O nás
 
Kontakt
 
in Web czech .cri.cn

Hlavní stránka  Cestování  Kultura  Byznys  Komunikace  Čínština  Hudba  Foto  Čínská encyklopedie  Stará stránka

U táty a u mámy je dobře. U rodičů bydlí teenageři, třicátníci i starší.
2019-06-13 17:38:00 cri
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/bydleni-mladi-rodice-hypoteka-podnajem.A190612_193616_ekonomika_rts

Bydlení u rodičů není v Česku ani náhodou záležitostí teenagerů a čerstvých dvacátníků. Podle dat Eurostatu bydlí tak říkajíc u mámy pořád 32 procent lidí. Hlavní výhodou bydlení u rodičů je jistota a finanční stabilita. Mladí se nicméně bydlením v rodinném hnízdě příliš nechlubí.

Ráno budíček něžným poklepáním na dveře, v obývacím pokoji na hromádce připravené oblečení a v kuchyni čekající maminka se snídaní a zabalenou svačinou. Pak už zbývá jen vzít si předem připravenou tašku a vyrazit.

Ne, tohle není popis rána dítěte navštěvujícího základní školu. I takhle totiž někdy může vypadat život v tzv. mamahotelu, tedy když dospělý člověk bydlí u rodičů.

Tato scéna je samozřejmě přehnaná a nemusí nutně odrážet všechny případy. Jsou i tací, kteří by to popsali spíš obráceně. Jiřímu je 42 a stále bydlí s rodiči, teoreticky tedy žije v mamahotelu.

„Technicky vzato bydlí rodiče u mě," upřesňuje. „Jsem vlastník bytu a platím i hypotéku," dodává. O výdaje se s rodiči dělí.

Jiří zdaleka není jediný, kdo žije s rodiči i ve vyšším věku. A to i přesto, že v posledních letech počet Čechů od 25 do 34 let žijících s rodiči klesá – podle dat Eurostatu u rodičů takových lidí pořád bydlí 32 procent.

Mezi pohlavími je pak v této oblasti velký rozdíl, zatímco žen už v tomto věku odešlo od rodičů 78 procent, téměř každý druhý muž s nimi ještě bydlí. Z květnového průzkum společností STEM/MARK a Residomo přitom vyplývá, že většina mileniálů považuje žití v mamahotelu za nepřijatelné nebo za špatnou vizitku do budoucího života.

Tento ryze český průzkum zkoumal skupinu od osmnácti do třiceti let a jeho výsledky v podstatě kopírují ty Eurostatu. Za ideální věk opuštění „rodného hnízda" mileniálové podle něj považují pětadvacátý rok života, v průměru však odcházejí zhruba o rok a půl později. Nejdéle bydlí lidé s rodiči v menších městech a na vesnicích, ve velkých městech se stěhují dříve.

Praha typicky mimo statistiku

Praha se pak ze statistiky naprosto vymyká, s rodiči žije jen každý pátý mladý člověk. Pravděpodobně je to způsobeno množstvím vysokoškolských kolejí, které se ve městě nacházejí. „Rozdíl vidíme i v mentalitě," dodává Roman Frkous z Residomo. „V našem výzkumu mladí lidé z Prahy častěji než v jiných regionech uváděli snahu o samostatnost, svobodu a volnost, naopak nejméně častým důvodem bylo založení vlastní rodiny," tvrdí.

Naši nejbližší sousedé, Slováci, jsou na tom ohledně množství osamostatněných mladých dospělých podle Eurostatu ještě hůř. Dali by se v této oblasti zařadit mezi evropské šampiony – u rodičů tam žije 57 procent lidí do 35 let. Přes padesát procent se přitom kromě Slovenska v této statistice dostaly jen balkánské státy. Nejmenší procento lidí tohoto věku pak žije u rodičů ve Skandinávii, kde je osamostatněných více než 9 z 10 mladých dospělých. U žen v Dánsku navíc množství těch, kteří ještě žijí u rodičů, klesá k jednomu procentu.

Hlavní výhodou bydlení u rodičů je podle Jiřího finanční stabilita. „Sám bych ze svého platu bydlení neutáhl," tvrdí. „Nebo bych musel bydlet v nějaké garsonce, čímž bych si moc nepomohl," dodává. To, že mu rodiče zajišťují vaření, praní a žehlení, považuje za příjemný bonus. Podle něj je ale tento druh soužití oboustranně výhodný. „Jsou rádi, když jim někdo pomůže s domácností," uvádí.

Důležitá je pro něj i sociální interakce s rodiči, přestože kvůli ní přichází o část svého soukromí. „Stejně jako při každém jiném soužití jsou vždy třeba určité kompromisy," říká k nevýhodám bydlení s rodiči. „Ale stejně bych si samostatné bydlení mohl jen těžko dovolit, takže bych to řešil vždy," dodává.

V Česku se přitom najde nemalá skupina lidí, kteří se od rodičů odstěhují těsně kolem osmnáctého roku života. A to ať už kvůli studiu, nebo nedobrým vztahům s rodiči.

Stěhováním k sebevědomí

„Bydleli jsme s tátou sami, bylo mi sedmnáct a už to s ním začínalo být k nevydržení," říká Kristýna, která se nedlouho po dovršení dospělosti přestěhovala za prací z Prahy do Benešova. „Tu práci jsem vzala s tou podmínkou, že tam budu mít i bydlení. Nájem mi ze začátku platil táta," dodává. Když se pracovní život mladých lidí „rozjede", rodiče s finanční podporou obvykle přestávají.

Lidé, kteří se brzy odstěhují, si to často nemohou vynachválit. „To, že jsem brzy vypadla od rodičů, mi dalo samostatnost, sebevědomí a klid," uvádí Petra, která se odstěhovala, když jí bylo devatenáct. „Naučila jsem se nejen si nakupovat a vyměnit vložku v zámku, ale i jednat s úřady a tak. Z toho člověk získá sebevědomí," dodává.

Právě nesamostatnost lidé často považují za největší nevýhodu bydlení u rodičů. To podle mnohých způsobuje problémy hlavně v budoucím partnerském soužití, kdy mladí (především) muži údajně shánějí místo rovnocenných partnerek „náhradní matky".

Psycholožka Zdeňka Sládečková však tvrdí, že dlouhé soužití s rodiči žádné větší následky nemá. „Neřekla bych, že by vás to nějak deformovalo pro vztah," uvádí. Podle ní mnohem víc záleží na charakterových vlastnostech jednotlivce.

„Každý má touhu se osamostatnit," říká. Příčiny dlouhého bydlení s rodiči pak spíš než v psychologických důvodech vidí v tom, že mladí lidé prostě nemají dost peněz na nájem či nákup vlastního bytu. „Je to ale jen můj názor," dodává.

Příslušné zprávy
Přidat komentář
© China Radio International.CRI. All Rights Reserved.
16A Shijingshan Road, Beijing, China