Zvláštní prostředí a atmosféra mění obyčejné jídlo na lahodné, tak je tomu i v případě vánoční večeře, která není pro čínské chuťové buňky nijak chutná ani atraktivní. Proto není divu, že Číňané na Vánoce kupují jablka z provincie Shanxi (Šen-si) nebo slaví Vánoce podobným jídlem jako Svátek svatého Valentýna. Nikoho nepřekvapí, když Číňané začnou jíst na Vánoce sladké kulaté knedlíčky z glutinované rýže (čínský Tangyuan (Tchang-jüan)).

Číňané slaví Vánoce na základě prvků z jiných kultur, ale vykládají si je podle svého vlastního porozumění a kultury. Kromě slavnostní večeře se proto v Číně Vánoce slaví také nákupy, procházkou po obchodní ulici, vyjádřením lásky a podobně. V teorii komunikace se tento koncept nazývá „reinterpretace".

Lidé z různých zemí chápou Vánoce odlišně a oslavují je svými vlastními zvyky. Hlavním rysem oslav napříč kulturami je to, že se celá rodina schází u slavnostní večeře. Na západě se domácí vánoční večeři říká štědrovečerní večeře. Štědrovečerní menu má několik chodů, mezi kterými nesmí chybět polévka, maso, zelenina a zákusek. Celá večeře má předehru, vyvrcholení a konec. Štědrovečerní večeři v rodinném kruhu provází silné emoce a naděje. Díky slavnostní atmosféře a setkání celé rodiny je snazší cítit štěstí, než v obvyklé dny.

Už od dávných dob se vánoční rodinná večeře pečlivě plánuje. Před začátkem industrializace ukončili zemědělci v prosinci těžkou práci a zahájili odpočinek. V tu dobu byla uskladněna spousta potravin, v sudech zrálo podzimní víno, hospodářská zvířata byla po celém roce krmení připravena na porážku. Sklizeň byla důležitá součást života na venkově a díky schopnosti uložit potraviny na zimu mohla v zimě začít oslava bohem seslaného karnevalu. Součástí příprav na oslavy Vánoc je také úklid a zdobení příbytků.

Ale hlavní je samozřejmě štědrovečerní večeře. Američané připravují u této příležitosti pečeného krocana nebo tzv. „krocana plus". Nejprve se naplní kuře šunkou a uzeninami, pak se kuře vloží do kachny, která se vloží do krocana, který se upeče v troubě. Jeden takový „krocan plus" váží asi 25 kg. Na Vánoce v roce 2007 jsem společně se svým tchajwanským kamarádem a jeho přítelkyní připravoval takového krocana. Když jsme vložili kuře do kachny a kachnu do krocana, zjistili jsme, že nemáme dost velkou troubu. Proto jsme přepravili naplněného krocana z centra Pekingu na východní předměstí, kde jsme ho upekli v domě mého bohatého kamaráda. V té době u něj slavila Vánoce jeho velká čtyřgenerační rodina a když jsme přivezli tohoto obrovského krocana, dosáhla Vánoční atmosféra v jeho domě vrcholu. Ten ovšem ale brzy zase opadnul, protože krocan se nepovedl a chuť byla hrozná. Americká přítelkyně ale dojatě uvedla, že je to chuť domova, „Vánoční večeře nikdy není jídlo na talíři gurmánů, je to rodinné jídlo, je to chuť, kterou si pamatuji z dětství." V té době jsem jí nerozuměl, jen jsem celým srdcem myslel na hotpot na slavnostní tabuli té velké rodiny – to je přece rodina, která umí žít život.

Vánoce na západě jsou svátky zimního slunovratu. Podle starořímského kalendáře připadá slunovrat na 25. prosince. Ze všech slunečních období jsou nejvýznamnější jarní rovnodennost, letní slunovrat, podzimní rovnodennost a zimní slunovrat. V těchto čtyřech dnech sluce přímo dopadá na rovník, obratník Raka, rovník a obratník Kozoroha a délka dne a noci je stejná, nejdelší, stejná a nejkratší. Kromě lidí žijících v oblasti rovníku, slaví další národy tato čtyři solární období.

Mým obvyklým jídlem na Vánoce bývá jehněčí maso. Zimní slunovrat se každoročně odehrává 2 nebo 3 dny před Vánocemi. Čínské ovce sice nevypadají moc hezky, ale jejich maso je výtečné. Známý staročínský lékař Zhang Zhongjing (Čang Čung-ťing) léčil rýmu a tělesnou slabost jehněčím, které dodává našemu tělu energii. Jehněčí se obvykle ochucuje kmínem, badyánem a dalším kořením, které bylo ve starověku považováno za léčivé byliny. V den slunovratu vstupuje Čína do tří devítidenních období největšího chladu, proto je dobré posilnit se první den večeří z jehněčího. Mnoho starověkých národů slavilo slunovrat jako nový rok. V tento den je noc nejdelší a den nejkratší, proto je většina oslav a obřadů zaměřena na zahnání noci a zimy, všude září světla a oheň, vládne rušná atmosféra plná života a podávají se teplá jídla.

Letošní Vánoce jsem jedl hotpot s jehněčí páteří. U tohoto chutného jídla jsem se sešel s rodinou a kamarády. Atmosféra mi připomenula slova spisovatele dětské literatury Kennetha Grahama: „Pokoj je možná obyčejný a nízký. Ale díky záři ohně, je velmi hezký. Lidé vědí, jak je pro ně důležité mít v životě takové útočiště. Čas strávený s rodinou není nikdy promarněný, je to snad i odměna v našem omezeném životě."

(Světlana)