Čajová kultura k nám přišla z Číny

2021-05-17 17:18:03
Sdílej:

Legenda praví, že za vznikem čínské čajové kultury stála vlastně náhoda, a to, když terapeutovi čínského panovníka spadly do šálku lístky čaje. Panovník byl tak uchvácen omamnou vůní a lahodností čaje, že si jej zamiloval a začal jej popíjet. Dramatičtější verze tohoto příběhu nám přibližuje počiny mytologického císaře Šen-nunga, nazývaného též Božský zemědělec 神农 nebo též Božský hospodář, otec čínské medicíny a zakladatel farmakologie a bylinné léčby, který zkoušel účinky rostlin. Jak to při podobných experimentech bývá, vážně se přiotrávil a jak umírající ležel na zemi vedle hrnce s vroucí vodou, spadl do ní čajový lístek, Šen-nung se lektvaru napil a uzdravil se. Ke skutečnému rozmachu čaje došlo v Číně ve 4. a 5. století našeho letopočtu. Čaj se postupně stále více dostával do povědomí lidí a domácností, císařové jej dávali jako dar, obchodníci nabízeli v obchodech a krčmách. Dokonce existují indicie, že čaj lisovaný do cihliček sloužil jako platidlo. Období vlády dynastie Čchang (618-980 n.l.) bývá označováno zlatou érou čaje – nebyl to lék, ale pochutina, z přípravy čaje se začal stávat rituál, samotné pěstování čaje bylo svázáno přísnými pravidly. Čaj se stával dostupný pro běžné lidi.

Do Evropy se čaj dostal před rokem 1610, prvními uživateli byli bezpochyby Portugalci a Holanďané, kteří s Čínou obchodovali. Další cestou čaje do Evropy se stala jedna z Hedvábných cest; vozil se tehdy převážně (podřadný) černý čaj - v Číně se však pil hlavně čaj zelený.

Za všechno může čajovník čínský (Camellia chinensis), důležitá rostlina, která měnila chod dějin: konaly se kvůli ní války nebo obchodní špionáž. Stále zelená kulturní rostlina z jihovýchodní Číny a přilehlých oblastí se pěstuje na plantážích různých nadmořských úrovní až do výšky 2000 metrů. Ve skutečnosti je to poměrně velký strom, který se ale pravidelně stříhá; roste pomalu, ale dožívá se dlouhých až 3500 let. Čajové plantáže potřebují ke své prosperitě mírné klima s dostatkem slunečního svitu, vlhkosti dosahující 70-80 % v kombinaci s ideální kyselostí půdy.

Když rolníci sesbírají čajové lístky, zpravidla do čtyř hodin od sběru proběhne jeho první zpracování, kontroluje se kvalita čaje a určuje jeho tržní cena. Ta bývá různá – podle místa pěstování, techniky zpracováni, způsobu fermentace, oxidace apod.

Podle druhu zpracování čaje rozeznáváme sedm základních druhů: bílý, žlutý, zelený, polofermentovaný, červený, černý a pu-erh. Další členění zohledňuje různé vůně. Zajímavé je již označování čajů a číselné standardy - čím nižší číslo, tím vyšší kvalita čaje. Čaj se prodává pod pro Evropany neuvěřitelnými názvy, třeba - železná bohyně, vodní fénix, východní kráska…

A jak vypadá správná příprava čaje? Musíte dávat pozor na tvrdost vody, její teplotu, výběr čaje a doporučený způsob přípravy – každý ho má trochu jiný. Od dodržování správných technologických postupů se odvíjí optimální chuť čaje, vůně, aroma a obsah zdraví prospěšných látek. Čaj zalijte vodou o teplotě 70-80 °C (u bylinných, černých nebo ovocných čajů i 100 °C), na jednu lžičku čaje cca 1,5-2dl vody, pro přípravu čaje v konvici přidejte 1 lžičku čaje navíc. Po zalití čaje se lístky dlouho promíchávají lžící a přes sítko rozlévají do malých předehřátých šálků, aby došlo k jejich změkčení, patřičnému rozevření čajových lístků a uvolnění jejich vůně. Louhujte cca 2-3 minuty, poté směs přeceďte. Nejlepšími materiály na přípravu čaje je porcelán nebo sklo, nevhodné jsou měděné lžičky a také rychlovarná konvice.

