Rozhovor s Martinem Gřešem: Čína se chová k Africe férově, Západ nikoliv

Proč vás zaujala Afrika, konkrétně Tanzánie? Je to značně netypické rozhodnutí, lidé z Česka se stěhují spíše do míst, kde se žije komfortně, kde je práce s vyššími příjmy.

Po pravdě, dal jsem si tehdy z nudy a legrace inzerát na africkou seznamku, ale to už je námět na crazy dobrodružnou komedii, kterou mám rozepsanou v šuplíku pro filmové zpracování. Odpověď mi přišla z nějaké Tanzánie, hledal jsem na mapě, kde to je. A byl jsem překvapen. Po dalších asi 4 letech se objevila možnost tam zajet, na zkoušku. Pak jsem se rozhodl.

Uvažoval jsem takto proto, protože vím, že někdy je nutno jít zcela proti proudu, člověk má být v pravý čas na správném místě, jako surfař - když pozorně vyhlíží mega vlnu. A ta jednou přijde.

Jeví se vám Tanzánie jako podnikatelská šance?

Je to ohromná možnost pro mnoho výrobců si právě tam vybudovat exportní distribuční centrálu s dosahem do 8 okolních zemí. V obchodu a marketingu mám 30 let praxe, živím se sám už 24 let, z věčného začátečníka angličtiny jsem se v cizí zemi musel doučit jazyk na lepší úroveň. Svahilsky mluví asi 120 miliónů obyvatel, anglicky výborně zhruba 2/3, to je dáno tím, že na středních školách a na univerzitách je vyučovacím jazykem druhý státní jazyk, úřední angličtina.

Jsem jediným bělochem v okruhu asi 5 kilometrů, nejsem uzavřen za vysokou zdí drahého domu a tmavými skly bouráku, přesně naopak - stýkám se a žiji s místními, bavíme se o všem, co společností hýbe, nakupuji na tržištích, cestuji s ostatními hromadnou dopravou, barvu pleti už vůbec nevnímám.

Asimiloval jste do nového prostředí, viďte?

Jistě. Integroval jsem se do systému organizace života, plateb, mobilní komunikace, místní mentality a pochopil i nejrůznější odlišnosti v rámci podnikání. Měl jsem i několik delších vztahů s místními kráskami, což každému doporučuji, chce-li poznat zemi dokonale, je to o chápání drobných vazeb a detailů, povahy, na kterých stojí a vyvíjí se celá společnost.

Dnes po 9 letech od toho inzerátu jsem v opačné situaci - o Tanzanii vím snad úplně vše, čtu místní zprávy a mezi řádky si doplňuji realitu. Tanzanie je brána k obchodům do celé Východní Afriky, kterou zatím málo úspěšně využíváme. Ekonomický růst je výrazný, srovnatelný s Čínou. Tanzanie má osvíceného, velmi vzdělaného a ministerskými funkcemi ověřeného presidenta dr. Magufuliho, se silnými pravomocemi, ty změny v posledních letech byly impozantní a zřejmě bude zvolen do úřadu i na dalších 5 let.

Cestovatel a fotograf Martin Gřeš

Zmínil jste Čínu. Jak vnímáte a hodnotíte přítomnost Číny v Africe? Chová se k Africe jinak, než třeba Američané?

Víte, Afrika všeobecně Američany nesnáší, říkají tam, že kam šlápne americká noha, tam sto let tráva neroste. Jejich pomoc je vázána na politické změny, aby ve vládách byly dosazeny proamerické figurky a tak hrdí Afričani veškeré nabídky odmítají. Některé jsou vskutku ďábelské, například dovoz odolných geneticky mutovaných plodin, vhodných pro africké klima. Z těchto plodin ale nelze vysadit semena, protože nevyklíčí, prostě si musíte zakoupit další licenční osivo. Na to může kývnout jen hlupák.

Jak se tedy k Africe chová Čína?

Čína nic nepodmiňuje politicky, kupte si od nás a zaplaťte za to, nic víc nechceme. Hlad v Africe je, ale jen po výrobcích, které umožní začít rychle podnikat a vydělávat. To samé platí i pro export našeho zboží čili prodá se jen to, co přinese majiteli další zisk, spotřební - konzumní - zboží není potřeba, toho je na trhu plno z Indie, Číny, z Emirátů a z vlastní produkce.

Co si slibuje Afrika od čínské angažovanosti?

