Di (dizi, flétna di)

Flétna je běžný čínský hudební nástroj. Je jich mnoho typů. Flétnu tvoří bambusová trubka bez přepážek mezi články a otvorem na foukaní, otvorem s fólií a šesti ozvučnými otvory. Všech osm otvorů je na těle trubky. První z nich je otvor na foukaní, do kterého vstupuje vzdušný proud. Druhý otvor je překrytý obvykle rákosovou nebo bambusovou folií, kterou rozechvívá vzdušný proud a vydává zvuk. Dlouhodobě neexistuje jednotný názor na to, jak dlouhou má čínská bambusová flétna historii.

Flétna je sice jednoduchý nástroj, ale má za sebou nejspíš 7000 letou historii. V uplynulých letech byla mezi nálezy v Yuyao v provincii Zhejiang (Če-ťiang) nalezena flétna z kosti. Kostěná flétna se velmi podobá současné bambusové flétně se šesti ozvučnými otvory. Jeden americký sběratel čínského původu má také sbírku bronzových fléten z doby Válčících států. V hrobce Zenghouyimu (433 př. n.l.) ve městečku Sui v provincii Hubei byly nalezeny dvě flétny. V hrobce Mawangdui III (168 př.n.l.) byly také objeveny dvě flétny, což možná poukazuje na to, že flétna je hudební nástroj první generace hudebních nástrojů, že je starší než jakékoli jiné hudební nástroje. Flétna je jeden z nejprimitivnějších hudebních nástrojů.

Xiao (flétna xiao)

Xiao (siao) je starobylý čínský dechový hudební nástroj. Mezi lidmi se rozšířil už před několika tisíci lety. Předchůdce xiao se podařilo nalézt ve vykopávkách v Hemudu v provincii Zhejiang. Kostěná píšťalka starší než 7000 let byla vytvořena z ptačí kosti. Nejprve byla zbavena kostní dřeně, takže vznikla dutá trubice, a pak se do kosti udělaly otvory. Je asi 7 centimetrů dlouhá a má průměr 6 - 8 milimetrů. Tvar má mírně zakřivený do oblouku. Do kosti se udělaly na dva nebo tři otvory a už se na ní dalo zapískat několik tónů. Tak vznikla nejstarší nalezená kostěná píšťalka. Hudební nástroj xiao v Číně zažil dlouhé období slávy. Za dynastie Zhou (Čou) bylo xiao považováno za jeden z osmi základních hudebních nástrojů. Osm zvuků (bayin, pa-jin) je název klasifikačního systému používaného v Číně od dob dynastie západní Zhou (11. - 5. stol. př.nl.l.).

Bianzhong (zvonkohra)

Zvonkohra bianzhong (pien-čung) byla ve staré Číně důležitý bicí hudební nástroj. Sestává ze zvonů různých velikostí a tónů, které visí po skupinách na velké dřevěné podpěře. Zvonkohry vyrobené v různých obdobích měly různé tvary, přesto na zvonech byly vždy krásné vzory. Zvonkohra vznikla již dávno za čínské dynastie Shang (Šang, 16. - 11. stol. př.n.l.) před 3500 lety. Tehdy se sestávala ze tří zvonů. V průběhu doby se počet zvonů zvonkohry neustále zvyšoval. Ve starém období dynastie Západního Zhou osm zvonů tvořilo jednu skupinu. Zvonkohra ve starověku hrála většinou na císařském dvoře, u prostých lidí se vyskytovala vzácně. V dávném období Letopisů byla jedna skupina zvonkohry tvořena devíti až třinácti zvony. Po dynastii Qin a Han se tvar zvonkohry změnil na kulatý. Každý zvon vydává jeden tón. V období mezi dynastiemi Song a Qing se zvonkohry nevyráběly, protože technologie na jejich výrobu byla ztracena.

Erhu (čínské housle)

Erhu (er-chu) je známý čínský smyčcový hudební nástroj. Vznikl nejspíš za čínské dynastie Tang (Tchang, 7. - 10. stol. n.l.). Tehdy se šířil mezi příslušníky národnostních menšin v severozápadní části Číny. V uplynulých více než tisíci letech erhu vždy hrálo roli doprovodného hudebního nástroje tradičních oper. Struktura erhu je jednoduchá: Asi 80 centimetrový štíhlý dřevěný hmatník, dvě struny upevněné na hmatníku, ozvučný válec ve tvaru sklenice pod hmatníkem a smyčec ze žíní. Účinkující hraje na erhu v sedě, levá ruka drží hmatník a pravá ruka smyčec. Rozpětí zvuku erhu dosahuje tří oktáv. Zvuk erhu je expresivní, podobný zbarvení lidského hlasu, proto se o erhu říká, že je zpívajícími houslemi čínského typu. Zabarvení jeho zvuku je trochu smutné, na erhu je proto možné hrát temné melodie. Výroba, reforma a umění hry na erhu po roce 1949 zaznamenaly pokrok. Erhu může hrát úlohu hudebního nástroje jak sólového, tak doprovodného pro tanec, píseň, tradiční operu a vypravěčské vystoupení. V čínském orchestru, sestávajícím z dechových a smyčcových hudebních nástrojů, hraje erhu hlavní úlohu stejně jako housle v západním orchestru dechových a smyčcových hudebních nástrojů.

Pipa (čínská loutna)

Pipa je strunný nástroj. Původní pipa (pchi-pcha) měla jiný tvar než současné pipy. Nejdůležitějším rozdílem je to, že starověká pipa byla kulatá, narozdíl od moderního hruškovitého tvaru. Za dynastií Qin a Han se pipě říkalo qin pipa (čchin pchi-pcha). Krk qin pipy je rovný a tělo hudebního nástroje bylo kulaté. Moderní pipa má jiný tvar než starověká, má ohnutý krk a hruškovité tělo. Pipa byla oblíbeným hudebním nástrojem na císařském dvoře za dynastie Tang (Tchang).

(Luděk)