Uplynulo deset dní od násilného kriminálního činu z 23. ledna v okresu Lu-chuo v tibetské autonomní městě Kan-z, v jihozápadní čínské provincií S´-čchuanu. Reportér našeho rozhlasu osobně navštívil místo zločinu.

Uplynulo deset dní od násilného kriminálního činu z 23. ledna v okresu Lu-chuo v tibetské autonomní městě Kan-z, v jihozápadní čínské provincií S´-čchuanu. Reportér našeho rozhlasu následně osobně navštívil místo zločinu. Místní lidé, kteří zakusili celou událost na vlastní kůži, jsou stále vystrašení. S celou událostí se pojí fáma, že se tibetský mnich upálil. Ale místní policisté potvrdili, že nedošlo v daném dnu k žádnému podobnému incidentu ani sebeupálení člověka. Pozorní mástní obyvatelé si ještě všimli, že zúčastnění lidé pocházejí většinou z jiného místa.

K násilnému činu došlo na samém počátku vzniku fámy u velmi vytížené křižovatky. Náš korespondent navštívil malý obchod právě v blízkosti křižovatky. Majitel tohoto obchodu nechtěl prozradil své celé jméno, uvedl jenom o své příjmení „Kuo". Pan Kuo si vzpomněl na celou událost. Svůj obchod otevíral toho dne dopoledne jako obvykle. Ale Kuo cítil mimořádnou atmosféru na ulici, když se mnoho lidí postupně shromáždilo u křižovatky.

Kuo si mimochodem všiml případného incidentu. Stejně jako Kuo, i další lidé se nahrnuli do ulic v blízkosti křižovatky. Ulice, na které se nachází obchod Kua, byla zasažená násilím.

„Na počátku vykřičeli a házeli čtvercové kusy papírů. Pak si vzali hole, a začali kolem sebe tlouct".

Pokud jde o situaci ze dne, kdy došlo k násilí, Kuo je stále vystrašený:

„Bylo tam mimořádně, mimořádně mnoho lidí. Nikdy jsem tady neviděl takovou spoustu lidí".

Ve svém výroku používal Kuo dvakrát slovo „mimořádně", protože se opravdu neočekávané situace obával. Kuo hned zavřel dveře. Kolemjdoucí na ulici spěchali a utíkali na bezpečné místo. Srdce Kua se strachem rozbušilo, když slyšel výkřiky zvenčí a bušení na dveře.

„Snažili se všechno zničit. Dveře se málem rozletěly. Nikdo se neodvážil otevřít dveře. Zavřel jsem dveře, okna a všechny vstupy, a uvnitř jsem dveře ještě zablokoval nohou. Venku se mezi tím ohehrála krvavá scéna".

Zde zvýšil Kuo svůj hlas. Uplynulo však deset dní po násilném kriminálním činu, ale když se podívá směrem ven, stále není klidný.

Lu-chuo není velký okres, proto Kuo zná většinu místních starých lidí na ulicí, ale v den krvavé události se tu objevily mnohé neznámé tváře.

„Myslím si, že zločinci se shromáždili nejprve v sousedním okresu Tao-fu, pak dorazili do našeho. Pokud jich bylo tisíc, naši místní občané tvořili jenom necelé čtyři stovky".

Mladý muž Yang je policista, který na své vlastní oči viděl brutální zločin z 23. ledna. Násilníci zasáhli i policejní úřad, ve kterém pracuje Yang. Poskytl nám rozhovor v kanceláři s rozbitými okny. Na dvoře policejního úřadu stojí dva zničené policejní vozy.

Yang si vzpomenul, že v den zločinu sem přijelo mnoho osobních vozidel. Skupina lidí se sem dostala na motorkách. Mnohé vozy neměli ani registrační značky, a nebo byly značky zakryté. Yang si všiml neobyčejného jevu během rutinní pravidelné prohlídky.

„Bylo to neobvyklé. V předchozích letech v prvním dni čínského nového roku bylo na ulici málo lidi. Lidé zůstali většinou doma s rodinami".

Stejně jako to, co si myslí Kuo, i Yang a jeho kolegové si uvědomili případný incident. Shromažďující lidé pak začali vykřikovat slogany a házet čtvercové kusy papírů. Yang vysvětlil:

„Tyto papíry se nazývají „Long-ta", kterými se místní občané modlí za štěstí. Podle fámy se nějaký mnich téhož dne sebeupálil. Tito lidé se pak odhodlali k násilnému činu, i když k žádnému sebeupálení mnicha nedošlo".

Podle slov Yanga vůbec nedošlo toho dne k sebeupálení tibetského mnicha. Ale násilníci, kteří byli většinou pastevci a mniši, zaútočili na nevinné civilisty.

Yang a jeho necelých 30 kolegů si vzalo bezpečnostní výzbroj do ulice, aby zabránilo dalším útokům násilníků.

Zločinci chtěli na počátku obejít policisty. Pak začali jako šílenci útočit na policejní úřad, když viděli, že nedošlo k zesílení policejní represe.

„Měli v ruce dřevené hole, kameny a nože. Bylo jich nejméně sedm set. Ani hasičům se nepodařilo násilníky zatlačit vodními děly. Bylo jich strašně moc. Donutili nás, aby jsme se stáhli na policejní úřad. Oni pak na úřad házeli kameny a nože".

Razantní násilí pokračovalo i v následujících hodinách až do sedmi hodin večer, kdy se nakonec postupně násilníci rozešli.

(Jiajia)