Výuku čínštiny v Čechách prosadil Tomáš Baťa

Rozhovor s novinářem a spisovatelem Milanem Syručkem

PhDr. Milan Syruček se stal v roce 1950 redaktorem deníku Mladá fronta. V letech 1956–1957 absolvoval roční kurz a stáž v Komsomolské pravdě v Moskvě, v letech 1968–1970 působil jako stálý zpravodaj Mladé fronty v Paříži. Převážnou část své profesní dráhy se věnoval – a dosud tak činí – zahraniční politice a mezinárodním vztahům. Zúčastňoval se řady událostí, konferencí, summitů, osobně se zná s řadou světových osobností.

Jste pokládán za znalce česko-čínských diplomatických vztahů. Jak dlouhou tradici mají tyto vztahy, pokud půjdeme skutečně detailně do historie?

Vzájemné vztahy mají více než stoletou tradici. První dokument, který obě země ve vzájemných vztazích přijaly, má datum srpen 1918. Umožňoval průjezd československým legiím přes čínské území při jejich návratu do rodné vlasti. Legie vznikly na území tehdejšího sovětského Ruska z českých a slovenských občanů, kteří tam žili. Masaryk z nich chtěl učinit armádu nově vzniklého státu, protože to bylo jednou z mezinárodních podmínek, aby nový stát, zrozený z rozpadlé rakousko-uherské monarchie, mohl být uznán.

Kdo byl prvním československým politickým představitelem, který dorazil na čínské území?

Byl to generál Milan Rastislav Štefánik (zahynul při svém návratu do vlasti, když se s ním letadlo zřítilo při přistávání na bratislavském letišti v roce 1919). Štefánik také dojednal zřízení prvního našeho zastupitelského úřadu v Charbinu a sám byl prvním naším představitelem v Číně. Československo bylo první evropskou zemí, která po první světové válce jednala s Čínou o uzavření smlouvy a v Paříži na mezinárodní konferenci se také poprvé setkali ministři zahraničí obou zemí, kteří se domluvili na tomto vzájemném uznání. Čína tedy uznala nově vzniklou Československou republiku, i když zatím de facto – k úplnému uznání de iure došlo až v roce 1930, kdy byla podepsána první čínsko-československá přátelská a obchodní smlouva a došlo k oficiálnímu navázání diplomatických styků.

Kde se nacházelo naše velvyslanectví a konzulát?

Byly umístěny do Šanghaje a prvním naším velvyslancem byl Rudolf Feitscher, po sedmi letech ho vystřídal Jan Šeba. Během čínsko-japonské války se přesunulo do Čchung-čchingu, po čínském vítězství do Nankingu.

Po vítězství Mao Ce-tunga v občanské válce jsme již 6. října 1949 uznali Čínskou lidovou republiku a velvyslanectví se přesunulo do Pekingu. Takže říjen 1949 je jen kvalitativně novou etapou v diplomatických vztazích, které mají více než sto letou nepřetržitelnou tradici bez ohledu na to, že se v nich měnil politický režim.

Pojďme jestě hlouběji do historie. Kdo byl prvním českým cestovatelem v Číně a kdo byl prvním českým překladatelem čínské literatury?

Prvním historicky doloženým českým cestovatelem v Číně byl františkán minorita Oldřich z Furlandska, který tam pobýval v letech 1328 - 1330. Ještě významnějším byl misionář Karel Slavíček, který na přelomu 17. a 18. století působil na pekingském císařském dvoře jako matematik, astronom a hudebník. V čínské metropoli také zemřel a je tam pochován. Mezi české překladatele čínské literatury musím jako prvního v pořadí uvést Rudolfa Dvořáka, jehož záběr byl sice podstatně širší, ale proslavil se zejména překladem Lao-c´ovy kanonické knihy o Tao a ctnosti a části Knihy písní, při níž mu pomáhal významný český básník Jaroslav Vrchlický a dodnes se těší zájmu čtenářů.

Kdy se začal vyučovat čínský jazyk v naší zemi?

Výuka čínštiny má u nás velkou tradici a to nejen na Univerzitě Karlově, ale i na dalších univerzitách v Brně a Olomouci. Započala už ve třicátých letech na zlínské Vyšší lidové škole, kde se o to nejvíce zasloužil Tomáš Baťa. Ten také poskytl stipendium Jaroslavu Průškovi na pobyt v Číně, aby poté mohl vyučovat u nás čínštinu, zejména ve Škole živých orientálních jazyků Orientálního ústavu v Praze.

V kterém roce byl založen samostatný akademický obor sinologie?

V roce 1945 vznikla sinologie jako samostatný akademický obor na Univerzitě Karlově a pražské sinologické pracoviště si získalo mezinárodní uznání. Evropským unikátem je vznik Lu Sünovy knihovny v Praze, čítající více než šedesát tisíc svazků. V Orientálním ústavu začal vznikat pod Průškovou patronací čínsko-český slovník. I přes oficiální politiku vůči Číně se sinologie rozvíjela a mohl bych uvést desítky studentů, kteří ji poté šířili dál.

Po roce 1989 následuje znovu velká obnova sinologie a rozvíjí se až do dnešních dní, protože vyrůstají noví mladí sinologové, kteří mají k čínštině a čínské literatuře, zejména té moderní, vřelý vztah.

