Assange možná vyhrál u soudu, ale jeho ideály utrpěly porážku

Poznámka redakce: Bradley Blankenship je pražský americký novinář, politický analytik a nezávislý reportér. Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

Britský soud 4. ledna zamítl žádost Spojených států o vydání zakladatele WikiLeaks Juliana Assange na základě 18 federálních obvinění, konkrétně z nelegálního získávání a sdílení utajovaných materiálů týkajících se národní bezpečnosti. Tento krok byl překvapením a aktivisté jej uvítali, a to bez dobrého důvodu vzhledem k nespravedlivým okolnostem, ale právní odůvodnění odmítnutí je krokem špatným směrem.

Podle soudkyně Vanessy Baraitserové by bylo vydání Assange „represivní“ vzhledem k jeho křehkému duševnímu stavu. Řekla: „Přijímám, že útlak jakožto překážka vydání vyžaduje vysokou hranici... Jsem však přesvědčena, že za těchto drsných podmínek by se duševní zdraví pana Assange zhoršilo a přimělo by ho ke spáchání sebevraždy v důsledku jeho poruchy autistického spektra.“

„Zjistila jsem, že duševní stav pana Assange je takový, že by bylo represivní vydat ho do Spojených států amerických,“ dodala ve svém rozhodnutí dostupném online.

Není pochyb o tom, že by takové vydání bylo represivní. Assange by byl nepochybně uvězněn v samovazbě a vystaven příkladu nejhoršího možného zacházení, stejně jako Chelsea Manning, oznamovatelka, která kdysi údajně pomáhala Assangeovi odhalit americké válečné zločiny.

Odhalení z WikiLeaks ironicky vysvětlují, čemu by Assange pravděpodobně čelil, a je si toho dobře vědom, což je pravděpodobně jedním z důvodů, proč je v takovém duševním zmatku.

Takové prohlášení britského soudu ve skutečnosti podporuje představu, že taktika zadržování v USA, zejména samotka, jsou skutečně represivními formami mučení, kterými by se mělo pohrdat - bez ohledu na Assangeovu jedinečnou situaci v oblasti duševního zdraví. Svým způsobem potvrzuje pravdivost toho, co Assange na prvním místě odhalil, že americká vláda zavádí v zahraničí mimořádně „represivní“ politiku.

Tato interpretace možná vyžaduje určité čtení mezi řádky. Z rozhodnutí však jasně vyplývá, jak uvádí americké ministerstvo spravedlnosti, že právní body USA nepochybně zvítězily u soudu, což představuje vážnou hrozbu pro svobodu projevu po celém světě.

Pokud skutečně může být osoba, která není občanem USA a možná do této země nikdy nevkročila, zajata a vydána do země za odhalování zločinů vlády, tak proč nejde o vážnou hrozbu pro samotné pojmy svobody projevu, právního státu, transparentnosti, objektivity a lidských práv?

Kdyby nebylo Assangeova křehkého duševního zdraví nebo poruchy jeho autistického spektra, mohl by se velmi dobře dostat na cestu do USA, aby čelil tomu, s čím soudkyně souhlasila, ale nepochybně by to nebyl spravedlivý proces. Přestože bylo rozhodnuto o nevydání Assange (i když USA se proti rozhodnutí odvolají), což je pro něj velké osobní vítězství, právní základ pro další kroky proti dalším, jako je on, v budoucnu existuje - a určitě už byl příkladem prostřednictvím tohoto cirkusu.

Soud si nepochybně dovolil nejlepší možnou situaci; umožnil postupovat právnímu mechanismu zastoupenému v případě Juliana Assange a zároveň se vyhnul okamžitým důsledkům, které by jeho vydání vyvolalo. Takový výsledek je pro Velkou Británii mimořádně příznivý, protože dává USA legální vítězství, které si přeje, aniž by byl příliš zjevný jako spoluspiklenec. Když Assange zaznamenal toto nečekané vítězství, vypadá to jako vzácný vývoj spravedlnosti, zatímco zůstal naprostým selháním.

Faktem je, že vše, o co v případě šlo, s výjimkou samotného Assange, bylo při tomto rozhodnutí ztraceno. Aktivisté by neměli ztratit ze zřetele tuto realizaci velkého obrazu a využít své nečekané vítězství, i když je to určitě důvod k oslavě. Tento rozsudek představuje vážnou hrozbu pro mezinárodní právo a nyní poskytuje právní základ pro vydávání a potrestání cizích státních příslušníků ze strany USA jednoduše za to, že se odvážili odhalit pravdu.

Pokud jde o Assange, je jasné, že když nyní vyšel dopředu, ztratil svou důstojnost, rozum, důvěru ve svět a svou vlastní vůli žít v rukou institucí, které se snažil odhalit. V průběhu této bitvy už nikdy nebude stejný a ztratil mnohem víc, než si zasloužil. Upřímně mu a jeho rodině děkuji za všechno, co vydrželi.

Br