Kdy se Pompeo probere ze snu o „podněcování protičínských nálad“

Americký ministr zahraničních věcí Mike Pompeo a polský prezident Andrzej Duda se 15. srpna na náměstí Pilsudski v polksé Varšavě účastnili oslavy Dne polské armády a stého výročí bitvy o Varšavu. Před 100 lety polská armáda odrazila sovětskou Rudou armádu a zvítězila v bitvě o Varšavu pod vedením Jozefa Klemense Pilsudskiho. O 100 let později Spojené státy neváhají zaplatit cenu za rozdělování Evropy a pokusit se vtáhnout Polsko a další spojence střední a východní Evropy do boje proti Rusku a Číně, aby navýšili politický kapitál pro americké prezidentské volby v příštím roce.

Návštěva Polska byla poslední zastávkou Mike Pompea v rámci “hledání přátel” ve střední a východní Evropě. Od 11. srpna navštívil americký ministr zahraničních věcí postupně Českou republiku, Slovinsko a Rakousko. Pompeo před návštěvou řekl novinářům: „Doufám, že to bude velmi významná a plodná cesta.“ Tyto země také nazval „přáteli Spojených států“. Pečlivé pozorování však ukazuje, že Pompeo se během své cesty do střední a východní Evropy úmyslně vyhnul Německu, místo toho si vybral sousední země kolem východní hranice Německa.

Ian Lesser, zástupce ředitele bruselské kanceláře německé Marshallovy nadace, uvedl: „Pokud má Pompeo zájem řešit klíčové otázky současných transatlantických vztahů, měl by navštívit Brusel, Paříž a Berlín.“ Pompeo vloni napsal na Twitteru, že Německo je „jedním z nejdůvěryhodnějších přátel Spojených států, důležitým spojencem Spojených států a partnerem těsné spolupráce mezi Spojenými státy, Evropou a světem.“ Ale za méně než rok se Pompeův „dobrý přítel“ změnil z Německa na Polsko a dalších země střední a východní Evropy. Co se mezitím stalo?

Ukázalo se, že Německo a další západoevropské země výslovně odmítly šikanování Spojených států a „soukromé politické účely“. Mike Pompeo a další američtí politici se mohou obrátit pouze na některé země střední a východní Evropy, které mají zájem o spolupráci a závislosti na Spojených státech, přesvědčit je, aby podepsaly společné prohlášení o bezpečnosti 5G, aby pokračovaly v obkličování Číny a Ruska v hospodářské, technologické a vojenské oblasti a aby narušily vztahy těchto zemí s Čínou. Na tomto základě USA posiluje spolupráci se zeměmi ve věcech, jako je například iniciativa „Spolupráce na třech mořích“ související s energetikou a infrastrukturou, americké jednotky v Polsku, íránská jaderná otázka a další.

Během Pompeovy cesty do střední a východní Evropy byla Čína tématem, které často zmiňoval. Pompeo nejprve přednesl projev v českém senátu, který byl plný myšlení jako z dob studené války podobně jako zprávy ve středoevropských a východoevropských médiích, označil čínskou vládnoucí stranu Komunistickou stranu Číny za hrozbu pro svět a po podpisu tzv. „Společného prohlášení o bezpečnosti 5G“ se Slovinskem hovořil o výstavbě „čistého internetu“. V Rakousku byla Čína zatažena do „třístranných jednání o kontrole zbrojení“ a v Polsku Čínu obviňoval z prodeje zbraní Íránu. Všude Čínu pomlouval. Země střední a východní Evropy však o jeho „soukromé politické účely“ neprojevily zájem.