Afrika chápe, že západní země nechtějí ekonomicky silnou Afriku, to by byl konec levných surovin, levné pracovní síly a nenasycených trhů, kam lze vyvážet doslova odpad, třeba hory slisovaného secondhandového oblečení, což mimochodem ničí místní krejčovskou výrobu. Japonsko vyváží do Afriky hromady starých aut, autobusů, desítky let starých, na tom dokonce vydělají - místo výdajů za sešrotování. Naopak Rusko se snaží posílit místní ekonomiku a nabízí výstavby jaderných elektráren, což je jistota trvalého zdroje - na rozdíl od větru, vody a Slunce.

Česko drží ideologickou hodnotovou basu se Západem - to znamená nedovážet tam nové a užitečné technologie vedoucí k větší samostatnosti a soběstačnosti Afriky, snad proto je africký trh ignorován českými politiky - i kdyby měly naše firmy bez odbytišť všechny zkrachovat, jak se ukazuje po kovidové stopce ekonomiky. A naopak je šířeno to klišé o hladové a chudé Africe, charita, sbírky, dobrovolníci, humanitární pomoc. Nic z toho není nutné, jen se tam zajeďte podívat, dokonce se vám vysmějí.

Jakým způsobem postupuje Čína v Africe?

Čína vidí dále - v Africe má zdroj jak nerostných surovin, tak potravin pro svou miliardu občanů a snaží se vyvážet své výrobky tak, aby se tím posílila místní infrastruktura, vybavení, podnikání, výroba, zpracování. Češi po roce 1989 doslova vyklidili africký trh, například jsme tam měli odbyt pro nákladní vozy Tatra, motorky, postavili jsme tam cementárny, pivovary a podobně. Naše dnešní ministerstvo zahraničí se může tedy "pochlubit" jenom asi 50 let starými a dávno neplatnými smlouvami o vzájemné hospodářské spolupráci.

Víte, Tanzanie s nastupující změnou klimatu a zvýšením dešťových srážek se stane brzy úrodným tropickým skleníkem světa. Uvědomte si, že tam není zima a zemědělství produkuje nonstop potraviny 365 dní v roce! A to není zatím využito ani na 20% kapacity, chybí zhruba 5000 traktorů a další stroje. Vývoz byl minimální, důležitý byl jen místní trh, ale nyní udělali první velké miliardové obchody s avokádem, a to místní velice povzbudilo.

Pokud se mezinárodní obchod s Čínou bude rozvíjet dál tímto způsobem, tedy za moderní čínské zboží budou akceptovány na oplátku potraviny a vzácné suroviny, zlato, titan a podobně, pak je to výhodné pro obě strany a dobré obchody dělají dobré přátelé. Možná africké státy požádají Čínu o vojenskou ochranu, pokud by došlo k velkým mezinárodním válečným konfliktům na severu zeměkoule.

Pojďme nyní k současným česko-čínským vztahům, proč jsou tak vyhrocené v poslední době?

Nad tím jsem dlouho přemýšlel, co naše politiky na Čině tak irituje. Vidím hlavně závist a vztek, protože Čína nám nastavuje kruté zrcadlo naší neschopnosti, naší impotenci, že náš ten tolik vychvalovaný demokratický pluralitní systém nefunguje, pohybujeme se směrem 2 kroky vpřed a zase 1 a půl kroku zpátky. Když nemůžeme zachytit ten ekonomický nástup Číny a těžit z něj a spolupracovat, tak alespoň jako malé vzteklé děti okopáváme kotníky, házíme klacky pod nohy. Čína má svébytnou filozofii konfucianismu, kombinuje soukromé podnikání se socialistickým zabezpečením a to vše má podložené moderní technologií.

Čína si nemůže dovolit pluralitní systém rozhádaných oponentů. To by se jim země brzy rozpadla do chaosu a anarchie. Já tak trochu obdivuji a zároveň i závidím propracovaný systém postupu za zásluhy - od nejnižších pozic do nejvyšších pater politické strany, na základě výsledků a zkušeností. V České republice se volí na „ksichty“ na plakátu, kdokoliv může, kdo si ty plakáty zaplatí, vstoupit do politiky, aniž by měl za sebou nějaké pro společnost užitečné výsledky, ba dokonce do naší politiky se dostávají darebáci, kteří čerpají bez kontrol ze společných financí státu a nejsou postižitelní.

Jsou mnohdy čeští politici neschopní?

Pochopitelně. A čím více je neschopnosti právě na straně českých politiků, tím více útočí jinam, na Rusko, na Severní Koreu, Kubu a Čínu, jak tyto země porušují lidská práva a podobné ohrané volební emotivní triky. Jak my se u nás máme na rozdíl od nich skvěle. Hahaha. Každý by se měl starat o své vlastní věci a ukázat, že u nás fungují lépe. Což ale není pravda, proto to divadlo pro občany, k odvádění jejich pozornosti od jejich vlastních nedostatků.

