Poté, co Jerson Palaci Estoro získal svůj vysokošolský titul, se vzdal své kariéry v obchodním řízení a začal se zabývat tím, co se mu nejvíce líbí.
Začal jako amatér v boxu a poté se 37letému Filipínci dostalo několikaletého výcviku ve smíšeném bojovém umění. V roce 2008 na Filipínách získal vyhrál mistrovství univerzálních reálních bojů.
„Zaměřuji se více na svou techniku. Trénuji tvrdě a pak se utvrzuji, že každý boj potřebuji vyhrát, aby moje hodnocení šlo nahoru. Pokud je mé hodnocení vysoké, mohu se přihlásit na šampionát," tvrdí
Estoro přišel do Číny v roce 2010.
Nyní jako trenér a manažer pekingské posilovny Fight Republic Estoro říká, že ho práce těší.
Tak jak sdílí svůj příběh, držitel titulu říká, že cítí otcovskou zodpovědnost při výcviku mladších studentů, což podle jeho názoru ovlivněno tradiční filipínskou etikou bojového umění.
„Během jejich zápasů jsem vždycky nervózní. Mám pocit jako bych byl jejich otec. Nechci, aby se zranili, proto je trénuju opravdu silně a tvrdě. Učím je všechny techniky, které znám, aby se během boje mohli bránit a mohli zápas vyhrát".
Jako profesionální trenér si Estoro všiml, že vzhledem k tomu, že se kvalita života čínského lidu zlepšuje, Číňané se stále více věnují fyzickému cvičení a fitness.
Zvláště s nárůstem popularity některých čínských bojových hvězd má stále více a více mladých Číňanů zájem o box.
„Vzhledem k tomu, že se někteří čínští boxeři stávají šampióny, jako je Zou Shiming (Cou Š´-ming), box je v Číně oblíbeným sportem. Mnohem více amatérských boxerů, stejně jako čínští mladíci, získávají dobrý výcvik a chtějí se stát profesionálními boxery."
I filipínská učitelka na základní škole Luz Lopezová se podivuje nad velkým ekonomickým úspěchem Číny. Její největší pohodlí spočívá v rodině.
„Mám jednoduchou, ale šťastnou rodinu, což mi stačí. Už nemůžu žádat víc, mám svého syna, mám tchána a tchýni, kteří nám velmi rozumí a máme velmi dobré harmonické vztahy. Mám všechno, co bych chtěla v životě mít. Jsem vděčná, že jsem v Číně - našla jsem rodinu," vypráví.
Lopezová přišla do Číny v roce 2005 poté, co se setkala s manželem, čínským státním příslušníkem ze středočínské provincie Hunan (Chu-nan).
Nyní jako matka dvanáctiletého chlapce, má práci v místní základní škole v provinčním hlavním městě Changsha (Čchang-ša).
„Na začátku jsem chtěla být ženou v domácnost, ale pak jsem zajistila, že by bylo příjemné učit v Číně angličtinu."
Ke vztahu mezi Čínou a Filipínami řekla , že má pocit velké odpovědnosti při podpoře komunikace mezi oběma stranami.
„Ve skutečnosti vztahy mezi oběma zeměmi se zlepšují, Filipíny spolupracují s Čínou na různých záležitostech. Máme skutečně naději a těšíme se z takové situace ... Myslím, že takové aktivní vztahy mezi oběma zeměmi se můžou skutečně prohloubit a pokračovat."
Paní Lopezová se take ve svém volném čase zabývá četnými neziskovými organizacemi v Číně.
