Cheongsam jsou tradiční čínské dámské šaty. Jméno cheongsam má spletitý původ. Vzniklo úpravou výrazu z kantonštiny, která ho přebrala z šanghajského dialektu. V současné čínštině by sice zápis šanghajského výrazu do znaků způsobil zmatení, protože by v úřední čínštině mohl znamenat i mužské oblečení, ale ve skutečnosti dost odpovídá původnímu významu. Úřední čínštinou se cheongsamu říká qipao (čchi-pchao). Znak qi znamená vlajka nebo standarda a pao znamená roucho, róba.

V 17. století, když se dynastie Ming blížila ke svému konci, Severovýchodní Čínu podrobil Nurhači, vůdce Mandžuů. Jeho potomci později dobyli celou Čínu a založili poslední císařskou dynastii v Číně, dynastii Qing (Čching). Jeden z Nurhačiho největších činů bylo ustanovení systému osmi korouhví baqi (pa-čchi). Příslušníkům korouhví se říkalo qiren (čchi-žen) a jejich úborům qipao. Qipao tehdy neodráželo konkrétní střih, muži a ženy samozřejmě nosili různé oblečení. Dnešní qipao, respektive cheongsam, však vychází z každodenního úboru žen z osmi korouhví. Cheongsam jsou „čínské dámské šaty" a jako takové jsou uznávanou a vysoce hodnocenou ukázkou čínského oblékání.

Příběh cheongsamu

Cheongsam byl původně typický oděv mandžuských žen. Váže se k němu krásný příběh.

Kdysi dávno u jezera Jingbo (Ťing-po) žila rybářova dcera Černína (Hei niu, doslova černá holka), dívka šikovná, zručná, chytrá a ještě k tomu půvabná. Chytat ryby v širokých šatech, jaké tehdy ženy nosily, jí přišlo neohrabané, proto si ušila vlastní. Vypadaly jako dlouhé šaty nebo róba, vepředu se zapínaly na knoflíky, které se provlékaly očky našitými na protější straně, a když v nich v proudu řeky chytala ryby, samy se vyhrnovaly v pase. Byly slušivé a přitom praktické. Jedné noci panovníkovi ve snu jeho předek řekl, že u jezera Jingbo žije v šatech z brokátu rybářova dcera, dívka spanilá a půvabná. Právě ona má být matkou vládcova syna. Když se panovník vzbudil, byl pln radosti a překvapení. Celý na trní vyslal posly, aby ji našli. Černína se poté stala jednou z vladařových manželek a matkou. Od té doby ženy z osmi korouhví panovnici napodobovaly a začaly nosit podobnou róbu. Postupem času se cheongsamu, který nosily mandžuské ženy z osmi korouhví, začalo říkat „oděv korouhví", qipao.

Existuje ještě jiná verze tohoto příběhu: Černína se zabydlela v paláci a vládce si ji velice oblíbil. Snažil se ji potěšit šperky, krásnými oděvy a zdobnými komnatami. Černína však od mala žila u jezera. Radši by byla lesní ptáče, než zpěvný kanárek. Byla zasmušilá a nešťastná, že ji císař zavřel do klece ze zlata, nefritu a vytříbené krásy a připravil ji tak o svobodu. Pozornosti, láska a něžnosti, kterými ji vládce zahrnoval, však vyvolala závist u ostatních konkubín a palácových dam. Jaly se ji pomlouvat, takže si nakonec císařovna matka císaři stěžovala, že tím, že se oblékala jinak, než nařizuje tradice zděděná po předcích, se provinila nesmírnou neúctou k císařským předkům a požadovala po císaři, aby jí nařídil spáchat sebevraždu. Vládce na jednu stranu věděl, že tento požadavek je absurdní, ale na druhou stranu byl otrávený z toho, že Černínou jeho city nepohnuly. Proto ji předvolal a řekl jí, že bude milosrdný a pouze ji poníží do stavu obyčejných lidí a bude muset opustit palác. Když Černína vzpomněla na malebné hory a řeky svého domova a že už nebude muset dlít hluboko v útrobách vnitřních komnat paláce, jakoby uslyšela volání svobody. Radostně pohlédla ven a hbitě se uklonila. „Děkuji svému pánovi za nesmírnou milost!" pravila, když pozvedla hlavu. Ve tváři se jí najednou nezračil ani náznak smutku, naopak, od chvíle, co vstoupila do paláce, se nikdy neusmívala radostně jako teď. To, jak se při úkloně smála, se císaře dotklo. „Jsem vládce země a každý den si lámu hlavu tím, jak jen na tvou líc vnést trochu radosti. Ani zlato a poklady nestačí, aby ses byť jednou rozesmála. Dnes tě vykazuji z paláce, ale tobě se po něm ani trochu nezastesklo. Nejen to, ty se ještě samou radostí culíš. Cožpak můžeš popřít, že tě netěší, že mě opouštíš?!" řekl a ve vzteku ji nakopl. Černína se nestihla bránit a vládce se trefil přímo tam, kde končí žebra a srdce je nechráněné. Černína na místě zemřela, velká krása zanikla. Pozdě bylo, aby císař litoval, nebylo v jeho moci zvrátit její smrt. Ve svém smutku vydal nařízení, že se ruší zákaz v paláci i mezi lidem nosit šaty, jako nosila Černína.

