Uvalení sankcí na bývalé americké úředníky vysílá Bidenovi jasnou zprávu

Poznámka redakce: Bradley Blankenship je pražský americký novinář, politický analytik a nezávislý reportér. Článek odráží názory autora, nikoli nutně názory CGTN.

Vzhledem k tomu, že vztahy mezi Čínou a USA jsou na historickém minimu kvůli provokacím ze strany administrativy bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, čelí nová administrativa prezidenta Joe Bidena vážným otázkám, jak bude pokračovat ve vztazích s Pekingem. Čína však učinila první krok při určování toho, jak se tyto vztahy budou vyvíjet.

Jen jeden den po nástupu Bidena do funkce oznámilo ministerstvo zahraničních věcí Čínské lidové republiky sankce na 28 amerických osob, včetně bývalého ministra zahraničí Mika Pompea, za závažné narušení čínské suverenity. Podle ministerstva jsou tito jedinci zodpovědní hlavně za řadu provokací ze strany USA proti Číně a jsou také hlavně zodpovědní za zhoršení vztahů.

Těmto osobám a jejich nejbližším rodinným příslušníkům bude zakázán vstup na pevninu, do Hongkongu a Macaa v Číně, uvedlo ministerstvo. I když mnoho z těchto osob, jako bývalý Trumpův poradce John Bolton, sankce odmítne, nejsou bez následků.

Jak poznamenal první hlas CGTN, bránilo by to „otáčivým dveřím“ Washingtonu, protože pro tyto bývalé úředníky bude v důsledku sankcí obtížnější vydělat na svých pozicích a sedět v hlavních nadnárodních korporacích.

Koneckonců, protože Čína je již druhou největší ekonomikou na světě, žádná rozumná společnost by nechtěla riskovat takové sankce. Vzhledem k tomu, že Čína na světové scéně stále nabývá na důležitosti, budou se účinky těchto sankcí v následujících letech projevovat ještě více.

Toto je zjevný varovný výstřel pro úředníky z celého světa, že provokace Číny nezůstane bez povšimnutí. A i když se to může zdát drsné, jak to americká média vykreslují, tak jednoduše fungují vztahy mezi sobě rovnými na jakékoli úrovni. Musí existovat vzájemný respekt a vzájemné závazky. Věci se nemohou změnit najednou ve prospěch jedné strany, zatímco u druhé se očekává, že takové přestupky jednoduše přijme.

Problém v tom, jak je to interpretováno v USA, pramení hlavně ze skutečnosti, že Washington nevidí nikoho, zejména Čínu, jako rovnocenného. Faktem však je, že Čína je druhou největší ekonomikou na světě (brzy největší) a ve světě každým dnem nabývá na důležitosti.

S ohledem na tuto skutečnost nelze očekávat, že se čínská vláda pokusí destabilizovat Čínu různými způsoby, například obviněním z „genocidy a zločinů proti lidskosti“ proti Ujgurům v Ujgurské autonomní oblasti na severozápadě Číny, jak to tento týden učinilo ministerstvo zahraničí pod Trumpem, nemůže očekávat, že nebude zpochybněno a nazváno pravým jménem.

Není to ani samotná Čína, kdo vidí, jak pobuřující jsou tato tvrzení. Pokud jde o tuto konkrétní otázku, o které se USA domnívají, že stojí v čele podpory široké mezinárodní koalice, ve skutečnosti existuje více zemí, které podporují čínské protiextremistické programy v autonomní oblasti Xinjiang Uygur, než jsou proti.

Důvodem je, že čínské úsilí v tomto regionu poskytlo lidem bezprecedentní ekonomické příležitosti, vzdělání a obecnou prosperitu a nedošlo k žádné genocidě – ale ve skutečnosti k přesnému opaku.

Obyvatelé Západu však takové ohromné úsilí ignorují a místo toho se zaměřují na maličkosti ve stylu sloganů (svoboda projevu, individuální práva atd.), ve které sami ani všeobecně nevěří.

Jak bývalý korespondent New York Times Stephen Kinzer skvěle napsal ve sloupku The Guardian z roku 2010, kde diskutoval o „egocentrickém“ konceptu lidských práv v západním světě, „dát lidem práci, elektřinu, a především bezpečnost se nepovažuje za úspěch v oblasti lidských práv; omezování politických projevů a zatýkání porušovatelů je považováno za neodpustitelné. ““

To, co se Trumpova vláda pokoušela udělat v autonomní oblasti Ujgurů v Sin-ťiangu, Hongkongu, Tibetu, Tchaj-wanu a jinde, nemělo nic společného s lidskými právy nebo blahobytem obyvatel, ale bylo to přesně to, co by Kinzer nazval imperialismem lidských práv. Odpor proti těmto tlakům je pak pro Čínu otázkou zachování suverenity a obrany národní bezpečnosti.

Pokud jde o sankce proti bývalým činitelům Trumpa, jedná se přesně o zprávu, kterou Čína vyslala Bidenovi, že o čínské suverenitě a národní bezpečnosti se nedá vyjednávat.

I když by se to těm, kteří danou problematiku neznají, mohlo zdát drsné, je třeba poznamenat, že sankce doprovázela také uvítací zpráva Bidenovi z čínského ministerstva zahraničí, která obsahovala výzvu k „lepší budoucnosti po obtížných a neobvyklých dobách."

Vztahy mezi USA a Čínou budou vyžadovat komunikaci v dobré víře a jasné hranice, přičemž obě strany budou jednat navzájem s respektem, který si zaslouží. V tomto smyslu jsou sankce realitou pro Washington, zda je Čína skutečně suverénní národ se silou k obraně.