Co skutečně znamená usnesení Evropského parlamentu o Hongkongu

Poznámka redaktora: Jonathan Arnott je bývalý člen Evropského parlamentu. Článek odráží názory autora, nikoli nutně názory CGTN.

V celém západním světě rostou protičínské nálady. Je to pozoruhodný rys posledních dnů bývalé Trumpovy administrativy ve Spojených státech, které obvinily Čínu – s Trumpovým obvyklým vkusem pro nadsázku – z „genocidy“. Ve věku informací a dezinformací je pro veřejnost často obtížné vědět, čemu věřit a nakolik lze důvěřovat tomu, co sleduje a čte, vzhledem k rostoucí tendenci k politické manipulaci z údajně „nezávislých“ médií.

Dne 21. ledna se ke kritice připojil Evropský parlament opatrněji zvolenými slovy, než byla Trumpova. Přijal rezoluci týkající se hongkongské zvláštní správní oblasti (HKSAR) v Číně. Toto rozhodnutí, velmi kritické vůči Číně, bylo schváleno velkou většinou.

Abychom pochopili, o co jde a co řešení znamená, je důležité základní porozumění tomu, jak funguje Evropská unie. Jednoduše řečeno, Evropská komise je zpolitizovaná státní služba; připravuje právní předpisy EU a posouvá agendu kupředu. Celkový směr udává Evropská rada, která sestává ze zástupce vlád členských států. Evropský parlament podrobně zkoumá a mění právní předpisy navržené Komisí.

Kromě své legislativní role nabízí Evropský parlament své stanovisko k různým otázkám. Může například požadovat právní předpisy, opatření zahraniční politiky nebo nová opatření proti změně klimatu. Mnoho z těchto požadavků je ze své podstaty aspiračních. Mohou, ale nemusí spadat do akcí povolených současnými smlouvami EU, ale mají ukázat směr a naznačit druh legislativy, kterou Parlament přijme nebo zamítne, schválí nebo zablokuje.

Usnesení o Hongkongu je přesně takové nezávazné usnesení, které vypracoval Evropský parlament z vlastní iniciativy. Když jsem byl členem Evropského parlamentu, bylo téměř každý měsíc přijato několik takových rezolucí – zdůrazňujících skutečný nebo vnímaný problém lidských práv. Tato usnesení jsou přijímána na konci měsíčních plenárních zasedání a před hlasováním prochází zběžnou debatou.

Téhož dne, kdy přijal usnesení o Hongkongu, přijal Evropský parlament rovněž usnesení o Vietnamu, Rusku, Venezuele a Turecku. Celková analýza těchto rozlišení může být vzhledem k jejich četnosti zbytečná. Mnoho poslanců je považuje za symbolické a také netvoří velkou část jejich každodenní práce.

Taková usnesení mají tendenci být rozsáhlá kvůli povaze politických uskupení v Evropském parlamentu. Evropský parlament usiluje o co nejširší shodu mezi svými různými frakcemi, což vede k tomu, že skupiny spojí každý text a vytvoří jeden společný text. Přitom má tendenci pokrýt širší škálu problémů, než bylo původně zamýšleno.

Abychom pochopili dopad tohoto konkrétního řešení, musíme rozlišovat mezi jeho přímými a nepřímými účinky. Podle mého názoru nemá žádný přímý účinek. Není právně závazný a končí instrukcí pro jeho prezidenta, aby „předal“ kopii rezoluce předním představitelům různých národů.

Evropský parlament naléhavě žádá Radu a Komisi, aby zaujaly vůči Číně ve vztahu k HKSAR tvrdý postoj, přičemž se budou vyjadřovat a upozorňovat na další záležitosti. Rozpravě byla přítomna komisařka Helena Dalli, která vyslechla slova Parlamentu a vysvětlila postoj Komise.

Je pozoruhodné, že jak Dalli, tak usnesení Evropského parlamentu zmínily obchod. Dalliina slova byla formulována diplomatickým jazykem a odkazovala na prosincové setkání, které „uzavřelo v zásadě jednání o komplexní dohodě o investicích s Čínou, ale také vzbudilo obavy ohledně Hongkongu“. Usnesení Parlamentu „připomíná Komisi“, že „zohlední“ Hongkong, když bude požádáno o schválení investiční dohody nebo budoucích obchodních dohod s Čínou.

Usnesení je ve skutečnosti skrytou diplomatickou hrozbou. Evropský parlament dlouho věřil v politizaci obchodu. Využívá obchodních jednání, aby se pokusil řídit své preferované sociální změny v zemích po celém světě. Takový přístup často vede k významným zpožděním obchodních jednání. V tomto případě se Evropský parlament snaží dosáhnout změny v politice čínské vlády týkající se komplexní dohody o investování.

Agresivní přístup usilující o šikanování národa, aby změnil politiku, může fungovat u menších ekonomik, ale je pochybné, zda by to mělo nějaký významný dopad na Čínu. Očekávám, že se tato otázka vrátí do popředí, když bude Evropský parlament požádán o ratifikaci budoucí dohody. Nakonec se však domnívám, že je nepravděpodobné, že by se Evropský parlament vydal na kolizní kurz se svými národními vládami.

Br