Je to krásný, ale smutný příběh o neštěstí panovníka, který má v područí celé podnebesí, ale nemůže získat lásku a neštěstí překrásné dívky, která netoužila po moci a slávě a chtěla jen žít svůj jednoduchý život, ale byla vsazena do hlubin paláce. Jediné, co nás může utěšit je, že se nám díky tomu dochoval cheongsam.

Vývoj cheongsamu

Když roku 1911 propukla Sin-chajská revoluce a byla svržena poslední feudální dynastie, zmizely politické překážky rozšíření západního stylu oblékání. Stranou šly také tradiční striktní požadavky na etiketu a chování a byly odstraněny okovy, které poutaly lidi různých tříd k různým oděvům a zakazovaly jim nosit jiné. Oblékání zlidovělo, globalizovalo se a i cheongsamy zanevřely na qingský styl. Trend jejich vývoje byl zjednodušování a zjemnění barev tak, aby nebyly křiklavé, ale elegantní a podtrhly přirozený půvab žen.

Experti na módu považují za dobu počátku slávy cheongsamu 20. léta minulého století. Jeho popularita dosáhla vrcholu ve 30. letech a z Šanghaje, kde se ujmul zpočátku, se jeho obliba rychle rozšířila po celé Číně. V té době byla Šanghaj rájem významných dam z vysokých kruhů a smetánky, které si zamilovaly plavání, golf, řízení letadel, jízdu na koních, okázalý společenský život a důraz na módu. To předurčilo cheongsam k popularitě. V Šanghaji byl vždy vysoce ceněný západní styl života. To vedlo k tomu, že cheongsam doznal jistých „vylepšení", ve kterých se odráželo západní krejčovství. Cheongsamy se staly těsnější, více obepínaly postavu a daly vyniknout jemným rysům, výstupkům a prohlubním ženských křivek. Ačkoli cheongsam pochází z dlouhé qingské róby, dost se od původního cheongsamu liší. Stal se z něho kosmopolitní oděv, který v sobě zahrnuje ty nejlepší vlastnosti západního i východního oblékání. Je charakteristický pro čínské ženy první poloviny 20. století.

Do založení Čínské lidové republiky roku 1949 se cheongsam stal zcela běžným. Téměř každá žena z města měla aspoň jeden nebo dva. Stal se z něj běžný každodenní oděv městských žen. Ať už byly významné nebo sprostého původu, vysoké nebo malé, tlusté nebo hubené, kromě venkovanek téměř každá Číňanka nosila cheongsam. Stal se z něho typický čínský oděv.

Po založení Čínské lidové republiky byl cheongsam nahrazen úborem rozšířeným mezi obyčejnými lidmi. Od té doby se cheongsam nosil jen při vzácných příležitostech na diplomatických akcích. V červenci roku 1950 se v Šanghaji konalo první shromáždění zástupců z oblasti kultury. Muži na něm měli „Maův oblek" a ženy „Leninův oblek". Jediná spisovatelka Zhang Ai-ling (Čang Aj-ling) v zadní řadě si oblékla temně šedý cheongsam, přes který měla síťovaný vlněný svetr. V záplavě Maových a Leninových obleků vyčnívala. To byla na dlouhou dobu poslední, krásná tečka za érou cheongsamů. Do konce 50. let byly nahrazeny Maovými obleky a úbory lidu. V roce 1964 prezident Číny Liou Šao-čchi vyjel na cestu do Indonésie a jeho žena Wang Kuang-mej si oblékla krémový cheongsam s černým květinovým vzorem. Za kulturní revoluce kvůli tomu byla perzekuovaná. Cheongsamy úplně vymizely. V 60. letech se po cheongsamech a jakémkoli dalším zdobném oblečení slehla zem. Cheongsamy se znovu objevily až v 80. letech. Vznikly dokonce nové střihy a styly, ale dnes se nosí jen při významných příležitostech. Pro Číňanky je dnes cheongsam společenským úborem, který v sobě nese náboj vzpomínky na staré časy. Nosí se jako ozdoba, jeho zlatá éra ve 30. a 40. letech se už nevrátila.