Víte, o Číně toho vím hodně, to je ten problém, že málokdy najdu s někým společnou řeč o čínské historii, sítotisku, řemeslech, wushu, akupunktuře, kosmickém a genetickém výzkumu. Jen namátkou odbočím k malířství - třeba můj přítel z let před rokem 1989 pan Josef Hezlar (již zemřel) si ze studií v Šanghaji dovezl do Prahy svou čínskou manželku, vypracoval pro Ústav bytové kultury normativní vzorníky barev a napsal několik knih o užití barev.

Co si myslíte o neschválené cestě našeho šéfa Senátu na Tchaj-wan?

Čína na oplátku pohrozila sankcemi, odmítla již třeba zakázku na klavíry Petrof, jedná se o prozíravou českou politiku?

Vztah mezi Čínou a Tchaj-wanem mi připadá jako vyřizování účtů mezi dlouhodobě rozvedenými manželi. Nechápu tak vyhrocený vztah, jsem příznivcem urovnání vztahu a integrace mezi nimi, propojení a začlenění do sebe.

Imponující bylo převzetí Hongkongu a jeho zpětné klidné a mírumilovné začlenění do Číny, návrat domů, všichni to uvítali.

Jakou roli může sehrát Česká republika v rámci Nové Hedvábné stezky?

Jedná se pro nás v rámci plánované obchodní Nové Hedvábné stezky o mimořádnou roli.

Vždyť se nacházíme v geometrickém středu Evropy, což z naší země dělá vynikající místo pro logistiku - letiště, železnice, dálnice a říční plavební síť. Čína by určitě pomohla, a to velmi rychle dobudovat naše léta stagnující infrastruktury, pro nás i svou potřebu. Jenomže místní lobbující mafie si své kšefty velmi dobře hlídá a napojení na politiky je velmi silné. Takže ať je hůře, hlavně když ty zakázky nedostane Čína. A ještě si stěžují, že tu u nás Čína málo investuje. Rafinované. Ohlupující. Oficiální média a mainstream v Česku dělá podobnou špinavou politickou agitační práci a hájí ty, kteří jim platí reklamu. Čili u nás vše vlastnící západní nadnárodní společnosti, pro které je Čína ohromná konkurence ve všem!

Na závěr našeho rozhovoru se odkloníme od politiky k něčemu mnohem příjemnějšímu. V úvodu jste uvedl, že jste se původně vydal obrazně řečeno na lov žen do Afriky, chcete o tom něco našim čtenářům prozradit?

Ano, africké ženy jsou emotivní, dravé a živelné bytosti, já se ocitl jako dlouhou dobu rozvedený člověk ve světě, kde muži jsou opravdoví 100% muži a ženy skutečnými původními ženami se všemi přednostmi i nectnostmi. Kup mi něco je seznamovací přímá výzva, když se s vámi chce žena seznámit a ulovit a zkoumá, zda ji tu návnadu spolknete.

Líbí se mi štíhlé, vysportované ženy, ale tady je to jinak, tady v Africe se hodnotí jako atraktivní žena obézní, tlustá postava je symbolem dostatku jídla, bohatství, štěstí. Takže ty hubené, tedy údajně nešťastné a chudé zůstávají jako nezajímavý zbytek pro nás bílé muže, což je příjemné.

Západ oceňuje jako erotickou část ženského těla - prsa a ženy o ně pečují a dávají na ně patřičný důraz, zatímco pro Afriku je erotický jen a jen ženský zadek a čím větší, tím lepší. Je to dáno tím, že ženy nosí na tisíci lety přizpůsobených hýždích v úvazu děti a tak zadek má stimulační moc pro muže, jako vizuálně odlišný prvek "symbol pro druhé pohlaví"

Dlouhou dobu jsem se v Česku pohyboval ve fitness, zdravé výživě, v modelingu, módě, fotografování, cca 25 let v managementu a v reklamě, takže logicky mě zajímají krásné Tanzánky z hlediska jejich uplatnění v reklamním (nadnárodním) showbusinessu. Založil jsem (kromě jiných zdrojů podnikání) modelingovou agenturu a s vycházející hvězdou, štíhlou a sportovně založenou vysokou Miss Charm Tanzania 2020 bych rád spolupracoval ve všech zmíněných oblastech. Zalíbila se slavné české kosmetické firmě Dermacol.cz a mohla by být tváří jejich značky pro Východní Afriku, ale to záleží hodně na tom, jak dopadne pandemie nakažlivého viru a jaký bude mít vliv na investice a podnikání.

Radovan Rybák