V době vlády dynastie Jin přišla do módy pomalá a zdlouhavá mluva. Dvorní ministr, který se jmenoval Wang Yan (256-311) se považoval za vzdělaného a rád často vedl dlouhé rozpravy na veřejnosti. Brzy se stal známým vypravěčem a měl dokonce i několik následovníků.

Obzvlášť rád rozpracovával Wang Yan teorii Lao Zi a Zhuang Zi, o způsobu vlády, kdy člověk vládne tak, že nedělá nic. Podle Lao Zi byla osvícená administrativa možná jenom pokud jde vládce dobrým případem ostatním místo vyhlašování omezujících zákonů a pravidel, která jen narušují život běžných lidí.

S metličkou z koňských žíní v ruce mluvil Wang Yan o problematice tak nenuceně, až se zdálo, že má v této oblasti rozsáhlé znalosti. Jeho posluchači však nacházeli ve vyprávění nelogické závěry, protichůdná tvrzení a chyby a časo vše zpochybňovali.

Wang Yan ale i přesto dál pokračoval ve svém nesouvislém monologu. K veškerým poznámkám byl hluchý a nikdy by ho ani nenapadlo brát je vážně nebo se nad tím, co sám říká hlouběji zamyslet.

Lidé si z něj dělali legraci tvrzením口中雌黄 (kǒu zhōng cí huáng), které znamená – mít v ústech auripigment, a kterým chtěli říct, že Wang Yan by měl na svá ústa aplikovat korekční roztok. Tato fráze se později změnila na 信口雌黄 (Xìn kǒu cí huáng) a dodnes se dochovala jako přísloví. Lidé jím označují ty, kteří mluví bez potřebné moudrosti. Když někdo předkládá nepodložená tvrzení Číňané to vždy komentují slovy .... 信口雌黄 (Xìn kǒu cí huáng).