V Číně všeho rychle přibývá, včetně muzeí. Do konce roku 2012 bylo v Číně více než 3600 muzeí. Za pouhé dva roky přibylo dalších 900 muzeí. Přes velký rozvoj těchto kulturních institucí je pro ně obtížné udržet v dnešním ekonomicky náročném světě finanční rovnováhu.

Známá svou terakotovou armádou, císařským mauzoleem a Velkou pagodu divoké husy je provincie Shaanxi na severozápadě Číny považována za jednu z kolébek starověké čínské civilizace. Vládlo odsud třináct dynastií, díky čemuž se tato provincie stala regionem s bohatou historií.

Dá se říct, že každé muzeum v provincii Shaanxi má něco zvláštního, čím se může pochlubit. Pan Qiang Yue (Čchiang Jüe) výkonný ředitel široce uznávaného Historického muzea Shaanxi ale nevidí situaci tak optimisticky.

„Většina muzeí v této provincii nevybírá vstupné, takže bez příjmů jsme finančně závislí výhradně na podpoře státu. Ale náklady na zachování a obnovu kulturních památek jsou poměrně velké. Muzea, která nabízí volný vstup, mají výrazně vyšší návštěvnost. To je pro nás do jisté míry omezení a vytváří to určitý tlak, protože státní financování zdaleka nestačí na pokrytí všech výdajů."

I když některá muzea, jako třeba Zakázané město v Pekingu, mají povoleno vybírat vstupné, nemohou rozhodovat o řízení svých příjmů.

„Příjmy ze vstupného vracíme státu. Zatímco o výdaje na provoz, projekty a konzervaci musíme žádat. Nemůžeme jednoduše získávat finanční prostředky z prodeje vstupenek."

Aby se vymanily z finanční tísně, mnoho muzeí začalo hledat nové způsoby, jak získat peníze, a to buď díky spolupráci se soukromým sektorem, nebo otevřením obchodů pro prodej knih, suvenýrů a replik. Výsledky ale nejsou podle zkušeného odborníka v oboru pana Qing Yue uspokojující.

„V posledních letech jsme otevřeli obchod se suvenýry, abychom zvýšili naše příjmy. Ale vzhledem k nedokonalému mechanismu a správě, zastaralému myšlení muzejních pracovníků a nedostatku talentů a zařízení je úroveň maloobchodu a kulturního průmyslu v čínských muzeích poměrně nízká."

S původem v zemi, která otevřela první moderní veřejné muzeum na světě, mají britští experti dobré nápady.

Keith Nichol je vedoucí kulturní diplomacie z odboru pro kulturu, média a sport ve Velké Británii. Říká, že úloha, kterou hraje vláda, by neměla být omezena na poskytovatele financí.

„V současné době už nestačí, aby měli lidé, kteří provozují muzea, jen dobré kurátorské zkušenosti, je třeba mít také silné obchodní dovednosti, s čímž by mohla pomoci vláda. Kromě toho jsou muzea důležitou součástí kreativního průmyslu, takže v tomto smyslu by měla také vzkvétat. Důležitý je přístup k finančním prostředkům, což znamená finanční prostředky ze soukromého sektoru. Důležitý je ale také dobrý vzdělávací systém a dobrá ochrana autorských práv."

Mnoho lidí se obává nadměrných zásahů vlády do sektoru muzeí a Keith Nichol naznačuje, že úřady by měly dát pracovníkům v muzeích a dalších kulturních institucích volnější ruku, aby se mohli víc věnovat podnikání.

„Hodně mluvíme o vedení. Vedení prostě nemusí být jen na vrcholu. Je možné mít silné vůdce na různých úrovních skrz celou organizaci. Někdy je dobré pro vládu, ať už je to národní vláda nebo místní samospráva, poodstoupit a nechat talentované lidi, aby převzali odpovědnost a dělali věci bez přílišného papírování."

Pokud ale vláda udělí muzeím finanční a právní autonomii, jak budou muzea generovat zisky bez poškození základní hodnoty, kterou je neziskovost těchto organizací?

Jon Walker, který je zodpovědný za obchodní rozvoj archivů muzea v Tyne and Wear, se podělil o své zkušenosti.

„Některé oblasti jsou problematické. Práce s dětmi a mladými lidmi je složitá oblast, protože tradičně jsme vždy nabízeli tyto služby zdarma. A drtivá většina služeb, které nabízíme v těchto oblastech, bude i nadále zdarma. Ale například služby, které poskytujeme při svatbách, pronájmy prostor pro různé akce a služby pro společnosti je možné zpoplatnit. Víte, páry, které budou mít svatbu, jsou ochotny zaplatit za hezké místo pro konání svatby a kvalitní služby."

Vzhledem k tomu, že systémy obou zemí v oblasti správy muzeí se liší, Chen Ruijin (Čchen Žuej-ťin) ředitel Muzea v provincii Suzhou (Su-čou), naznačuje, že digitalizace by měla být prvním krokem v čínské praxi.

„Vytvoření chytrého digitálního muzea začíná zlepšením zařízení a vybavení, ale jeho konečným cílem je nabídnout veřejnosti lepší služby. Díky sběru a analýze velkých dat můžeme porozumět potřebám návštěvníků. Můžeme zjistit, jaké výstavy pro ně připravit, jaké vzdělávací programy podpořit a o jaké druhy suvenýrů je největší zájem. Muzea nemohou navždy záviset na státním financování. Pokud dojde k recesi, vláda sníží rozpočet pro muzea. Musíme být na takovou situaci připraveni a v předstihu zaujmout svůj podíl na trhu."

V souladu s předpisy pro muzea, které vydala Čínská státní rada v roce 2015, se postupně prosazuje zavádění korporačního managementu v muzeích. Zatím už více než 30 muzeí po celé zemi vytvořilo systém představenstva.

Táňa