Šanghajské poznání Egona E. Kische je cenné i dnes

Až na pražském Proseku jsem nedávno nalezl antikvariát s knihou zajímavě psaných reportáží Egona Erwina Kische. Nejenom jeho kolegové, ale i široká veřejnost ho často označovali jako zuřivého reportéra, a to proto, že u každé mediálně zajímavé události, o které hodlal psát, chtěl prostě být a nebál se při tom všem někdy ani pořádně riskovat. E. E. Kisch byl pražský, německy píšící novinář a spisovatel židovského původu, který po celý svůj život usiloval o překonávání bariér mezi lidmi, ať už se jednalo o překážky jazykové, národnostní, nebo třeba ideologické. Takový člověk jako byl Kisch by se rozhodně neztratil ani v dnešní bouřlivé době. Zcela určitě tady chybí. Jaký byl jeho životaběh?

Kisch přispíval svými články ještě před 2. světovou válkou do pražských novin Bohemia a Prager Tagblatt. Do roku 1919 přispíval do novin Rudých gard. V tomto roce také vstoupil do Komunistické strany Rakouska. Pochopitelně ale psal i do Lidových novin, a to z Berlína, kam se časem přestěhoval.

Po nástupu fašistické moci v Německu byl již v roce 1933 jako jeden z prvních intelektuálů zatčen, dostal se však brzy na svobodu, protože za něj naštěstí intervenovaly tehdejší československé úřady. O Kischovi bychom dneska mohli říct, že byl investigativním novinářem, případně novinářem - světoběžníkem. Střídal život v Praze, Berlíně i Paříži, koncem roku 1939, tedy za okupace Československa fašistickým Německem odešel do USA, procestoval Mexiko a do Prahy se vrátil až v roce 1946, bohužel už vážně nemocný, takže jeho plánovanou knihu o poválečném Československu nestihl dopsat.

Málo se ví, že zmíněný zuřivý reportér, který psal reportáže nejenom z pražských ulic a českých zátiší, navštívil už v roce 1932 dalekou Čínu, konkrétně Šanghaj v momentě vypuknutí bojů v tomto regionu. Právě Čína byla v této době, jako ostatně většina zemí Asie, nemilosrdně vykořisťována, a to jednak samotnými kolonizátory a také jejich domácími lokaji a pomahači. Kisch právě v Číně pronikl do tajů čínského způsobu života a odhalil ve svých reportážích světu doslova a do písmene nelidskou tvář tehdejších koloniálních pánů a jejich zaplacených čínských loutek. Svoje prožitky z Číny, zkušenosti podložené mnohdy otřesnými důkazy, Kisch poté přetavil v knihu reportáží s názvem Tajná Čína. A právě tuto letitou knihu, která byla vydána v roce 1965 v tehdejším Československu, jsem objevil ve zmíněném antikvariátě na pražském Proseku. A nutno dodat, že se jedná o nádherně napsanou knihu, plnou zajímavých poznatků a postřehů z Říše středu.

Kisch měl v Číně štěstí, seznámil se tam tehdy s umělcem lidové Číny Lu Sunem, který ho zasvětil do všech tajů tehdejšího čínského života a doslova mu otevřel dveře do hektické a rušné Šanghaje, a to k přístavním dělníkům a k ilegálním revolučním pracovníkům tehdejší doby. Kisch měl tedy přístup k cenným poznatkům, ze kterých poté čerpal, když psal zmíněnou reportážní knihu.

Po čínských stopách Egona E. Kische se vydal již v polovině padesátých let minulého století německý spisovatel Bodo Uhse, který po svém návratu do Evropy napsal knihu s názvem Čínský deník. Ve své knize se pozastavuje nad změnami, jakými prošla Čína a oslovuje v ní mimo jiné tehdy již zemřelého Kische, kterého se ptá: „Tušil jsi to Kischi? Dům Sassoonovců, jejichž cestu k bohatství přes obchod s opiem jsi ve své reportáži popsal, hostí šanghajské pionýry. Z budovy, kde býval kdysi dostihový klub je knihovna, kam dochází spousta návštěvníků. Na pozemku, kde kdysi běhali o závod pro unuděné sázkaře angličtí plnokrevníci, dopravení sem za drahé peníze z jejich domoviny, se dnes procházejí svátečně odění čínští občané Šanghaje, přičemž je nutno podotknout, že v tomto městě jsou dnes již jen čínští občané,“ popisuje německý spisovatel ve svém deníku své tehdejší postřehy z Číny a ještě více upřesňuje pro čtenáře to, co v ní uviděl. „Zmizeli sikhové s černým plnovousem, žoldáci Anglie, kteří sloužili jako dopravní strážníci. V přádelně, kam jsem zavítal, už není ani jeden stroj, na který by dosáhly dětské ruce, a rovněž na nábřeží Šanghaje už nejsou lavičky se štítky Not for Chinese,“ zdůraznil Bodo Uhse v Čínském deníku a dodal, že Kisch byl sice v Šanghaji před více než dvaceti lety dříve než on, ale na jeho stopy v tomto velkoměstě narážel spisovatel Uhse doslova na každém rohu. Poté si sám odpovídá i na otázku, kterou položil, tedy, zdali tento budoucí rozvoj Číny tehdy Kisch opravdu tušil?

„Právě v tom spočívá síla tvé knihy, ve tvém správném tušení. A v tom spočívá i tvá pomoc, kterou tvoje kniha mohla dát samotné Číně v třicátých letech, což byly doby zmatku a hořkých porážek, kdy fašismus sílil i v Číně a ohrožoval jí nový loupeživý imperialismus. Ty jsi však předvídal před více než dvaceti lety dnešní přítomnost. A v tvé hořké kritice okolností a poměrů, mužů a mocností tehdejší Číny bylo sladké jádro, tedy tvoje neskonalá víra v sílu lidu,“ upřesnil Bodo Uhse.

Je zřejmé, že Kisch ve své reportážní knize Tajná Čína podal svědectví o tehdejším stavu čínské společnosti, v knize zmíněné reportáže lidsky prociťuje a je nejenom lidský, ale i protikoloniální a protiválečný. A to z jednoho prostého důvodu, má za sebou už mnoho cest, životních zkušeností a popsaných příběhů. A to nejen z Prahy, případně z jiných částí Evropy z dob celosvětové hospodářské krize, ale také z Ameriky konce třicátých let minulého století, kdy nepopisoval svět bohaté smetánky, ale spíše obyčejný život nezaměstnaných Američanů za tehdejší celosvětové hospodářské krize. Kisch navštívil ale i první socialistický stát světa a je jisté, že se přesvědčil o tom, jak moc se právě Asie změnila pod dotekem socialismu a podal o tom své reportážní svědectví.

Jeho kniha na mě působí jednak bojovně, ale přitom je napsána s citem a lehkostí, naleznu v ní i sarkasmus, ironii, se kterou popisuje například byznys zahraničních zbrojařů a také jistou pohádkovost, když popisuje svůj dojem, jaký na něho udělal pohled do čínské krajiny, její přírody nebo do širokých ulic měst. Kisch prostě napsal zajímavou uměleckou reportáž o Číně třicátých let, která měla pro mě spousty zajímavých sdělení. Každému zvídavému čtenáři doporučuji Tajnou Čínu k přečtení. Kischovo poznání je cenné i v dnešní době.

Radovan Rybák

Foto – autor článku