Vyvrcholení měsíce Číny v našem světě – Čínsko-evropská dohoda

Pro rok 2020 byl charakteristický spíše rozvrat a rozpad. Konec konců to byl zase stejně jako někdejší rok světové finanční krize 2008 rok hlodavce podle tradičního čínského kalendáře, kdy podle očekávání ve smyslu dávných čínských tradic se vše rozpadne, jako by to rozhlodali hlodavci, a letos se to zase naplnilo, kdy funkci „hlodavce“ splnil virus COVID. Ale během určitého vzepětí světa na konci tohoto roku dochází k celým řetězcům význačných událostí, které by dost možná mohly Zemi směřovat do další historické éry. Řada analytiků už hloubá nad tím, že v letošním roce pandemie způsobila jakousi obdobu světové války s přechodem do nové éry, jaký vždy taková válka znamenala. A že tedy končí éra světa po II. světové válce a nadchází éra další. Pro ten poválečný svět byla celou dobu charakteristická dominance Ameriky. A i to by se mohlo v nové éře multipolárního světa změnit.

A ty události, jimiž dost možná nová éra začíná, dostávají v prosinci spád. Prosinec je měsíc, kdy se aktivity světa po covidovém útlumu opět rozbíhají i přes druhou vlnu epidemie ve většině zemí. A také měsíc určitého bezvládí v USA. Čas, kdy stará administrativa už skoro nevládne, a nová administrativa také ještě nevládne, a tak je to dost možná dobrá doba, aby si zbytek světa dělal věci po svém bez vměšování Strýčka Sama. Dost možná proto, jak jsme informovali, byla uzavřena největší obchodní dohoda světa – smlouva Asijsko-pacifického regionu s vyloučením Ameriky RCEP, která o ni původně usilovala. Také jsme referovali, že tento měsíc proběhlo společné jednání Číny s Eurasijskou ekonomickou unií za účelem „roztočení Eurasijské osy“, kdy tyto země spolu s Čínou vybudují zcela nové obchodní a dopravní partnerství zvané Ocelový karavan.

Tím to ovšem nekončí, neboť tento týden má být k velké nelibosti USA po sedmi letech jednání uzavřena Investiční dohoda mezi EU a Čínou.

USA, které se snaží Čínu všemožně izolovat a vynalezly kvůli tomu Ujgurský problém, jsou z toho dost rozhořčené. Zatímco americký Kongres v červnu 2019 schválil Zákona o lidských právech Ujgurů a 22. září 2020 Sněmovna reprezentantů USA schválila Zákon o prevenci nucené práce Ujgurů, tak to vypadá, že Evropa sice, aby se neřeklo, má kolem této autonomní oblasti Ujgurů Xinjiang nějaké řeči, ty ale mají spíš takový charakter ceremoniálů ušlechtilosti, jako s Tibetem, který už poněkud v proti-čínských kampaních vychází z módy.

Jak uvedla Judith Bergman z Gatestonova institutu, USA uvalily sankce na nejméně 28 čínských činitelů za aktivity v Xinjiangu. Do tohoto seznamu patří i vysocí činitelé Čínské komunistické strany (ČKS), jako tajemník strany Autonomní ujgurské oblasti (XUAR) Chen Quanguo, který v regionu uskutečňuje čínskou vládní politiku. Je to rovněž současný první politický komisař XPCC, jenž má v daném regionu na starosti něco podobného jako je v USA Národní garda.

Mezitím Evropská rada sestávající z hlav členských států EU, v současnosti pod předsednictvím Německa, nejspíš od Číny nebude nic chtít natožpak, aby ji sankcionovala nebo udělala cokoliv, co by mohlo ohrozit její obchod s Evropou. Letos se Čína poprvé stala největším obchodním partnerem EU a předběhla tak USA.

To by mohla být zajímavá zpráva pro některé z řad našich politiků, kteří mají ve zvyku jakoukoliv obchodní a investiční spolupráci našich podniků s čínskými kritizovat slovy: „Patříme na Západ.“ To je jistě pravda, nicméně patříme k té části Západu, k EU, pro kterou je Čína největším obchodním partnerem a s níž právě navazuje jedno z největších investičních partnerství planety.

