Před pár dny jsem navštívila Univerzitu vědy a techniky ve Wuhanu, protože mi bylo řečeno, že z několika stovek zahraničních studentů tam žádný z nich nebyl nakažen virem COVID-19.
Mluvila jsem se studenty a s učiteli a měla jsem dojem, že mezi nimi existuje kolektivní porozumění ohledně toho, že pro ochranu všech je opravdu nezbytná přísná karanténa.
Téměř několik týdnů, když byla situace opravdu špatná, nemohli studenti opustit koleje. Samozřejmě to bylo obtížné, ale nakonec většina z nich pochopila nezbytnost tohoto opatření, vytrvala a nikdo z nich neonemocněl. Myslím, že tento příběh je důležitý k plnému pochopení toho, proč byly úmrtnost a absolutní počet obětí COVID-19 v Číně tak nízké. Celkem 76 dní bylo město pod přísným uzavřením. Nebyl to ten druh uzavření, kde, pokud se rozhodnete zůstat doma, tak zůstanete, a pokud chcete, můžete jít ven. Ne, pro velkou většinu lidí to znamenalo, že museli zůstat doma.
Přemýšlejte o tom, co se stalo ve Spojených státech, někteří lidé stále musejí chodit do práce. Někteří lidé byli proti setrvání doma. Někteří lidé nosili masky a jiní ne.
Říkám vám, že ve Wuhanu i v celé Číně se stalo téměř instinktem nosit masku. Pokud jste šli ven bez masky, cítili jste se divně. Je to druh vědomí, že můžete pomoci druhým a skutečně přerušit cestu šíření viru.