Cheongsam a známé osobnosti

Dvě první dámy první poloviny 20. století – paní Song Qingling (Sung Čching-ling), žena Sunjatsena a paní Song Meiling (Sung Mej-ling), choť Čankajška – při významných událostech nosily cheongsam. Dávali tak na odiv nejen krásu orientálních žen, ale hlavně tak cheongsam povýšily na ryze čínský národní úbor.

Sung Čching-ling cheongsam nejen ráda nosila, ale za války s Japonskem cheongsam věnovala ženě novináře Edgara Snowa Helen Snowové jakožto ztělesnění čínského ducha. Nosila ho přítelkyně Helen Snowové Polly, která s ním objížděla Spojené státy a vybírala příspěvky na boj Číňanů proti Japonsku. Než zemřela, vyjádřila paní Snowová přání vrátit tento cheongsam původní majitelce. Po šedesáti letech se roku 1998 konečně navrátil do původního bydliště paní Sung Čching-ling.

Je obecně známo, že Sung Mej-ling studovala v USA a žila tam prý velmi západním stylem života. K cheongsamům však chovala lásku, která ji neopustila. Kolik jich vlastně má asi neví ani ona sama. Říká se, že měla krejčího, který téměř bez přestání pracoval a každé dva nebo tři dny jí dodal nový cheongsam. Jenom na Svátky jara si na den odpočinul. Z toho je patrné, jak byla Sung Mej-ling cheongsamy okouzlena. Roku 1943 jela navštívit Spojené státy. Druhého února v doprovodu ženy presidenta Roosevelta šla do Sněmovny reprezentantů v Kongresu, kde přednesla svůj slavný projev. Na sobě měla černý cheongsam a na hrudi měla emblém čínského vojska. Zářil z ní smutek a vytrvalost. Její proslov trval 50 minut a po celou dobu si udržela pozornost publika. Když popisovala útrapy čínských vojáků a obyvatel, řada posluchačů se rozplakala. Řeč paní Sung byla velmi úspěšná. Čína bleskurychle dostala materiální pomoc a americká média psala o tom, jak si podmanila Ameriku.

Renesance cheongsamu

Roku 2000 hrála Zhang Yuman (Čang Jü-man) hlavní roli ve filmu Stvořeni pro lásku, který se odehrával v Šanghaji 30. let minulého století. Chladná a důstojná žena v něm byla těsně ovinuta třiadvaceti různými pestře zdobenými cheongsamy. Tento film odstartoval náhlou cheongsamovou horečku.

V posledních letech se na světových molech prochází stále více modelek v oblečení, které má čínské prvky. Stále více věhlasných módních návrhářů ve svém designu používá čínské prvky. Čínské dekorativní prvky přitom nepoužívají pouze zahraniční návrháři. Celé skupiny mladých čínských návrhářů se dostávají do záře reflektorů a ve světě mezinárodním módy jsou vycházející hvězdy.

Používají čínské prvky a zveličí je, takže jsou módnější a elegantní. Navíc tvoří vlastní značky, které jsou známé v Číně i v zahraničí. Například největší čínská kapacita na cheongsamy Kuo Pej, tvůrce rafinovaných cheongsamů pro dívky, které na olympijských hrách v Pekingu udělovaly medajle, Jason Wu, jež se proslavil, když si roku 2009 na inaugurační obřad svého manžela první dáma Spojených států Michelle Obama vzala šaty, které navrhl nebo Alexander Wang, miláček velkých značek.

Čínští módní návrháři na mezinárodní scéně dosahují mimořádných výsledků. Nejcharakterističtější čínský oděv cheongsam je pro Čínu typický a módní návrháři se k němu zas a znovu vracejí, aby z výkvětu minulosti vytvořili nové skvosty. Za své je přijímá čím dál víc mezinárodních filmových hvězd. Když na filmovém festivalu v Cannes v jasně žlutých šatech „z východních oblak pro štěstí" pózovala Fan Bingbing (Fan Ping-ping) a dala světu opět ochutnat půvabu cheongsamu, svět opět reagoval slovy chvály.

Druhé svatební šaty mladých nevěst jsou v dnešní době cheongsamy.