V současné době je zase horečka Pekingské opery. Nadšenci z různých míst v Číně svými akcemi nebo představení usilují o rozšíření tohoto umění s dlouhou historií.

S cílem upozornit na blížící se Festival pekingské opery předvedla skupina žen oblečených v čínských tradičních šatech Cheongsam (neboli qipao (čchi-pchao)) a s maskami z pekingské opery flash-mob v Konfuciánském chrámu ve východočínské provincii Jiangsu (Ťiang-su).

Tchien-ťinský soubor pekingské opery

V Tchien-ťinském souboru pekingské opery je také pravidelně organizován výkon pekingské opery. V poslední době je představení o příběhu o slavném vojevůdci v dynastii Beisong (Pej-sung, 960-1127 našeho letopočtu).

Di Qing (Ti Čching, 1008-1057 našeho letopčtu, slavný vojevůdce v dynastii Pej-sung )

Di Qing se narodil ve velmi chudé rodině, stal se vojákem ve věku 16. Uměl velmi dobře lukostřelbu na koni. Byl zběhlý v umění války. Při boji proti nepřátelům se vždycky rozcuchal, měl na sobě měděnou masku, převzal vedení ve frontě a získal porozuhodných využijí.

Příběh o Di Qingu

Když bojoval Di Qing se svými vojáky v provincii Guangsi (Kuang-si), kvůli několik porážek po sobě vojáci ztratili důvěru. Di Qing se čelil problému, jak zvýšil bojovou morálku. Poté, co věděl, že se na jihu země (provincie Gangsi se nachází na jihu země) široce rozšiřovaly zvyky uctívání bohů a duchů, hned měl nápad. Před další bojem v blízkosti města Guilin (Kuej-lin, město v provincii Kuang-si) začal uctívat bohy a poprosil po požehnání. Připravil sto mincí a modlil se „pokud budeme dostat vítězství, prosím, bože, ať strana se stupnicí všech sta mincí směřuje nahoru".

Další vojevůdci k tomu měli obavu, že pokud výsledek nebude dobrý, bojová morálka bude i nižší, proto Di Qing poradili, aby takovou akci neudělal. Ale Di Qing trval na akci, před vojáky hodil všechny mince na zemi. Každý voják viděl, že strana se stupnicí všech sta mincí směřovala nahoru, pak věděl, že tento boj bude určitě pod žehnání bohu, proto byli všichni nadšeni a morálka byla velmi vysoká. Di Qing hned dal příkaz, aby tyto mince byly přibity na zemi, pak vlastní rukou pokrýval mince se zelenou látkou a zapečetil mince. Pak vojákům řekl „až dostaneme vítězství, vrátíme se tady a pak mince vyzvedneme. "

Vojáci postupovali k jihu a naposled získali velké vítezství proti nepřátelům. Na cestě zpátky do místa, kde hodil Di Qing mince a poprosil bohy za požehnání, vyzvedli mince a pak dozvěděli, že na obou stranách těchto sta mincí byly stupnice. Všichni obdivovali vynalézavost Di Qing.

Tchien-ťinský soubor pekingské opery

Byl Tchien-ťinský soubor pekingské opery založen v srpnu roku 1995. Má tři podřízené herecké soubory, soubory Č.1, soubor Č.2 a Experimentální soubor. Z galaxií talentovaných herců, kteří jsou schopni představit všechny druhy rolí v literárních i ve vojenských kategoriích, spousta umělců dostali vynikajících úspěchů a těšila se velké prestiži doma i v zahraničí.

V roce 2006 se Tchien-ťinský soubor pekingské opery stal jednou z Národních klíčových sítí pekingské opery v Číně, vybrány čínským ministerstvem kultury společně s Národní radou pro ochranu nehmotného kulturního dědictví.

