Proč se rasová diskriminace stala v americké společnosti „noční můrou“?

V posledních několika dnech ve Spojených státech pokračují protirasistické protesty. Dne 29. srpna odpoledne místního času vyšly tisíce lidí do ulic Kenoshy ve Wisconsinu, kde uspořádali pokojnou demonstraci, požadující spravedlnost pro Američana afrického původu Jacoba Blaka, kterého policie postřelila a zranila. A na shromáždění, které se konalo ve Washingtonu 28. srpna u příležitosti 57. výročí slavného projevu Martina Luthera Kinga „Mám sen“. Nejstarší syn Martina Luthera Kinga před desítkami tisíc demonstrantů proti rasismu upřímně přiznal, že Spojené státy se nestaly tím, za co bojoval jeho otec, ale naopak, je to „noční můra“.

Tato realita je bolestná. Připomeňme, že na konci srpna 1963 přednesl vůdce afroamerického Hnutí za občanská práva Martin Luther King projev před Lincolnovým památníkem v naději, že „moje čtyři děti budou jednoho dne žít v takové zemi, kde je lidé nebudou soudit podle barvy pleti, ale na základě jejich chování.“ Uplynulo však 57 let a systematická rasová diskriminace ve Spojených státech se nezměnila, naopak se zhoršila.

V březnu letošního roku byla Američanka afrického původu Brenner Taylorová v Louisville zastřelena policisty, kteří hledali drogové dealery v jejím domě, policie však u Taylorové doma drogy nenašla. V květnu tohoto roku byl Afroameričan George Floyd v Minneapolis udušen k smrti bílým policistou. Asi před týdnem byl Jacob Blake, další Afroameričan z Kenoshy, paralyzován policií a střelen sedmi ranami do zad. Jeho tři malé děti byly svědky této tragédie v autě ...

Od nevybíravého zabíjení nevinných přes smrtící pokleky, po mnohonásobnou střelbu, brutální případy násilí vůči afroamerickým občanům ze strany americké policie a vymáhání práva „dvojího standardu“ opakovaně dráždí citlivé nervy americké společnosti a vzbuzují stále více protestů proti rasové diskriminaci. Proč se tedy jizvy rasové diskriminace v americké společnosti tak obtížně hojí? V historii a realitě není těžké najít odpověď.

Vzhledem k existenci rasové diskriminace se rasové vztahy ve Spojených státech stále zhoršují, zločiny z nenávisti se stále zvyšují a sociální neklid se zhoršuje. Z průzkumu, který nedávno zveřejnila americká průzkumná agentura Pew Research Center, vyplývá, že ze 14 dotazovaných rozvinutých zemí je téměř 80 % Američanů přesvědčeno, že Spojené státy jsou nyní více rozděleny než před epidemií. Za tím je zjevně důležitým faktorem nečinnost nebo dokonce nerozvážnost amerických politiků.

Rovnost před zákonem je základní zásadou Mezinárodní charty lidských práv. Američtí politici se považují za tzv. „obránce lidských práv“, ale nemají v úmyslu ani nemohou vyřešit závažné problémy rasové diskriminace ve své zemi. To nejen odhaluje institucionální strukturální nedostatky, ale také zdůrazňuje pokryteckou povahu „amerických lidských práv“. Je třeba poznamenat, že základním rysem amerických rasových rozporů je kontrola evropských bílých, kteří představují dominantní rasu, nad národní mocí Spojených států a systémová diskriminace jiných rasových skupin. Kvůli tomu čelí americké menšiny ve srovnání s evropskými bílými nepřekonatelné „propasti“ na všech úrovních ekonomiky a společnosti. Jinými slovy, nejen že se tato jizva rasismu ve Spojených státech nikdy nezhojila, ale byla ještě více rozjitřována v neustálém konfliktu a násilí, což způsobilo, že menšiny „nemohou dýchat“.

　D.