Premiér České republiky Andrej Babiš odmítl vyloučit čínskou společnost Huawei jako potenciálního partnera pro výstavbu 5G. Slovinsko dalo Číně jasně najevo, že společné prohlášení o bezpečnosti 5G podepsané se Spojenými státy se nezaměřuje na Čínu ani na čínské společnosti. Rakousko a Spojené státy mají dlouhodobé neshody ohledně výstavby plynovodu Severní proud č. 2 (Nord Stream 2) a sítě 5G. Rakouský ministr zahraničních věcí Alexander Schallenberg na tiskové konferenci se svým americkým protějškem rovněž uvedl, že rakouská politika v oblasti zabezpečení sítě 5G není zakázat nebo omezit konkrétní společnost, ale zřídit spolehlivý informační systém. Polský premiér Mateusz Morawiecki rovněž při diskusi s Pompeem o bezpečnostní spolupráci v 5G: „Těšíme se na více podrobností, ale Polsko je v této věci připraveno spolupracovat s americkými společnostmi, samozřejmě také s evropskými společnostmi a dalšími globálními společnostmi, pokud splňují požadavky na zabezpečení informací a zabezpečení infrastruktury v klíčové oblasti vývoje technologií.“

Čína a země střední a východní Evropy neměly v minulosti žádné geopolitické konflikty, ani nemají skutečné střety zájmů. Obě strany naopak vedou vzájemně prospěšnou a přátelskou spolupráci v různých oblastech, jako je například „spolupráce 17 + 1“ a „spolupráce na třech mořích“ napojená na čínskou iniciativu Pásma a stezky. Potenciál spolupráce mezi oběma stranami je obrovský. Stejně jako čínský velvyslanec v Polsku Liu Guangyuan (Liu Kuang-jüan) řekl v exkluzivním rozhovoru s polským deníkem Republika: „Rozumíme a respektujeme vztahy mezi Polskem a Spojenými státy, které mohou dobře probíhat podobně jako přátelská spolupráce mezi Čínou a Polskem. Vztahy mezi Čínou a Polskem by neměly být ovlivňovány třetími stranami.“

Jak praví čínské přísloví, „nezralé melouny nejsou sladké.“ Na pozadí tak závažné globální pandemie COVID-19 si americký ministr zahraničních věcí pro svou třetí návštěvu vybral malé země střední a východní Evropy, o nichž se domníval, že by měly být „poslušné“. Měla to být „návštěva s nízkým rizikem“ s nadějí, že „v lidech vzbudí dojem úspěchu v zahraniční politice“. Ale ať už v rozhovorech s příslušnými hlavami států nebo při setkáních s reportéry, Pompeo nezískal jednostrannou „benevolenci“, avšak panuje obrovský kontrast mezi realitou a jeho snem o “narušení vztahů mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy”.

Profesor Radosław Rybkowski, ředitel Institutu amerických studií a polské diaspory na Jagellonské univerzitě v Polsku, zdůraznil, že hlavním účelem Pompeovy návštěvy bylo ve skutečnosti posloužit domácím prezidentským volbám a úmyslně si vybral země střední a východní Evropy, které poslouchají Spojené státy, nikoli země západní Evropy, které jsou pro Spojené státy důležitější ze strategického nebo ekonomického a obchodního hlediska. Dohody podepsané během této návštěvy se pravděpodobně stanou cárem papíru bez praktického významu, jakmile do úřadu příští rok nastoupí nový americký prezident.

Podobně jako při stém výročí bitvy o Varšavu při návštěvě Polska, když Pompeo navštívil Českou republiku, odešel do Plzně uctít památník amerických vojáků, kteří toto město začátkem května roku 1945 osvobodili. Mike Pompeo si úmyslně vybral čas své návštěvy tak, aby ho propojil s ideologií minulého století, což jeho „soukromým politickým účelům“ nezaručuje naplnění do praxe.

Polská laureátka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarchuková napsala román Dům ve dne, dům v noci. V knize spisovatelka napsala příběh o prolnutí snu a reality. Nevíme, kdy se Pompeo a někteří další američtí politici probudí ze snu o „podněcování protičínských nálad“ ve střední a východní Evropě a na celém světě? Obáváme se, že tento sen bude přetrvávat až do výsledků amerických prezidentských voleb začátkem zimy letošního roku.

D.