Pandemie vede k transformaci globálního zemědělství

Autoři:

Mauricio Cárdenas, bývalý ministr financí Kolumbie, vedoucí výzkumník Střediska pro globální energetickou politiku při Univerzitě Kolumbie

Juan Lucas Restrepo, generální ředitel Institutu Aliance Bioversity International a Mezinárodního centra pro tropické zemědělství

Pandemie COVID-19 by nás měla povzbudit, abychom předefinovali, jak nakrmíme lidstvo. Svět má nyní jedinečnou příležitost přijmout dlouhodobá opatření na podporu zdravější stravy, povzbudit zemědělce k produkci širšího sortimentu potravin a posílit spolupráci mezi sektory veřejného zdraví, potravin a zemědělství. Zemědělský výzkum může hrát zásadní roli při transformaci potravinových systémů a zvyšování jejich udržitelnosti a odolnosti.

Potřeba změny je jasná. Od začátku pandemie je nezdravá strava jedním z hlavních rizikových faktorů souvisejících s úmrtími na COVID-19. Virus SARS-CoV-2 postihuje ve zvýšené míře lidi s nadváhou, diabetem nebo trpící kardiovaskulárními chorobami - to vše souvisí se špatnou stravou.

Tato krize také odhalila extrémní křehkost globálního potravinového systému. Opatření včetně sociálního distancování a uzavření veřejných prostorů, která byla zavedena s cílem kontrolovat šíření viru, výrazně snížila příjmy lidí, a tím i celosvětovou poptávku po potravinách. Výsledný pokles cen potravin od ledna do května letošního roku zásadně ovlivnil obživu stovek tisíc drobných zemědělců po celém světě.

Navíc uzavření restaurací a škol, narušení logistického systému a nedostatek pracovní síly ke sklizni plodin způsobily vyplýtvání obrovského množství zemědělské produkce. Mnoho zemědělců trpí stále větší nejistotou ohledně zahájení nového pěstebního cyklu, i když někteří vysoce konkurenceschopní výrobci prosperují, například brazilský vývoz sóji do Číny dosáhl v prvních pěti měsících roku 2020 rekordních maxim.

Vzhledem ke křehkosti potravinového systému by ale jakékoli další omezení dodávek nebo vývozní omezení mohly rychle zvrátit cenové trendy. Ceny potravin by se mohly výrazně zvýšit, což by dále oslabilo celosvětovou potravinovou bezpečnost.

Organizace OSN pro výživu a zemědělství odhaduje, že nejméně 14,4 milionu lidí ve 101 zemích dovážejících potraviny by mohlo trpět podvýživou v důsledku hospodářské krize vyvolané COVID-19. V extrémním scénáři, pokud by se růst reálného HDP v roce 2020 snížil o deset procentních bodů, by se toto číslo zvýšilo na 80,3 milionu.

V krátkodobém horizontu proto musí vlády nejen poskytovat finanční podporu jednotlivcům a firmám postiženým pandemií, ale také jednat tak, aby zabránily potravinové krizi. Spíše než přerušit obchod by ho měli tvůrci politik usnadnit a zlepšit koordinaci a výměnu informací mezi výrobci a kupujícími, zejména na místní úrovni.

Dlouhodobá opatření musejí zahrnovat podporu zdravějšího stravování. V posledních 60 letech se celosvětová strava stala homogennější a stále více dominují základní potraviny s vysokým obsahem energie a nízkým obsahem mikroživin. Tři plodiny - rýže, kukuřice a pšenice - poskytují více než 50 % kalorií, které lidé získávají z rostlin. Lidé obecně, ale hlavně ti nejchudší, nekonzumují dostatečné množství potravin bohatých na živiny, jako je ovoce, ořechy, semena a celozrnné produkty. V důsledku nezdravé stravy každý rok umírá téměř 11 milionů lidí.

Nejvyšší prioritou je určení odrůd výživných plodin, které lze znovu zavést do stravy. Například quinoa, fonio (vysoce výživná obilovina, po které roste poptávka) a africké bambarové ořechy obsahují kvalitnější bílkoviny než většina hlavních obilovin a mohou růst v drsném prostředí. Další výzkum může vést k vyšším výnosům a nižším cenám, které by umožnily, aby se tyto produkty staly dostupnějšími.

Úpravy v oblasti nabídky by nikdy neměly skončit, protože produkce potravin je hlavní příčinou zhoršování životního prostředí a ztráty biologické rozmanitosti. Zemědělství používá velké množství sladké vody, vytváří 30 % celosvětových emisí skleníkových plynů a ničí přírodní stanoviště, aby vytvořilo prostor pro hospodářská zvířata a plodiny. Přesto se zemědělský výzkum dlouhodobě zaměřuje spíše na zvyšování produktivity než na zlepšování udržitelnosti, přičemž investice směřují do vývoje lepších semen, zvířat odolnějších vůči chorobám a účinnějších výrobních technik pro malý počet rostlinných a živočišných druhů. Vlády tento trend podporují finančními prostředky, regulačními standardy a obchodními dohodami.

Současný model produkce potravin je také poháněn téměř 600 miliardami amerických dolarů ve formě ročních dotací pro zemědělce, zejména ve vyspělých ekonomikách. Takové programy vytvářejí nadměrnou nabídku a nižší ceny, čímž omezují produkci potravin v zemích, které postrádají fiskální kapacitu na podporu svých zemědělců.

Potřebujeme další výzkum potravinářských produktů, které by dokázaly podpořit rozmanitější a zdravější stravu, a které by mohly produkovat i rozvíjející se ekonomiky. Tvůrci politik musí také podporovat regenerativní produkční systémy, které podporují biologickou rozmanitost a zlepšují kvalitu půdy a vody, což významně přispěje k omezení klimatických změn. Vlády, mezinárodní organizace a nevládní organizace se musí ujmout vedení při vytváření institucionálního prostředí, které umožní tyto dalekosáhlé změny v agendě zemědělského výzkumu.

Pandemie podtrhla naléhavou potřebu transformovat zemědělství. A ekonomická rekonstrukce, která bude následovat, představuje perfektní příležitost k zajištění lepší výživy a zdraví pro všechny.

Pe