Na lidi se musí zapískat

Whistleblower je tím, kdo metaforicky napsáno, občas hvízdá na píšťalku. A to právě tehdy, když chce okolí, které je mnohdy nevšímavé nebo každodenním stereotypem otupělé, varovat před určitým nebezpečím. Je lhostejno, zdali whistleblower píská na píšťalku v Číně, USA, nebo třeba v České republice. Jedno je však jisté, takový člověk je pro každou společnost důležitý a nenahraditelný, pokud píská nebojácně a včas, nehledě na nejrůznější následky, které takové odvážné chování může mít. A to v jakékoli době a jakékoliv společnosti.

Domnívám se, že občanská angažovanost je cenná vlastnost a těch, kteří občas zapískají na píšťalku a varují okolní společnost před nebezpečím, tedy neetickými nebo nelegitimními podmínkami, které jdou proti veřejnému zájmu, či dokonce ohrožují veřejnost, je drtivá menšina. Mezi nejznámější whistleblowery patří například biochemik David Graham, který upozornil na nebezpečné, návykové léky, vyráběné jistou západní farmaceutickou společností, kde pracoval, nebo Jeffrey Wigand, který v USA prokázal, že manažeři společnosti věděli, že jejich cigarety jsou silně návykové a souhlasili s přidáváním karcinogenních a jinak škodlivých přísad do tabáku. Jednoduše proto, aby byly pro kuřáky ještě více návykovější a zajistili si tím pořádný odbyt a tím pádem ještě větší zisk. No a Edwarda Josepha Snowdena, který zapískal na píšťalku a obětoval tak nejenom poklidný rodinný život, ale i vzornou kariéru v tajných službách a stal se psancem na útěku, také nelze nevzpomenout.

Víte, před pár lety jsem natáčel v Praze rozhovor s českou literátkou Lenkou Procházkovou, signatářkou Charty 77, která se po roce 1989 stala v České republice známou bojovnicí proti církevním restitucím. Unie českých spisovatelů (UČS) ji tehdy udělila cenu právě za občanskou angažovanost.

„Lidé si neuvědomují, co se dnes ve společnosti děje a jsou zmasírovaní médii, bohužel i veřejnoprávními,“ uvedla Procházková s tím, že lidé v České republice opět přemýšlí jen černobíle a stranicky, místo, aby používali svůj vlastní rozum. Podle spisovatelky stojí nyní společnost na křižovatce a je třeba lidi rychle probudit. „Musíme na ně zapískat“, vysvětlila Procházková s tím, že jinak to bude dlouho trvat, než se společnost vůbec „probere“ a uvědomí si, co se v současnosti v naší demokratické společnosti děje.

Předseda Unie českých spisovatelů, básník Karel Sýs v této souvislosti nedávno uvedl, že tato občanská angažovanost, zmíněný Whistleblowing je bohužel v České republice zápasem s větrnými mlýny, ale člověk podle něj nesmí mlčet. „Drtivá většina spisovatelů dnes mlčí, což je jejich velká ostuda. Pomáhají tím zlu, které se tady rozlézá,“ přiblížil před časem náladu ve společnosti Sýs. A já jen dodávám, že se dodnes tato nálada příliš nezměnila.

Závěrem snad jen zdůrazním to, co jsem uvedl na samotném začátku. Je jedno, zdali člověk píská na píšťalku, aby varoval okolí před nebezpečím v USA nebo třeba v České republice. Jak vidno, v každé společnosti to zmíněný Whistleblower bude mít pořádně těžké. A vždycky za to zaplatí, mnohdy i daň nejvyšší.

Radovan RYBÁK