V minulosti v Číně existoval názor, že pro ty, kteří se narodili v rodině pastevců nebo zemědělců, vzdělávání není nijak užitečné, protože jejich rodiny jsou raději, když děti pomáhají při zemědělské práci nebo chovu skotu, než aby chodily do školy.

V dnešní době lidé v kraji Kangding (Kchang-ting) v Ganzi (Kan-c') v tibetské autonomní oblasti v jihozápadní čínské provincii Sichuan (S'-čchuan), už na tento názor zcela zapomenuli. V tomto místě 99 procent dětí z tibetské národnostní menšiny ve školním věku do školy chodí. Nicméně situace byla v minulosti jiná. V dnešním programu vás seznámím s jednou z dvojjazyčných středních skol v Kangdingu, abyste zjistili, co vyvolalo změnu.

V minulosti většina rodičů z tibetské národnostní menšiny v Kangdingu po svých dětech požadovali, aby zůstaly doma a pracovaly a vzdělání se vzdaly. V současné době se situace hodně změnila. V dnešní době si rodiče nejen v Kangdingu uvědomují, že vzdělání může jejich dětem pomoci k získání lepšího života, také je v této oblasti k dispozici více školních zařízení.

Předseda internátní školy v Kangdingu Tu Deng (Tchu Teng) zaznamenal změnu přístupu ke vzdělání.

„Pamatuji si, když jsme museli děti nutit chodit do školy, ale situace se změnila. Nyní si rodiče myslí, že současná velikost škol už nemůže naplnit jejich požadavky. Školy v blízkosti vesměs pracují na rozšíření, protože nadšení rodičů k zápisu svých děti do školy je vyšší a vyšší."

Jako etnický a tibetský rodák z Kangdingu Tu Deng sdílel svůj příběh o tom, jak mu docházka do internátní školy pomohla při budování lepší budoucnosti pro sebe i pro svou rodinu.

„Oba moji rodiče jsou pastevci. Ale můj bratr a já jsme vzdělaní, takže teď máme dobré životy. Naši příbuzní a kamarádi upřímně obdivují náš úspěch. Děti, které do školy chodí, mají lepší příležitosti. Když si to lidé uvědomí, ochotně své děti zapisují do škol. Lidé se zde kdysi domnívali, že studium je k ničemu. Ale ukazuje se, že vzdělání je k nezaplacení."

Xia Xinghua (Sia Sing-chua) pracuje jako učitel v této škole již více než dvacet let. Vyprávěl o tom, jak Suolang Cirenovi, jednomu z jeho nejoblíbenějších žáků, vzdělání prospělo.

„Suolang Ciren začal studovat na základní škole a dokončil střední školu. Nakonec byl přijat na Ústřední univerzitu národnostních menšin v Pekingu. Po absolvování se vrátil do Xinduqiao a v tomto městě působí dodnes. Vyrůstal v rodině jen s jedním rodičem. Na střední škole měl jen průměrné známky, ale jeho postoj ke studiu učitele inspiroval, aby mu pomohli se zlepšit. Také měl velmi vysoké sebevědomí a silnou pracovní etiku, které mu pomohla při výrazně zlepšit svůj prospěch. V roce 2009 nastoupil na univerzitu. Po dokončení studia dostal šanci na postgraduální vzdělání, ale místo toho se rozhodl vrátit se domů, kde si našel dobrou práci, aby tak mohl pomoci svému starému otci."

Ať do školy byli donuceni, nebo se zapsali dobrovolně, letošních 2000 absolventů mělo vysokou míru přijetí na vysoké školy. Mnoho z nich se nakonec usadilo ve velkých městech Číny, zatímco jiní se vrátili do tibetské autonomní oblasti Ganzi a našli si dobrou práci.

Po shlédnutí úspěchů těchto absolventů mnoho rodičů uznává, že vzdělání je most, který může pomoci dětem získat lepší život. Míra docházky do školy v Xinduqiao (Sin-tu-čchiao) také neustále narůstá.

Vyučování probíhá jak tibetštině i ve standardní čínštině. V závislosti na plynulosti čínštiny si student může vybrat kurzy, například matematiku, vědy, historii nebo zeměpis, v tibetštině spolu s čínskými jazykovými kurzy. Když je student v čínštině schopný, může kurzy studovat v čínštině, a přitom chodit na tibetské jazykové kurzy.

Ze Ba je studentka třetího ročníku střední školy. Je jedna ze tří dívek, která zpívala píseň známou po celé Číně s názvem Píseň o lásce v Kangdingu, kterou jste právě slyšeli. Ona a její starší bratr se narodili v rodině zemědělců. Její život je odlišný od života dívek v jejím věku vyrůstajících ve větších městech v Číně, ale je podobný životu jejích vrstevníků. Ze Ba nám vyprávěla o svém každodenním životě:

„O víkendu obvykle peru své oblečení ušpiněné přes týden. Někdy se vracím domů, kam to není příliš daleko. Pak pomáhám s domácími a zemědělskými pracemi."

Ale díky svým zkušenostem se Ze Ba stala zralejší a zaměřuje se na budoucnost. Přeje sobě i své rodině to nejlepší.

„Chci studovat na Jihozápadní univerzitě národnostních menšin ve městě Chengdu (Čcheng-tu) nebo na Centrální Ústřední univerzitě národnostních menšin. Po absolvování se chci vrátit domů a pracovat jako učitelka, nebo si najít jinou dobrou práci. Moje matka žije sama a navíc dělá zemědělské práce, ale její zdravotní stav není moc dobrý, proto se o ní někdo musí starat. Můj starší bratr pracuje v kraji Seda daleko od domova. Moje matka mě potřebuje. Rozhodla jsem se, že s ní po dokončení studia budu žít."

HK