Ve kterém období došlo k všestrannému rozvoji vzájemných vztahů?

Bylo to zejména počátkem padesátých let. V březnu 1950 přijela do Pekingu první československá obchodní delegace a o tři měsíce později byla podepsána obchodní dohoda o výměně zboží. Stejně tak se rozvíjela kulturní spolupráce, k níž základ položila v roce 1951 návštěva naší delegace vedená Jaroslavem Průškem v Pekingu, kde podepsala kulturní dohodu. V jejím rámci jsme získali kolekci čínského písemnictví pro studium sinologie. Dodnes se nachází v Lu Xunově knihovně Orientálního ústavu v Praze několik desítek svazků. Rok na to delegace vedená tehdejším místopředsedou vlády Václavem Kopeckým podepsala 6. května 1952 dohodu o této kulturní spolupráci, poštovní službě a telekomunikačním styku. Následně došlo k bohaté kulturní výměně. Začala také výměna studentů, čínští představitelé se zúčastnili filmového festivalu v Karlových Varech a objevily se překlady čínské literatury. Ve své kníhovně mám Zpěvy staré Číny od Bohumila Mathesia, které poprvé vyšly v roce 1960 a tak se mi líbily, že dodnes umím některé básně zpaměti.

Uvítali jsme rovněž, že Čína po srpnu 1968 odsoudila invazi pěti států Varšavské smlouvy do Československa – například v projevu čínského premiéra Čou En-laje 23. srpna na rumunském velvyslanectví v Pekingu.

Jak to bylo dál?

V roce 1972 jsme se rovněž zasazovali o to, aby čínské křeslo v OSN a Radě bezpečnosti zaujala místo Tchajwanu Čínská lidová republika. V březnu 1987 navštívil Československo tehdejší generální tajemník ÚV KS Číny Čao-C´-jang a tím se znovu nastartovaly dobré přátelské vztahy. Potvrdil to přílet čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, který přiletěl na návštěvu České republiky v březnu 2016. Rozvíjel a prohluboval je dále zejména Miloš Zeman, ať už jako předseda vlády či od roku 2013 jako prezident. V roce 2019 se vztahy dále zhoršovaly, zejména když byla vypovězena družební smlouva Pekingu s Prahou kvůli sporům o její politický obsah a totéž se následně stalo se Šanghají.

Vraťme se nyní do současnosti. Věříte, že Čína vymýtí extrémní chudobu?

Nemám žádný důvod nevěřit a spekulovat, zda se to Číně podaří či nikoliv. Vždyť od října 1949, kdy skončila občanská válka, toho tolik už dokázala! A nebylo snadné Čínu dovést ve světovém měřítku do rovnoprávného postavení s dalšími velmocemi nikoliv jen nějakými deklaracemi, ale reálnými ekonomickými výsledky. A nejen těmi, ale třeba i ve vzdělání a v jiných oblastech. Má dost prostředků na to, aby to dokázala a je vůbec povzbudivé, že je to její vnitropolitickou prioritou.

Navštívil jste někdy Čínu?

Pochopitelně. Vietnam a vůbec země Indočíny jsem navštívil vícekrát a vždy to bylo právě přes Čínu – a také vždy jsem se zastavil na určitou dobu v Pekingu. Když to bylo poprvé v lednu 1969, vítal mě na letišti dokonce místní rozhlas v češtině a obdržel jsem Rudou knížku Mao Ce-tungových citátů, mám ji dodnes. Tak jsem na vlastní oči mohl pozorovat, jak se v Pekingu, ale nejen tam, ale i v jiných městech, kde jsem přesedával na další spoje a vždy jsem této zastávky využil alespoň ke krátké prohlídce, země mění, vyvíjí, prosperuje. To je neoddiskutovatelný fakt, který může potvrdit každý nestranný pozorovatel.

Jak nahlížíte na současnou zahraniční politiku vůči Číně?

Nesouhlasím s touto naší oficiální politikou, tím spíše, že jsme relativně malá země, navíc v srdci Evropy a neměli bychom si dovolit tak vyhraněná stanoviska, když je nemají ani ti mnohem silnější. A proč by také měli? Copak nás Čína bezprostředně ohrožuje? Což uzavírá svůj trh? Obchodní příklady z první republiky, které jsem už uváděl, svědčí o tom, že navíc je to trh zajímavý a perspektivní. Když to pochopili jiní, jako Německo nebo Francie, nevím, proč chceme být papežtější papeže.

Vadí mi to a především skutečnost, že protičínské nálady šíří zejména ti, kteří o Číně nevědí vůbec nic.

Kde se bude nacházet Čína podle vašeho názoru za 10, 20 let?

Myslím, že by měla být o hodně dál, než dnes, má pro to všechny předpoklady. A to jak u sebe doma, tak co se týče jejího mezinárodního postavení. Pochopili to ti prozíraví politici, kteří také byli velkými antikomunisty – například Nixon, Reagan a jejich poradce Henry Kissinger. Jednou jsem se právě Kissingera zeptal, v čem vidí největší problém současného světa. Odpověděl mi, že vědci studují problémy tolik let, kolik politici hodin. Bohužel však vědci nejsou politiky a neřídí státy. Právě z neznalosti se rodí jednostranné úsudky, které pak určují samotné jednání.

Radovan Rybák