Austrálie kráčí k McCarthismu

Autor: Tom Fowdy, britský analytik politických a mezinárodních vztahů a absolvent univerzit v Durhamu a Oxfordu. Píše o tématech týkajících se Číny, KLDR, Velké Británie a USA. Článek odráží názory autora.

26. června vpadla policie do domu poslance Australské strany práce za Nový Jižní Wales Shaoquetta Moselmana. Média naznačují, že důvodem byly vztahy s Komunistickou stranou Číny. Poslanec byl nucen rezignovat na funkci asistenta předsedy horní komory proto, že se odvážil ocenit vedení Xi Jinpinga v boji proti epidemii COVID-19.

Shaoquett Moselmane popírá jakékoli protiprávní jednání. Několik australských médií ho v bouři, kterou událost vyvolala, také obvinilo z toho, že podnikl „financované výlety“ do Číny. Místní policie uvedla, že probíhá vyšetřování.

Tato událost představuje další rozvoj napětí mezi Čínou a Austrálií, které provází zhoršování vztahů mezi těmito dvěma tichomořskými zeměmi, protože Canberra zaujímá stále více nepřátelský a paranoidní přístup k Pekingu, který podporuje vláda, společnost i média. Teorie tzv. „čínské hrozby“ a „čínského vlivu“ způsobují napjaté vztahy mezi oběma zeměmi.

Tento přístup stále více postrádá logiku a vyvážený úsudek, nesmírně zveličuje roli Pekingu v zemi a dokonce pronásleduje lidi s odlišnými názory. Austrálie směřuje k tomu, aby se stala McCarthystickým státem. To neodpovídá jejím národním zájmům.

Austrálie má dlouhou a zakořeněnou historii nadměrného strachu z Číny. Na konci 19. století a začátkem 20. století byla země obhájcem „žlutého nebezpečí“, kdy literatura propagovala myšlenku, že s přílivem čínských dělníků čelí kontinent trvalému nebezpečí, protože tato levná pracovní sála podkopává a ničí „hodnoty“ země.

V roce 1901 vedly tyto obavy k zavedení politiky Bílé Austrálie, která zakázala imigraci Asiatům. Během druhé světové války předseda vlády John Curtin uvedl: „Tato země zůstane navždy domovem potomků těch lidí, kteří sem přišli v míru, aby v jižních mořích vytvořili základnu britské rasy.“

Politika Bílé Austrálie trvala až do 60. let minulého století. Doba se samozřejmě změnila, země se stala multikulturní a mnoho Číňanů se tam usadilo a našlo tam domov. Avšak se zintenzivněním hospodářských vztahů mezi těmito dvěma zeměmi a s tím, jak se Čína stala pro Canberru klíčovým partnerem, došlo k dramatickému nárůstu „strachu z Číny“. Časopis Diplomat zveřejnil v únoru článek od autora Dan Hu, který uvádí, že během období od ledna roku 2018 do srpna roku 2019 vytvořil počet zpráv o Číně nový historický rekord.

V důsledku této rostoucí hysterie dospělo mnoho Australanů k chybnému přesvědčení, že čínský vliv v Austrálii je příliš velký, je zcela „závislý“ na Pekingu a že Čína doslova „skupuje jejich zemi“. V logice tohoto příběhu jsou však určité problémy a zmiňovaný „vliv“ je zcela nadhodnocený.

Za prvé, zatímco Čína je největším australským zahraničním obchodním partnerem kvůli těžbě a minerálům, řadí se až na deváté místo v přímých zahraničních investicích za země jako USA, Velká Británie, Japonsko a dokonce i za malé země jako je Belgie, Nizozemsko nebo Lucembursko.

Kromě toho také vlastní méně zemědělské půdy a nemovitostí než většina těchto zemí. Dan Hu dále poznamenal: „Číňané jsou neustále obviňováni z toho, že tlačí ceny nemovitostí na rekordní maxima tím, že hromadně kupují domy v Austrálii.“

Prohlášení o „čínské hrozbě“ a „čínském vlivu“ v Austrálii jsou bezpochyby nadsazená a neodpovídají skutečnosti. Ale tato rétorika je populární ve veřejném mínění.

To následně negativně ovlivnilo vztahy mezi oběma zeměmi. Australané zřejmě nechápou, proč Čína a její média stále víc kritizují zemi a její chování, a vysvětlují si to v rámci širšího pojetí „čínské agrese“.

Ve skutečnosti však Austrálie přilévá benzin do svých vztahů s Pekingem a stupňuje masovou hysterii, která zemi nedovoluje rozumně a stabilně spravovat své národní zájmy. Kritika Shaoquetta Moselmana a zátah na jeho domov symbolizují to, že se Austrálie stala McCarthystickou zemí a není ochotna zastavit zhoršování vztahů s Čínou.

D.