V továrně na erguotou v Pekingu se kouří z komínů a dělníci jdou pracovat. [Foto: CRIENGLISH.com/William Wang]

Socha znázorňuje osm set letou historii továrny na erguotou v Pekingu. [Foto: CRIENGLISH.com/William Wang]

Sudy naplněné baijiu měsíce až roky zrají, než se alkohol lahvuje. [Foto: CRIENGLISH.com/William Wang]

Autor: William Wang

Cesta do Číny (a především do Pekingu) by byla neúplná bez ochutnávky baijiu (paj-ťiou).

Baijiu je v čínské kultuře hluboko zakořeněný. Je to tradiční nápoj na svatbách a večeřích politiků.

Baijiu by se doslovně dalo přeložit jako „bílý alkohol", ve skutečnosti ale ani zdaleka není tak nevinný, jak zní. Je to extrémně silná pálenka, které je třeba něco vypít, než si na její chuť zvyknete (jemně řečeno). Ceny baijiu se pohybují od absurdně levného po astronomicky drahý, ale erguotou (er-kuo-tchou, druh baijiu, pálenka z prosa) se prodává i v nejzapadlejším obchůdku hlavního města. Tam si lahvičku koupíte i za méně než dolar. Díky vládním subvencím je erguotou pálenkou dělníků.

Každý ví, kde ho koupit, ale méně lidí ví, odkud se bere. Peking je domovem továren na erguotou a Centrum čínské kultury (China Culture Center) pravidelně nabízí prohlídky továrny Niulanshan (Niou-lan-šan) v severozápadním Pekingu.

Po hodinové jízdě z centra se autobus návštěvníků vyhrnul do slunce pod modrou oblohou. Všechny překvapilo, že vzduch byl nasáklý neočekávanou vůní připomínající syrup a… slaninu.

Stálý proud dělníků v modrých kombinézách se na cestě ke svému stanovišti řinul kolem návštěvníků. Z vysokého komínu se do mrazivého Pekingského vzduchu valily chuchvalce páry.

První zastávka byla budova, kde se destiloval baijiu „jemné vůně". Kouřící hnědé kupy prosa byly vyhozené na betonu přímo před bránou.

Uvnitř to působilo spíš jako stodola než jako palírna. Proso bylo naskládané na stroji, odkud ho dělník rozkládal na válcový pařák. Dělníci lopatami házeli spařené proso na bežící pás. Proso se ztrácelo v obláčcích páry, které z něho vycházely.

V přilehlém skladišti bylo vyskládáno padesát obdélníkových „necek" zapuštěných do podlahy. Vybledlé proužkované celty zakrývaly „uvařené" proso dvacet tři dní, než byla fermentace dokončená. Poté se fermentované proso stmelilo do kostky. Ta se pak rozpálila tak, aby se v ní obsažený alkohol začal destilovat.

V rohu bylo několik velkých železných válců, z jejichž dna vedly trubky. Ozývalo se z nich nezřetelné hučení a kapala z nich vysrážená tekutina. Z trubky, která vyrážela z jedné malé rourky, se do nádoby, která připomínala trakař, řinul čerstvě vydestilovaný baijiu.

Průvodce Liu (Liou) vyndal pohárky a jal se do plastových šálků nalévat pár kapek alkoholu. Tato surová verze baijiu byla každopádně něco jiného, než 55% pálenka z regálů obchodů. Tahle obsahovala 70 % alkoholu, takže si návštěvníci dávali pozor, aby je nepřekvapila.

Ruska Irena si dodala sil. „Asi mě to zabije," chichotala se skrze zatnuté zuby, „protože normálně nepiju." Statečně zaklonila hlavu a nechala čirou tekutinu protéct svým hrdlem.

„Je to otřesné," zalykala se a mrkala přitom. „Je to jako čistý alkohol. Nic jiného to není."

Chabya, další náštěvník, měl příznivější hodnocení: „Je to dobrý alkohol, protože je suchý. Není sladký, ale ovocný."

Další zastávka byla malá odbočka od výroby baijiu. Skupina se vtísnila do něčeho, co připomínalo tradiční pekingský dvůr. Tam nám byla za pomoci série soch vysvětlena osmi set letá historie baijiu. Baijiu má svůj původ v zemědělské kultuře, jak naznačuje postava se svalnatou hrudí a nadmutým bicepsem, jako mívají rolníci. Znali původní recepturu baijiu, která se zhmotňovala v „čarovné" číši jiného šťastlivce.

Peking je domovina továren na erguotou a Centrum čínské kultury pravidelně nabízí cesty do továrny Niulanshan v severozápadním Pekingu.

Načasování dnešní prohlídky bylo skvělí, protože jsme měli štěstí ochutnat čerstvý baijiu, ale neviděli jsme sekci lahvování. Dělníci zrovna měli pauzu na oběd, ačkoli jedna z dělnic se očividně rozhodla radši se prospat, než najíst. Ležela opřená o osvětlenou bednu, na kterou dennodenně hodiny v kuse zírala a hodnotila, jak moc jsou lahve natočené a zda v nich něco neplave. Než jsme šli dál, někteří návštěvníci si vyfotili, jak spí.

Dále jsme navštívili jedno ze skladišť, kde byly tisíce po prsa vysokých hliněných a kovových sudů, ze které bylo dost baijiu, aby se jím několikrát opila celá Čína. Byly pro nás stočeny ochutnávky baijiu mírné a výrazné vůně. Někteří z degustérů se ošívali a kašlali, zatímco jiní pronášeli hodnocení různých pálenek.

„Baijiu se musí zajídat," šveholila průvodkyně z Centra čínské kultury a rozdávala hrsti buráků, tradičního pamlsku. Někteří návštěvníci po nich horlivě chňapali a byli rádi, že mají něco, čím se zbaví sladké, spalující chutě baijiu.

Samozřejmě, že poslední nutná zastávka byla v obchodě, kde si hosté mohli vybrat z pestré nabídky pálenky erguotou. Ceny se pohybovaly od čtyř do 48 888 yuanů, přičemž některé krabice byli podstatně hezčí, než ostatní.

„Tenhle baijiu je drahý, protože na lahvi je zvíře z čínského zvěrokruhu," sdělila zaměstnankyně obchodu. „Minulý rok byl rok draka, takže jsme vyrobili dračí lahve. Letos je rok hada a také jsme vyrobili speciální lahve."

„Obyčejný a drahý baijiu chutnají úplně jinak," dodala, když si vzpomněla, od čeho tady je. „Jak říká staré čínské přísloví: 'Kvalita odpovídá ceně'. "

Ať už drahý nebo laciný, kupující si tady aspoň může být jistý, že je baijiu pravý, protože i nejlevnější erguotou se pančuje. Návštěvníci si nakoupili (většinou dárky pro jiné), a pak se zase naskládali do autobusu. Ale když na to přijde, nyní jsou bohatě zásobení na oslavu s čínskými charakteristikami.

Cesta byla zorganizovaná Centem čínské kultury (China Culture Center)

www.chinaculturecenter.org

Cena (včetně dopravy): 180 yuanů