Čína je dnes zemí příležitostí! Jako USA před sto lety.

Rozhovor s předsedou Světového sdružení Slováků žijících v zahraničí a ředitelem Slovenského domu v Praze Vladimírem Skalským

Vladimír Skalský je autorem sbírky básní K tichu (2000) a sbírky esejí Kľúčové slová: Praha, Slovensko, literatura (2004). Je spoluautorem knih biografických profilů slovenských osobností v Česku s názvem 30 Slováků v České republice (1997), Praha a osobnosti národnostních menšin a Slovenská literatura v Prahe 2000 (obě 2000) a Slovensko-české osudy (2001).

Foto: Archiv Vladimíra Skalského

Jaký máte vztah k Číně a jak tuto Říši středu vnímáte?

Rozhodně jako velkou inspiraci. Jednu z nejstarších civilizací, které lidstvo vděčí za řadu zásadních objevů, velkou duchovní a uměleckou tradici. Mimořádně inspirativní je i jiná věc – že po ohromné historii a následném úpadku z piedestalu mezi méně rozvinuté země se Čína dokázala pozvednout a dnes aspiruje na místo mocnosti číslo jedna. Když ale používáte termín „Říše středu“, věřím, že to nebude do budoucna znamenat izolacionistickou tendenci – a nezdá se mi, že by to tak dnes bylo. Pro země jako Česká či Slovenská republika je dle mého velmi důležité budovat – především v ekonomické oblasti - diplomacii více azimutů a prostředníka mezi různými civilizacemi, to vše samozřejmě při respektování ukotvení těchto zemí v mezinárodních uskupeních, jejichž jsou členy.

Jaké jsou současné diplomatické vztahy mezi Slovenskem a Čínou?

Diplomatické vztahy jsou, dá se říct, standardní, do značné míry determinované vztahy Evropské unie a Číny. Myslím si, že v tomto směru existují velké rezervy. Pochopitelně, především v ekonomické oblasti.

Určitým problémem pro zlepšování vztahů Slovenska a Číny je jistě na čínské straně vcelku pochopitelné slabé povědomí o Slovensku, stále tam funguje spíše značka Československa, na straně slovenské zase ne vždy pozitivní pohled na Čínu, často pod vlivem určité politické propagandy či nepochopení. Musíme si přiznat, že určitá část Slováků, tak jako i obecně Evropanů, se na Čínu dívá spíše negativně. Takový pohled má na ni i 42 procent Slováků. Pozitivní Čínu vnímá 28 procent dotázaných na Slovensku, ostatní se k ní staví neutrálně. Konkrétně tato čísla zjistil průzkum, realizovaný na Palackého univerzitě v Olomouci, kde analyzovali data, získaná Středoevropským institutem asijských studií (CEIAS). Z tohoto pohledu jsou postoje na Slovensku v rámci Evropy zhruba průměrné. Mnohem pozitivnější pohled je v Rusku, Srbsku, či zemích, kde žije velká ruská menšina, kupříkladu v Lotyšsku. Tady je každopádně vidět, že by mělo velký smysl na Slovensku propagovat Čínu, její kulturu, historii, současný dynamický rozvoj a rozptylovat pochybnosti, které, to si rovněž nemusíme zastírat, rovněž existují. A naopak v Číně propagovat Slovensko, třebaže to je úkol s ohledem na rozdíl ve „váhové kategorii“ obou zemí úkol nelehký. Proč ovšem nevyužít i krajany, současné, i ty někdejší.

Které krajany spjaté s Čínou máte na mysli?

Do Číny kdysi emigroval slovenský spisovatel, lékař Gejza Vámoš, ale především banskobystrický architekt Ladislav Hudec, nazývaný otcem šanghajských mrakodrapů. Jenomže Slovensko až do výstavy Expo 2010 v Šanghaji na Ladislava Hudce prakticky zapomnělo, třebaže jsme ho jako Světové sdružení Slováků v zahraničí připomínali. Naopak Čína zrekonstruovala dům, kde žil, a jeho věhlas dokázalo lépe využít Maďarsko, protože měl i maďarské kořeny.

Navštívil jste někdy Čínu? Pokud ano, jaké máte postřehy a zážitky z návštěvy této země?

Bohužel ne, je to však můj velký cestovatelský sen. Od památek přes ten současný pro nás až neuvěřitelně dynamický rozvoj až po přírodu. Věřím, že si ho brzy splním a třeba to spojím i s užitečným setkáním s krajany.

Jste jako předseda Světového sdružení Slováků žijících v zahraničí v kontaktu s některými z Čechoslováků, kteří žijí právě v Číně?

Ano, jsem, i když tam zatím slovenská či česko-slovenská krajanská organizace, která by se stala členem Světového sdružení Slováků v zahraničí, nevznikla. Krajanům se v Číně navzájem těžko kontaktuje, jelikož je to obrovská země a jich je stále ještě málo – stovky či malé jednotky tisíc. Přitom jde ale o jednu z nejdynamičtěji rostoucích slovenských i českých komunit ve světě. Ještě před pár lety tam byli jenom jednotliví krajané. Samozřejmě, stovky či jednotky tisíc nevypadají jako velký počet, nejen v čínských poměrech, ale ani v porovnání s 1,5-2 miliony Slováků a zhruba 2 miliony Čechů ve světě. To se však jistě bude měnit, protože Čína je dnes zemí příležitostí, jako byly USA před sto lety. Odchází tam především vysoce kvalifikovaní lidé – vědci, manažeři, učitelé, jiní tam jdou studovat, znám tam i několik úspěšných podnikatelských příběhů. Věřím, že někteří se vrátí domů a přinesou si cenné zkušenosti, které pomohou i tady. Pro vzájemný kontakt našich krajanů v Číně jsou rozhodující sociální sítě. Třeba facebooková skupina Češi a Slováci v Číně má přes 1500 členů, skupina Slováci v Číně asi 500…

Jak vnímáte čínský projekt eliminace chudoby, který v této zemi probíhá a koncem roku 2020 byl ukončen a vyhodnocován?

Neznám podrobnosti natolik, abych si ho dovolil nějak komplexně hodnotit. Jasné je, že úspěch Číny se začal v konkrétních regionech, zvláštních ekonomických zónách, velkých městech. Je logické, že v tak velké lidnaté zemi to muselo přinést velké regionální rozdíly. Zvláště země, která deklaruje svou lidovost a levicovost, tohle musí překonat. Je to i jistý test opravdovosti těchto deklarací. A současně předpoklad pro další dynamický vývoj, bez kterého by Čína mohla stáhnout svět do hluboké krize, je příliš velkým hráčem. Držím v tom tedy Číně palce – v zájmu celého světa i v zájmu prostých Číňanů v chudých oblastech a societách.

Co byste popřál čtenářům tohoto čínského média do přicházejícího roku 2021?

Můj otec říkával: Ať je lepší, než bude! Ale vážně, ať je hlavně lepší, než byl, zbavíme se opatření, souvisejících s covidem a ať svět hledá spíše možnosti spolupráce, než konfrontace. Na to je asi dobré uvědomit si odpovědnost každého za celou společnost, překonat vypjatý individualismus. To je rovněž něco, v čem se na Západě můžeme inspirovat od Číňanů. Věřím, že v kombinaci s úctou k jednotlivci, kterou umíme nabídnout oplátkou jako součást naší tradice, je to jistě recept pro budoucnost. Doplňuje se to jako jing a jang…

Radovan Rybák