V posledních letech řada vynikajících umělců již zavedla programy různých škol a stylů a stala se pilířem na jevišti. 8 umělců ze společnosti získalo cenu Goliho v rámci ceny Mei Lanfang (Mej Lan-fang), jde o nejvyšší cenu čínských oper, a ceny ocenění s názvem Plum Blossom čínských oper.

Experimentální soubor, který byl nejmladší hereckou skupinou Pekingské opery v Číně, dostal prospěchu z vedení mistrů, mladí umělci postupně dospívali a získali hodně ocenění z Ministerstva kultury Číny a čínské centrální televize CCTV.

Díky různorodým a zajímavým programům umělci z Tchien-ťinského souboru pekingské opery, kteří byli vynikající jak v literárním písemnictví, tak i v bojových uměních, přednesli představení ve všech koutách země s enormní potenciálností, dokonalým výkonem. Na základě častých předstvení v zahraničí Tchien-ťinský soubor pekingské opery nejen hodně přispěje k výměně umění čínské opery, současně podporuje vzájemné porozumění a přátelství s různými zeměmi na světě.

Historie Pekingské opery

Pekingská opera, která je v Číně též považována za "východní drama", je originální čínská esence a dostala svůj název podle místa zrodu – Pekingu.

Pekingská opera má přes dvě stě let starou historií. Původ Pekingské opery sahá do některých starých místních oper, zvlášť to byla opera "Huiban", která byla velice populární v jižní Číně v 18. století. V roce 1790 byla opera "Huiban" poprvé představena v Pekingu u příležitosti oslav narozenin čínského císaře. Poté přišlo hodně skupin s operou " Huiban" do Pekingu. Huiban byla velice flexibilní opera a v Pekingu vstřebala mnoho prvků z jiných oper, divadelních žánrů a her z různých míst Číny. Tím se značně zvýšila její umělecká úroveň. Na konci 19.stolení až do začátku 20.století se tvořila Pekingská opera po desítkyletém rozvoji a zároveň se stála největším druhem opery v Číně.

Pekingská opera je na prvním místě v Číně na nejvíce žánrů, nejvíce herců, skupin, diváků a nejširší vliv.

Pekingská opera je umění kombinované, je v tom zpěv( čang), monolog ( nian), hrát (zuo), bojovat(da) a tance(wu) dohromady. Vypraví příběhy a popisuje postavy prostřednictvím regulovaných postupů.Roly v Pekingské opeře jsou hlavně následující: Šeng(mužská role), Dan ( ženská role), Ťing( mužská role) a Čou( oboji, mužská i ženská role), kromě těch jsou ještě nějaké vedlejší role.

Nalíčení masky je speciálním uměním v Pekingské opeře. Ze tváře se dá poznat povahu- věrnost či zrada, dobro či zlo, a také společenské vrstvo, ve kterém žije nalíčená osoba. Např. červená barva popisuje, že je věrná osoba, fialová barva symbolizuje moudrost, statečnost, černá barva vyslovuje povahou s věrnosti, upřímnosti, bílá barva naznačuje, že je to osoba mazaná a zlá, modrá barva ukazuje statečnost, osoba se žlutou maskou je krutý a zlatá či stříbrná barva se většinou nalíčeno pro role jako bohové, Budhové a čerty,tím symbolizuje tajemství.

Často se považuje konec 18.století je prvním rozkvětem Pekingské opery. V této době byly nejen velmi aktivní místní opery, ale také bylo hodně představení na císařském dvoře. Z důvodu toho, že císařská rodina oblíbila Pekingskou operu, tím i dávalo opeře hodně šance na zlepšení materiálních podmínek, např. lepší prostředí na představení, obleky, nalíčení masek, dekorace scén atd. Vzájemný vliv dvorní a místní opery přispělo Pekingské opeře k neuvěřitelnému rozvoji.

