Státní farma Saihanba (Saj-chan-pa) leží v hraniční zóně mezi čínskou provincií Hebei (Che-pej) a autonomní oblastí Vnitřní Mongolsko, více než 200 km daleko od Pekingu. Průměrná nadmořská výška v této oblasti je 1500 m, zdejší podmínky jsou ale podobné oblastem s vysokou nadmořskou výškou a extrémně chladným počasím. V době založení farmy před 55 lety tady byla jenom poušť, která se za půl století úsilí proměnila v největší vysázený les na světě.

Manželé Yu Shitao (Jü Š´-tchao) a Fu Lihua (Fu Li-chua), kteří se narodili v 80. letech minulého století, jsou oba zaměstnanci lesní farmy Saihanba. Manžel Yu Shitai je vedoucí pobočky farmy Qiancengban (Čchien-ccheng-pan) a manželka Fu Lihua pracuje jako výzkumnice v Lesnickém výzkumném ústavu na farmě. Yu Shitai začal pracovat na farmě hned po absolvování univerzity. Fu Lihua na rozdíl od manžela nejprve získala magisterský titul v oboru lesnictví na Čínské akademii lesních věd, a potom zůstala pracovat tři roky v Pekingu. Nakonec svou práci v Pekingu kvůli společnému životu s manželem opustila a získala zaměstnání na lesní farmě. Na začátku si vůbec nemohla zvyknout na monotónní život na farmě. Řekla:

„Tehdy pro mě bylo obtížné přizpůsobit se životu na farmě. Například večerní život po práci je v Pekingu velmi pestrý. Ráda jsem vyrážela s kamarády do ulic, ochutnávali jsme různé speciality v restauracích nebo nakupovali oblečení. Často jsem se vracela domů po 23 hodině. Ale po práci na farmě jsem mohla jít jenom domů, není kam jinam tu jít. Večery jsou velmi dlouhé. Cítila jsem se tu velmi opuštěná."

Fu Lihua v současnosti čelí samotě, ale její předchůdci kromě toho museli snášet také drsné životní podmínky. Podobně jako většina čínských lesních farem leží lesní farma Saihanba v zapadlé oblasti. Žije tu málo lidí a infrastruktura je zaostalá. Až do roku 2000 byly životní podmínky na farmě velmi těžké. Vedoucí farmy odpovědný za prevenci rostlinných chorob a hmyzích škůdců Guo Zhifeng (Kuo Č´-feng) při vzpomínkách na uplynulé roky řekl:

„Velmi dobře si pamatuji, že jsem na lesní farmu přijel 9. července roku 2000. Druhý den jsem dorazil do tábora v horách. Tehdy bylo období dešťů a do tábora nebylo možné dopravit potraviny a zeleninu. Zůstali jsme na hoře jako na opuštěném ostrově. Někdy pršelo nepřetržitě 6 až 7 dnů a my jsme jedli jenom rýži. Současně nebyly zajištěny dodávky elektrického proudu. Cítil jsem se velmi opuštěný. Tehdy v roce 2000 už byla telekomunikace ve vnějším světě velmi rozvinutá, ale v lesní farmě stále ještě zaostávala."

Vzhledem ke strastiplným podmínkám a zaostalému životu někteří lidé farmu opustili, zatímco jiní se usilovně snažili přizpůsobit, a zůstali. Vedoucí Lesnického výzkumného ústavu na farmě Cheng Shun (Čcheng Šun) je jedním z těch, kdo se rozhodli zůstat.

„Na začátku jsem také uvažoval, že odjedu. Ale pak jsem si uvědomil, že mě ta práce velmi baví. Na farmě mám možnost využívat své odborné znalosti v praxi, lesní farma mi nabízí prostor pro rozvoj. S postupem času se ukázalo, že moje rozhodnutí bylo správné. V práci jsem udělal mnoho věcí a dosáhl zajímavých výsledků."

Pro lesní farmu Saihanba, která se zaměřuje na výsadbu lesa, jsou největší hrozbou choroby rostlin a hmyzí škůdci. Guo Zhifeng a jeho kolegové vyvinuli vědeckou prognostickou metodu pro hmyzí škůdce, jejíž míra přesnosti je vyšší než 90 %. Současně využívají stále přátelštější způsoby prevence rostlinných chorob a hmyzích škůdců k životnímu prostředí a usilují o co největší omezení chemických látek. Samoregulační schopnost lesa Saihanba se neustále zvyšuje. Guo Zhifeng řekl:

„Od roku 2014 do roku 2016 jsme prováděli všeobecný biologický průzkum. Zjistili jsme, že na naší lesní farmě žije křídlatý hmyz dlouhošíjky, který lze najít jenom v oblastech s velmi dobrým životním prostředím. Pokud dojde ke znečištění prostředí, dlouhošíjky zmizí. Proto když jsme je na farmě našli, měli jsme velkou radost. Dlouhošíjky jsou symbolem dobrého životního prostředí."

Yu Shitao, manžel Fu Lihua, pracuje na lesní farmě Saihanba od roku 2005. Když překonal počáteční samotu, hluboce si zamiloval toto moře lesů. Yu Shitao a jeho kolegové dosáhli díky kombinaci teoretických a praktických poznatků zvýšení přežívání vysazovaných stromů z 85 % na více než 90 %. Jeho láska k lesu inspirovala Fu Lihua. Fu Lihua řekla, že svého rozhodnutí nelituje.

„Jsem spokojená se současnou prací i životem Na lesní farmě můžu provádět vědecký výzkum. To je skvělé."

Fu Lihua pracuje na farmě Saihanba už 6 let a její manžel Yu Shitao už 12 let. Lesní farma se stala jejich skutečným domovem. Yu Shitao řekl:

„Často říkám, že můj život ve městě byl jako v hotelu. Teprve když jsem přijel na farmu, našel jsem skutečný domov. Moje manželka to cítí stejně. V městě se nespí tak dobře, jako tady. Nemyslíme si to jen my, ale i další zaměstnanci farmy."

Díky úsilí několika generací zaměstnanců se Saihanba za 55 let změnila z pustiny na současné desítky tisíc hektarů široké moře lesů. Do konce roku 2016 dosáhla plocha vysazeného lesa v Saihanba 74,7 tisíce ha. Lesy pokrývají 80 % území celé oblasti.

(Klára)