Podstatné je to, že EU nechce ohrozit finalizaci Komplexní dohody EU-Čína o investicích, o jejíž realizaci EU s Čínou usilují už sedm let.

Jak hlásí South China Morning Post (SCMP), Čína a EU by měly onu dohodu dokončit tento týden, kdy 27 zemí tohoto obchodního bloku jednohlasně i přes dřívější výhrady dohodu schvaluje.

Diplomat EU se znalostí oněch diskusí v pondělí řekl, že zástupci členských států EU dostali zprávu od vyjednavačů EU, kteří „referovali o nedávném pozitivním vývoji jednání s Čínou včetně pracovních standardů.“

Vyjednavači „široce přivítali poslední pokrok v rozhovorech EU-Čína,“ řekl diplomat.

„Po čtyřech letech s Donaldem Trumpem vysílá EU jasné poselství, že ohledně Číny půjde svou vlastní cestou,“ řek Noah Barkin, specialista na vztahy EU-Čína u výzkumné firmy Rhodium Group.

„To nezničí transatlantickou spolupráci s Bidenem, ale předvede, jak těžké to bude. Velkým vítězem, uzavře-li se ta smlouva, se stane Peking.“

Ředitel Evropského programu ve Washingtonu sídlícího Carnegieho nadace pro mezinárodní mír Erik Brattberg řekl, že „snaha EU uzavřít tu dohodu v poslední minutě Washingtonu už zvedla obočí,“ s dodatkem:

„To podvrací věrohodnost výzvy EU ke společné transatlantické strategii s USA vůči Číně ještě předtím, než nastoupí nová Bidenova administrativa.“

Jednohlasná podpora z členských států EU přichází i přesto, že Francie a Polsko předtím k této dohodě vyjádřily výhrady.

Ministerský delegát, co má na starosti obchodování na francouzském ministerstvu zahraničí, Franck Riester minulý týden řekl, že jestli se EU nepodaří zrušit nucenou práci, tak „nemůžeme v Číně zařizovat investice.“

Polský ministr zahraničí Zbigniew Rau také varoval, že Evropa by potřebovala více konzultací a transparentnosti, aby uspokojila své transatlantické spojence.

Brusel, když s touto dohodou postupuje vpřed, také zavírá oči nad chabě zastíraným varováním od Jaka Sullivana, Bidenem jmenovaného národně bezpečnostního poradce, který řekl, že Bidenova administrativa „by uvítala brzké konzultace s evropskými partnery“ týkající se obav z čínských ekonomických praktik.

Proslulý proti-čínský jestřáb a miliardář spekulativních fondů Kyle Bass to stručně shrnul: „Evropa je hluboce zkorumpovaná čínskými penězi, takže ta dohoda je hotová věc.“

Bude-li dohoda dosažena, tak půjde tvrdě v patách čínskému úspěchu s vytvořením Regionálního ekonomického partnerství s 14 dalšími asijsko-pacifickými zeměmi RCEP a s po-Brexitovou dohodou s Británií.

Na toto počínání EU zřejmě USA pohlíží ještě nevraživěji než na dostavbu plynovodu Severní proud 2 z Ruska a jak vidíme výše z vyjádření Kyle Basse, budou to líčit jako hrubé morální selhání Evropy, která nejenže nezapojením se do ekonomicky nevýhodných pokusů o ekonomickou izolaci Číny zrazuje frakce amerických jestřábů, ale především zrazuje chudáky Ujgury.

Jenže, jak už jsme podrobně rozváděli v předchozích článcích, problémem v Xinjiangu není bájná nucená práce, nýbrž především nedostatek kvalitních pracovních příležitostí pro místní obyvatele, kteří by rádi pracovali a vydělávali jako Číňané ve vyvinutějších provinciích, což je způsobeno tím, že proud sem směřujících investic není dost rychlý, aby pracovní příležitosti vytvářel tempem, jaké by místní obyvatelé potřebovali.

Což je příležitost právě pro Evropany, aby po uzavření investičního partnerství, budou-li chtít Ujgurům opravdu pomoci a ne jen vést agitační řeči, sem směřovali své investice, které Ujgurům ta pracovní místa na rozdíl od sankcí vytvoří.

Poznámka redakce: Článek odráží názory autora.