Druhým rozkvětem Pekingské opery bylo v 20.-40. letech minulého století( 20.století). Symbolem tohoto rozkvětu Pekingské opery je, že se tvořilo hodně škol v té době. Mezi nejznámějšími školami jsou níže uvedené 4 významné školy jako: Škola Mei( Mei Lanfang 1894-1961), Škola Šang( Šang Xiaojun 1900-1976), Škola Čeng( Čeng Janqiu 1904-1958) a Škola Xun( Xun Huišeng 1900-1968). Z každé školy proslavilo hodně herců a aktivně hráli na jevištích velkých měst v Číně jako např. v Pekingu nebo v Šanghaji.

Mei Lanfang je jedním z nejvýznamnějších umělců a herců Pekingské opery. Začal studovat operu ve svém 8. letech a v 11.letech už poprvé hrál na jevišti.Při představení ženské roly"Dan" přes 50 let, vytvořil i rozvíjel svůj vlastní herní styl na ženskou roli při zpěvu, monolog, tanec, hudbu, kroj a líčení. V roce 1919 jel Mei Lanfang se skupinou Pekingské opery do Japonska, čímž byla Pekingská opera rozšířená až do zahraničí. V roce 1930 Mei Lanfang se skupinou navštívili USA se svým představením a získali obrovský úspěch. V roce 1934 navštívil Evropu, evropští dramaturgové to jíž vysoce ocenili jejich představení. Od té doby byla Pekingská opera považována světem za čínské drama.

Čtyři znamí danové :Mei Lan-fang, Cheng Yan-qiu, Gou Hui-sheng a Shang Xiao-yun

Po otevření světu Cíny měla Pekingská opera další vývoj, byla podporována jako esence tradičního umění čínskou vládou. Nyní, Čang-An divadlo celoročně dává Pekingskou operu, a mezinárodní soutěž fanoušků Pekingské opery přitahuje milovníky Pekingské opery z celého světa. Zároveň je Pekingská opera tradičním program při kulturní výměře s zahraničními zeměmi.

Masky Pekingské opery

Masky Pekingské opery je to, že herci nanesou na svou tvář určité barvy, které symbolizuje charakter, povahu a osud hrané roly. Např. červená tvář má pozitivní význam, symbolizuje věrnost; černá tvář je neutrální, je symbolem statečného a chytrého člověka; Masky s modrou nebo zelenou barvou jsou také neutrální, většinou jsou to zbojníci. Žluté a bílé masky jsou však většinou spojené s negativním významem, a zlaté a stříbrné tváře symbolizují tajemství, většinou jsou to bohové nebo čerti.

Postavy v Pekingské opera

Jsou celkem čtyři hlavní druhy rolí v Pekingské opeře: Šeng, Dan, Ťing a Čou. Ty se dělí na různé větve jako následující:

Šeng se dělí na: Lao-šeng—dospělý středověký muž, většinou jsou pozitivní postavy jako premiéři, generálové nebo císařové.

Xiao-šeng – hraje mladý muž

Dan se dělí na:

Čching-ji - žena ve středním věku, jsou to paní nebo slečny ze šlechtických rodin.

Wu-dan - žena, která umí dobře bojovat.

Hua-dan - mladé děvče, většinou jsou z nižší společenské vrstvy, např. služka.

Ťing- různé, pestré masky, většinou jsou to pánové, kteří jsou zvláštní buď charakterickou nebo povahou a nebo pohledem.

Mo, patří také k roli Lao-šeng, ale věkově by měl být ještě starší, trošku senilní staří dědečkové, kteří žijou ve spodní vrstvě společnosti. Vzhledem k tomu, že při malování masky se udělají bílým pudrem malý kroužek okolo nosu, dostali i přezdívku "malá barevná tvář (maska)", je na třetím místě po velké barevné tváři a druhé barevné tváři v roli Ťing, proto ji lidé říkají také třetí barevná tvář.

Čou, nosy malé barevné masky, většinou jsou také lidé, kteří žijou chudě, jsou mazaní a k smíchu.