A kdy se objevil čaj v Čechách? Neexistují o tom jasné důkazy, ale jen náznaky – slovo čaj se vyskytuje v některých literárních dílech a starých slovnících, existují však staré porcelánové čajové konvičky a šálky na čaj. V Praze čaj prodával v domě U Zlatého okouna kupec Jan Alois Svatojánský již koncem 18. století, ve 30. letech 18. století vyrobili čajovou konvičku v keramičce v Kunštátu. Botanik a biolog Jan Svatopluk Presl vydal v roce 1864 Všeobecný rostlinopis čili popsání rostlin ve všelikém ohledu i škodlivých. Slovo čaj zmiňuje Jungmann ve svém slovníku z roku 1835. V 19. století umocnilo pití čaje přijímání všeho exotického, lidé se zajímali o daleké kultury i zvyky, a Orient se stával oblíbeným tématem. Po Evropě Čechy nevyjhímaje vznikaly úžasné čínské pavilony, o několika jsme psali nedávno na jiném místě, https://czech.cri.cn/travel/3885/20210225/625807.html. Vydávaly se překlady knih z čínštiny, populární byly přednášky,… a při nich se popíjel čínský čaj.

První čajovna Jokohama vznikla v rámci Jubilejní výstavy na pražském Výstavišti v roce 1889 v prostorách Japonského pavilonu; později se přesunula do suterénu právě dostavěného paláce Lucerna. Válečná období ani následná doba čajové kultuře příliš nepřispěla, pro sypané čaje jsme zajížděli do sousední NDR nebo Maďarska, kvalitní se daly koupit v exkluzívních prodejnách Tuzex nebo Eso, byli jsme odkázáni na často nekvalitní čaj v sáčcích, který někteří z úsporných důvodů přelévali hned několikrát. V 80. letech minulého století vznikla v Praze první Modrá čajovna s chudou nabídkou čajů – po roce skončila.

Po roce 1989 však nastal obrat k lepšímu, do Česka začaly pronikat čínské a japonské čaje a kultury s nimi spojené. První čajová párty vznikla vlastně již v Silvestrovské čajovně při příležitosti zvolení Václava Havla prezidentem tehdy ještě Československé socialistické republiky v roce 1989. Vznik dalších čajoven na sebe nenechal dlouho čekat, dnes jich v Česku nalezneme stovky, a Češi jsou na pomyslném 25. místě v konzumaci čaje - i v menším městě naleznete svoji oblíbenou čajovnu nebo specializovaný obchod se sypanými čaji z Číny. I když u nás nemáme vlastní specifický čajový obřad nebo osobitou tradici popíjení čaje, jeho samotné popíjení s sebou nese i spirituální složku – po čajovně se rozlévá všudy přítomná příjemná vůně, lidé se chovají ohleduplně a vstřícně, panuje zde klid, z reproduktorů se line jemná hudba, čas volně plyne,… a člověk při rozjímání vystoupí ze shonu moderního světa. Podobně jako když vstoupíte do kostela, oprostíte se od myšlenek vnějšího světa, intimní atmosféra vás zcela pohltí…

Ve Starém purkrabství pražského Vyšehradu se každoročně v srpnu koná Čajomír Fest – největší evropský festival čajové kultury a umění, kam se sjíždějí majitelé čajoven z České republiky, probíhají workshopy, tvůrčí dílny,… loni proběhl již jeho 12. ročník.

Zhruba tři čtvrtiny produkce čaje v Číně (a podobný podíl má i na světové produkci) tvoří čaj zelený, tzv. „pravý“, který při svém zpracování prošel minimální oxidací. Zmiňovali jsme však další druhy čajů, mezi kterými vyniká tajemný pu-erh se silnou svíravostí a hořkostí, ke kterému se propijete delším zkoušením. Prospívá mu stáří, třiceti i padesátileté čaje bývají velmi jemné, ale také drahé - ocení je opravdový labužník. Neobsahují thein ani kofein, ale naopak různé antioxidanty, proto se dají bez problému popíjet celodenně a dlouhodobě a působí prakticky na vše, na co si vzpomenete – snižují hladiny cukrů a tuků v krvi, pomáhají v redukci váhy, přispívají ke správné hladině cholesterolu, zlepšují trávení, posilují imunitu, zahání infekci, pomáhají při odbourávání alkoholu příp. kocoviny… a přivolávají dobrou náladu.

