Pompeo, který vyvolává sentiment studené války, vážně ohrožuje světový mír

Ministr zahraničí USA Mike Pompeo nedávno v Knihovně Richarda Nixona v Kalifornii přednesl projev, ve kterém přeháněl takzvanou „hrozbu Číny“ a tvrdil, že americká politika ohledně Číny v posledních 50 letech „selhala“ a vyzval Spojené státy a jejich spojence, aby přijaly „radikálnější opatření“ ke změně Číny. Tento „nejhorší ministr zahraničí v historii“ chraptivě vyvolává sentiment studené války a představuje hlavní hrozbu pro světový mír.

Tentokrát si Pompeo vědomě vybral Nixonovo rodné město, aby přednesl projev proti Číně a kopíroval obrázek bývalého amerického ministra zahraničí Dullese, který byl během studené války nepřátelský k Nové Číně. Kromě toho mnohokrát citoval Nixonova slova, aby povzbudil Spojené státy a jejich spojence k boji proti Číně. Nicméně jeho klaunské představení právě odhalilo jeho neznalost historie.

The Washington Post zveřejnil komentář předsedy Rady USA pro zahraniční vztahy Richarda Haasse a uvedl, že prezident Richard Nixon a Henry Kissinger tehdy kontaktovali Čínu a doufali, že ji použijí k vyvážení Sovětského svazu. Nešlo o zasahování do čínských vnitřních záležitostí. Pompeův tvrdý projev o Číně ukázal, že „nerozumí historii, nerozumí Číně a nerozumí Spojeným státům“. Haass dále zdůraznil, že vztahy mezi USA a Čínou určují směr této éry více, než jakékoli jiné vztahy.

V očích Pompea je svět úplně zkreslený. Čína, která se liší od systému a civilizace USA, ale neustále se vyvíjí a postupuje, se stala „obětním beránkem“ pro téměř všechny hlavní problémy americké společnosti. Ve svém projevu vyjádřil Pompeo pochybnosti o téměř všech běžných výměnách a spolupráci mezi Čínou a Spojenými státy a věří, že to Čína využila jako důkaz pro podněcování konfrontace.

Je to opravdu tak? Samozřejmě že ne. Například na jedné straně, zahraniční společnosti, včetně amerických, které investují a zakládají továrny v Číně, se mohou těšit z rozsáhlé a relativně levné alokace faktorů. Na druhé straně „Vyrobeno v Číně“ s nízkou cenou a dobrou kvalitou výrazně snížilo úroveň globální inflace, a přispívá to spotřebitelům a také investorům. Proto není Čína jen „hrozbou pro americký způsob života“ podle Pompea, ale naopak je zárukou tohoto způsobu života.

Historie integrace Číny do světa v posledních několika desetiletích ukázala, že: Čína chce mír bez hegemonie, Čína je příležitost ne hrozba a Čína je partnerem, nikoli soupeřem. V současné době Čína a Evropa tvrdě pracují na vytvoření komplexního strategického partnerství mezi Čínou a EU s větším globálním vlivem. Německá kancléřka Angela Merkelová zdůraznila, že udržování spolupráce s Čínou má pro EU „významné strategické výhody“. Naproti tomu agresivní unilateralismus současné vlády USA nadále poškozuje zájmy svých spojenců, což drasticky snížilo důvěru spojenců v ně.

Pokud jde o Čínu a Spojené státy, důležitou zkušeností při dlouhodobém udržování celkové stability v dvoustranných vztazích je snaha o zvládnutí rozdílů a rozšíření spolupráce. Rozsáhlá spolupráce mezi oběma stranami v mnoha otázkách hraje zásadní roli při udržování světového míru a rozvoje. Po vypuknutí epidemie nového koronaviru Čína rychle poskytla pomoc v rámci své kapacity pod účinnou kontrolou domácí epidemie mezinárodnímu společenství, včetně Spojených států, čímž prokázala odpovědnost velké země.

Pompeův pokus oddělit Čínu od světa prostřednictvím vytvoření konfrontace neodpovídá zájmům lidí na světě, včetně amerického lidu, a byl mezinárodním veřejným míněním široce odsouzen. (la)