Nadmořská výška okresu Litang (Li-tchang), který se nachází v Ganzi (Kan-c´) v tibetské autonomní oblasti v provincii Sichuan (S´-čchuan), je více než čtyři tisíce metrů nad mořem. Obyvatelé tam bojují o život. Za posledních sedm let lidé v Litangu velmi pilně pracovali na záchraně místních luk před pronikající pouští, která ohrožuje životy lidí v „nejvyšším okresu na světě".

Ve více než čtyřech tisících metrů nad mořem je Litang známý jako „nejvyšší město" světa. V tak vysoké nadmořské výšce je životní prostředí vhodné jen pro nejrobustnější vegetaci, a dokonce ani ta kvůli nedostatku kyslíku a srážek nijak zvlášť neroste.

Asi před deseti lety se vrátily písečné bouře, starý nepřítel místní vegetace i obyvatel, kteří jsou na jejím růstu závislí. Ty Litangu hrozí, že Litang vysuší na kost.

Ale lidé v kraji Litang si nechtějí nechat svůj život vzít písečnými bouřemi, přinejmenším ne bez boje.

Weng Deng (Weng Teng) je ředitelem Agentury pro ochranu životního prostředí v Litangu. Vzpomínal:

„Před více než deseti lety země kolem okresu byla holou pouští. V zimě vítr do této oblasti neustále foukal písek. Ale poté, co jsme úspěšně zavedli kontrolu písku je zde i v období větrů mnohem méně písku."

Wang informoval, že okres Litang je na státní silnici č. 318, která do okresu vede v těsné blízkosti severozápadní obří pouště. Půda v Litangu je písčitá a prašná. Odklonem řeky se odkryté říční koryto stalo místem prachu a písku. Kromě toho silný vítr na vysočině a nízké srážky pomáhají rychlé dezertifikaci této oblasti.

Když pršelo, většinou v létě, dešťová voda vytvořila proud s pískem, který nakonec vyschl a přispíval k pískovým a prachovým bouřím, protože na povrchu byla jenom malá nebo žádná vegetace.

V místech vysušených sluncem jen zřídka uvidíte menší jezírko, rašeliniště nebo vodní cestu, protože všechny už vyschly.

Ředitel projektové kanceláře místního lesního úřadu Zhu Xiqiang (Ču Si-čchiang) sdělil, že vliv lidské činnosti je dalším faktorem, který způsobil vysychání v Litangu.

Nesprávné využívání vodních zdrojů a přepásání pastvin skotem patří k nesmírně výrazným faktorům, které urychlily rozšiřování pouští v dané oblasti. V osmdesátých letech minulého století, kdy se státní reformy začaly šířit do pasteveckých oblastí Číny, se pastevci rozhodli zvýšit počet svého dobytku. V té době vláda ani obyvatelé neměli povědomí o ochraně životního prostředí a ochraně zdrojů, takže se vznik pouště zdál nevyhnutelný.

Ale obyvatelé v Litangu, kteří pocházejí z bezpočtu generací zemědělců a pastevců, se rozhodli, že situaci změní.

Zhu Xiqiang nám sdělil jejich plán na boj s pískem.

„Naše metoda boje proti dezertifikaci je sázení trávy.

Je to jednoduché, ale je velmi účinné."

Zaprvé, stěna proti větru byly postavena, aby zpomalila rychlost poryvů. Tím se sníží závažnost jakékoliv písečné bouře, která by nastala. Dále vyprahlá suchá země byla oplocena a zaházena hnojem a živinami, takže tam lidé mohou pěstovat vegetaci. Místní keře byly vysázeny v příčkách o dvou čtverečných metrech. Jakmile tráva a keře pevně zapustí do půdy, půda se zpevní.

Vesnice Benge v okresu Litang byla kdysi hrozně sužována pouští. Teď však vegetace pokrývá obrovské pruhy půdy. Vegetace je chráněna ploty, takže hospodářská zvířata a volně žijící jakové se na nich nemohou pást. Tato oblast je nyní v procesu zotavování z téměř naprostého vysušení.

Zhu sdělil více o zachování pastvin a o tom, jak vidí budoucnost.

„V současné době se v písčitých oblastech pěstuje tráva. Jako další krok plánujeme zasazení hospodářských rostlin, například rakytníku řešetlákového. Tím nejen ochráníme vegetaci, současné také přispějeme k rozvoji místní ekonomiky. Navíc podnikneme všechna opatření k ochraně mokřadů, které zde máme. Jak všichni víme, dokud máme mokřady a používáme vodní zdroje správně, dezertifikace se nebude opakovat tak snadno. "

Ochrana půdy a hospodaření s půdou se rozvíjí ruku v ruce. Místní vláda v Litangu najímá místní pastevce na ochranu pastvin a pěstování hospodářských plodin. Prospěch z ochrany životního prostředí a výdělky pomáhají místním obyvatelům a vládě, aby šli dál na cestě zachování krajinného prostředí.

„Než jsme začali kontrolovat písečné bouře, pastviny tady byly vážně poškozeny. V okolí pro nás vůbec nebylo místo k nahánění. Museli jsme cestovat alespoň dvacet kilometrů, abychom našli vhodné pastviny. Když jsme si na dlouhé cestě chtěli trochu odpočinout, zastavili jsme se a uvařili čaj. Do našich sálků padal písek. Když jsme zavedli lepší kontrolu nad erozí, naše životy se staly mnohem snazší."

Pomocí boje proti dezertifikaci se místní obyvatelé v Litangu stali odborníky na životní prostředí. Jsou si vědomi, že vyvážené životní prostředí je základem pro udržitelný rozvoj.

Po sedmiletém boji proti dezertifikaci bylo před vysycháním v Litangu, okresu s nejvyšší nadmořskou výškou na světě, zachráněno asi 8200 akrů půdy.

Táňa