Štěpánka Hilgertová

Kanoistika-K 1 ženy, slalom

Kanoistice se věnovala od dvanácti let v Tesle Žižkov u trenérky Renaty Knýové, která v ní vzbudila zájem o vodní slalom a lásku k „divoké vodě". Po dvou letech spolu přešly do tréninkového střediska mládeže ve Slávii VŠ Praha a dosáhly na první úspěchy. Na mezinárodním fóru debutovala v roce 1989 vynikajícím čtvrtým místem na mistrovství světa v kajaku žen a ještě lepším druhým místem v dlouhodobém Světovém poháru. V něm byla následující dva roky dvakrát třetí, v olympijském roce 1992 ho dokonce vyhrála. Na světových šampionátech, ani na XXV. olympijských hrách 1992 v Barceloně, kde se vodní slalom po dvaceti letech vrátil do olympijského programu, se jí však příliš nedařilo. Proto se po olympiádě svěřila do odborné péče svého manžela Luboše Hilgerta, také kajakáře, s nímž od roku 1987 vychovává syna Luboše, v současnosti nadějného kajakáře. Výsledky z mistrovství světa se ale příliš nelepšily. Až přišel poslední červencový víkend roku 1996, který se jí odměnil za všechnu tréninkovou dřinu mezi slalomovými brankami na trojském kanálu. Ten den se totiž na řece Ocoee konaly závody ve vodním slalomu na XXVI. olympijských hrách v Atlantě.

Reprezentantka České republiky už v tréninkových jízdách naznačila své ambice. Vyhrála je, stejně jako zdejší jarní závod Světového poháru. Zdálo se, jakoby náročná, 415 metrů dlouhá trať s 25 brankami byla stavěna pro její způsob jízdy. Ve slunečném letním dopoledni startovala v olympijském závodě třetí od konce. Jela výborně, čistě, teprve v poslední brance, snad ve vidině blížícího se cíle, se lehce dotkla tyče. Po prvním kole však byla časem 169,49 sekundy první. „Chce to zajet lépe, tohle asi stačit nebude," nevěřila si před odpoledním druhým kolem. A to bylo skutečně dramatické. Američanka Chladeková předvedla rovněž vynikající jízdu a po chybě v předposlední brance zajela čas na setinu shodný. Hilgertová svůj výkon z prvního kola sice nepřekonala, ale Američanka první jízdu úplně pokazila, a tak zlatá olympijská medaile patřila jí!

Ještě v témže roce vybojovala druhé místo na mistrovství Evropy v Augsburgu v kajaku jednotlivkyň a spolu s Irenou Pavelkovou a Marcelou Sadilovou zvítězily ve slalomu hlídek kajaků žen. Na mistrovství světa 1997 byla znovu druhá a své postavení ve světové elitě potvrdila vítězstvím ve Světovém poháru v roce 1998. Následující rok 1999 si Hilgertová umístění v nejvýznamnějších světových soutěžích vyměnila – mistrovství světa ve Španělsku vyhrála, ve Světovém poháru byla druhá.

Olympijský rok 2000 zastihl Hilgertovou ve skvělé formě. Na mistrovství Evropy v italské Mezzaně vyhrála závod kajakářek a v hlídkách byla se svými partnerkami druhá. Do Sydney na XXVII. olympijské hry odjela s více než měsíčním předstihem, aby co nejlépe poznala tamní umělý kanál v Penrithu i podmínky tamního pobytu. Při vlastním olympijském závodě se to vyplatilo. Svým soupeřkám nedala žádnou šanci, druhou Francouzku Guibalovou porazila v součtu časů z obou jízd téměř opět sekund. Výsledkem byl „polibek v olympijském kanále" od manžela a trenéra Luboše a druhá zlatá olympijská medaile.

Dva poolympijské roky jakoby Štěpánka Hilgertová „odpočívala", ve Světovém poháru 2001 a na mistrovství Evropy 2002 v Bratislavě skončila na třetím místě. Na mistrovství světa 2003 v Augsburgu však členka Dukly Praha svým vítězstvím – doplněném prvním místem hlídek kajakářek – znovu připomněla kanoistickému světu vodního slalomu své ambice bojovat o stupně vítězů i na XXVIII. olympijských hrách 2004 v řeckých Aténách.

Tyto informace vyplývá z webové stránky českého olympijského výboru.