RCEP není nepřítelem EU

Autor: Keith Lamb je absolventem univerzity v Oxfordu s magisterským titulem v oboru současná čínská studia. Jeho hlavním výzkumným zájmem jsou mezinárodní vztahy Číny a čínský „socialismus s čínskými charakteristikami“.

Manfred Weber, vůdce Evropské lidové strany, která je největší v Evropském parlamentu, je přesvědčen, že nedávno podepsané Regionální komplexní ekonomické partnerství (RCEP) je hrozbou pro západní svět a západní hodnoty.

V rozhovoru pro South China Morning Post uvedl: „Podíváme-li se na novou čínskou tichomořskou obchodní dohodu, RCEP, Evropa a USA by to měly považovat za budíček ke spojení sil... Čína je naprosto nepřítelem představy EU o evropském způsobu života, o tom, jak definujeme, že by měla vypadat naše společnost.“

RCEP zahrnuje přibližně 30 procent světové populace a 30 procent světového HDP. Jde o největší dohodu o volném obchodu na světě. Očekává se, že v příštích 20 letech RCEP eliminuje 90 procent dovozních cel a stanoví společná pravidla pro obchod, duševní vlastnictví a elektronický obchod.

Důležité je, že dohoda RCEP je mezi státy s různými hodnotami a politicko-ekonomickými systémy. Členy jsou deset zemí ASEAN a také Japonsko, Čína, Jižní Korea, Austrálie a Nový Zéland.

Pokud si tedy myslíte, že RCEP je nějaký začarovaný plán zaměřený na Čínu v boji proti západním hodnotám, neignorujte prosím skutečnost, že Austrálie a Nový Zéland, dvě západní země, ji podepsaly dobrovolně. K těmto dvěma liberálním demokraciím se připojují také Japonsko a Jižní Korea a členské státy ASEAN, které sledují volební demokracii.

RCEP místo toho odráží trend naší doby, kterým je obrat k multilateralismu a mezinárodní demokracii. Zde se státy dobrovolně účastní obchodních dohod bez ohledu na to, jaký politicko-ekonomický systém sledují.

RCEP nedominují Číňané. A ASEAN, Japonsko, Jižní Korea a Austrálie jsou všechno ekonomické „těžké váhy“.

Státy se rozhodly připojit k RCEP především na základě toho, zda to považují za přínos pro svou ekonomiku. Například Indie se rozhodla nepřistoupit k RCEP, nikoli proto, že by se bála Číny, nebo že by RCEP ohrozilo její liberální demokracii, ale proto, že se bojí levnějšího dovozu, který by potlačil její ekonomický rozvoj.

Faktem je, že globalizace je nyní stále více poháněna rozvojovými státy s vlastními jedinečnými politicko-ekonomickými systémy.

Ve skutečnosti je něco opravdu zvláštního na tom, že rozvojové země z jihu jsou dostatečně zralé na to, aby „žily a nechaly žít“, zatímco některé údajně „vyspělé“ západní rozvinuté státy věří, že je to „jejich cesta nebo dálnice“.

Čína je již otevřená v tom, že nevynucuje podmíněnost vůči státům, s nimiž obchoduje nebo jim poskytuje půjčky. Faktem je, že podmíněnost tlačená na rozvojové státy prostřednictvím washingtonského konsensu vedeného USA byla vážně na úkor mnoha rozvojových států, které přijaly západní radu k liberalizaci svých politicko-ekonomických systémů.

Čínský princip žití není pro EU hrozbou, protože Čína nevyžaduje, aby EU nebo dokonce kdokoli jiný byl jako oni. Nebezpečí Číny spočívá v tom, že jde příkladem, že vývoj může vzniknout nezávisle na západní nadvládě a západních systémech. Nebezpečí RCEP a institucí, jako je ASEAN, zase spočívá v tom, že dále rozbíjejí západní ideologický monopol, který diktoval světu, že vývoj a modernost vycházejí pouze z liberálních demokracií.

Pokud jde o USA a EU, mají již velmi úzké vazby. U některých členů EU jsou vazby již příliš těsné a jsou na úkor evropského rozvoje.

Francouzský prezident Macron nedávno v souvislosti s vrtošivou a jednostrannou povahou americké zahraniční politiky uvedl, že aby byla Evropa skutečně nezávislá, potřebuje vlastní vojenskou sílu a že se nemůže spoléhat na ochranu USA. Dále bych dodal, že potřebuje ještě více vlastní Facebook, Google, Amazon, Apple a Microsoft.

Jia