Čaj zůstává hned po vodě nejrozšířenějším světovým nápojem. Britové vypijí v průměru šest šálků čaje denně a Tea Time, tedy čas, kdy se čaj podává (o páté), mnohdy ovlivňuje aktuální program firmy… Ostatně Britové začínají popíjet svůj Early Morning Tea ideálně ještě v posteli, tedy před snídaní, teprve po něm následuje Breakfast Tea, odpolední Afternoon nebo Five ´clock Tea, dříve i HIgh Tea, čas, kdy se rodina scházela u večeře, bohužel to již dnes mizí.

V Číně zůstává zelený čaj nejoblíbenějším nápojem, popíjí se obzvláště mezi jídly, v kteroukoliv denní hodinu a na kterémkoliv místě - doma, venku na ulici, při obchodních jednáních, v restauracích či čajovnách, kancelářích nebo vlacích. Ostatně čajování nikdy nebylo výlučnou záležitostí intelektuálů a labužníků čaje, ale kultura lidového pití čaje byla rozšířena mezi nižšími vrstvami obyvatelstva odjakživa. Během horkých měsíců naleznete prakticky v každém městském parku, zvláště na jihu Číny, bezpočet čajoven, ve kterých se odehrávají mnohahodinová čajová posezení, při kterých si v přepočtu za pár korun můžete dopřát bezpočet čajových posezení, kdy vám obsluha čajovny neustále dolévá teplou vodu do vaší čajové konvice. Při jeho popíjení si můžete přečíst noviny, zahrát několik partiček mahjongu – sloních šachů, nebo poslouchat hudbu, někde si dokonce zazpíváte nebo zatančíte. Bývá to zpravidla nejživější místo celého parku, ve kterém se lidé schází a baví.

Čaj je čínskou vládou považován za prvořadý atribut tradiční čínské kultury, což se také projevuje v organizování různých čajových výstav, veletrhů a čajovnických kongresů na celostátní, ale i mezinárodní úrovni.

Za Mekku všech čajomilů je považována vesnice Lung-Ťing (Dračí studna), která dala název i nejslavnějšímu čínskému zelenému čaji. Homolovité kopečky v jejím okolí pokrývají koberce čajovníků, za kterými každoročně jezdí statisíce turistů z celého světa. Přes den tady sotva někoho naleznete, většina jejich obyvatel má svá zaměstnání, která nějak souvisí s pěstováním, zpracováním nebo prodejem čaje. Vesnice je poseta množstvím čajových obchůdků, ve kterých můžete čaje ochutnat, podobně jako u nás chodíte při vinobraní od jednoho sklípku ke druhému se sklínkou v ruce. Některé obchody nabízejí i krátkou prezentaci. Na konci vesnice se nachází rozsáhlý tématický park, o jehož komerčním využití ani na chvilku nezapochybujete – objednat si tady můžete i luxusní a nákladný raut, kde vás konvička prvotřídního čaje z jarní sklizně vyjde v přepočtu i na několik set korun. K němu si připočtěte opulentní několika chodové menu!... a cena rautu se může vyšplhat v přepočtu do stovek tisíců korun. Bohatí novomanželé tady tráví část líbánek, obchodníci, politici a státní úředníci relaxační zastávku na služební cestě. Mezi prominenty, kteří park v minulosti navštívili nechybí ani čajový guru Lu Jü, autor čínského Čajového kánonu z konce 8. století a jeden z největších básníků dynastie Sung ze 12. století. Nejvýznamnějším zastavením v parku je samotná Dračí studna, její stáří a původ je pochopitelně opředen mnoha legendami, nicméně vodní drak, který v ní sídlí, přináší ochranu, prosperitu, štěstí zdraví a plodnost, voda z této studny se považuje za živou a nejvhodnější k zalití stejnojmenného čaje.

Kultura čaje se prosadila i v umění kaligrafie, hudby, literatury, čaj je spojován s legendami, utváří kulturu nejen obyvatel Číny, ale téměř všech národů – je elixírem života, zbavuje tělo únavy a mysl smutku. „Raději tři dny bez soli, než jediný den bez čaje“, uvádí čínská moudrost v souvislosti s jeho pitím.

Miroslav Hrdlička