím si že právě tak jsou Češi díky Krtkovi vnímáni ve světě. Podívejte se, Opičí král a Krteček se rádi smějí, zvuk smíchu Opičího krále je „hei, hei, hei" a Krteček se směje „he, he, he" – oba zvuky jsou stejně roztomilé! Jejich smích mě hluboce zaujal. Stejně jako Opičí král je i pro osobnost Krtečka typický optimismus, vytrvalost a úsilí o pokrok. Takové vlastnosti by měl mít každý člověk.

Pepa: Krtek a Opičí král v jednom příběhu, to by bylo opravdu zajímavé .

Hana: Kdo ví, třeba se jednoho dne naplní. Vždyť Krteček si získal diváky i v zemi Opičího krále. O jeho úspěších svědčí 11 vydaných knih i to, že se objevil v českém pavilonu na loňském Šanghajském EXPO a letos měl výstavu dokonce v Pekingském Národním divadle. Kéž se ideály Zdeňka Milera šíří skrz jeho posla Krtečka dál po celém světě. Díky.

Pepa: Jo, je to také moje přání. Můžu alespoň zjistit, že mé dítě bude věrný divák Krtečka.

Hana: S přáním pěkného večera se od mikrofonu loučí Hana a

Pepa: Pepa