První knihy, které jsem začal vydávat, byly ilustrované mým otcem

Rozhovor s vydavatelem a fotografem Tomášem Janečkem

Váš otec, významný český malíř Ota Janeček, ilustroval před časem básnickou sbírku staré čínské poezie s názvem V záři měsíce, kterou přebásnili velikáni české poezie František Hrubín, Jiří Žáček nebo překladatel Bohumil Mathesius. Vzpomínáte na tu dobu?

Mám-li hovořit o ilustracích mého otce ke staré čínské poezii, musím se vrátit až někdy k roku 1948. Na samém počátku jsou volné listy ručního papíru s perokresbami – stébla trav, volavka, silueta hor a k nim otec připsal několik veršů čínské poezie v překladech Bohuslava Mathesia (v té době snad ani jiné překlady do češtiny neexistovaly). Dnes je už těžké se dopátrat, proč tyto volné listy vznikly. Snad z nějaké vnitřní potřeby obrazem doprovodit krásné verše, kde tak důležitou roli hraje příroda; příroda, která i v tvorbě Oty Janečka hraje stěžejní roli. Ilustrace k několika básním Li Po a dalším vznikly bez možnosti dalšího využití, bez možnosti publikace a skončily na dně šuplíku.

Jak to bylo dál?

V roce 1956 dostal otec nabídku ilustrovat čínskou poezii v překladech Bohuslava Mathesia. Ilustrace na volných listech nepoužil a vytvořil více než sto zcela nových kreseb tuží a akvarelů volně inspirovaných čínskou malbou. Kniha pod názvem Zpěvy staré a nové Číny vyšla o rok později a získala ocenění nejkrásnější kniha roku 1957. Když pak po více jak čtyřiceti letech jsem se rozhodl sám vydávat knihy, začal jsem knihami ilustrovanými mým otcem. Věděl jsem, že mezi knihami, které bych rád znovu vydal, budou Zpěvy staré Číny. A pak jsem objevil v antikvariátu malou knížečku staré čínské poezie s nádhernými překlady Františka Hrubína. A bylo rozhodnuto. Navíc Hrubín s Janečkem byli přátelé. A tak se začala rodit nová kniha čínské poezie. Základem byly Hrubínovy překlady doplněné neméně krásnými překlady Jiřího Žáčka a dvěma překlady Bohuslava Mathesia. V několika případech jsem se nemohl rozhodnout, který překlad je lepší, a tak jsem stejnou báseň otiskl ve dvou překladech. Původní ilustrace zůstaly a název knihy jsem si vypůjčil z jedné básně.

Navštívil malíř Ota Janeček Čínu před tím, než začal ilustrovat sbírku V záři měsíce? Jaký měl vztah k Číně a její poezii?

Otec měl cestovat do Číny v rámci zájezdu pořádaného Spolkem výtvarných umělců Mánes někdy v polovině padesátých let s přítelem sochařem Vinglerem, ale nakonec do Číny odjel jen pan Vingler. V té době otec dostal zakázky na ilustrace několika knih, častěji vystavoval, výtvarně spolupracoval na několika filmech a tak je možné, že pracovní zaneprázdnění bylo příčinou toho, proč se nakonec do Číny nedostal. A později se už příležitost nenaskytla. Vztahy mezi Čínou a tehdejším Sovětským svazem znatelně ochladly, takže i s Československem a fakultativní zájezdy umělců do Číny skončily. Otec se do Číny sám nevypravil.

Jste známý český fotograf. Jaký vztah máte k Asii a konkrétně k Číně?

Měl bych nejdřív uvést věci na pravou míru. Nepovažuji se za známého českého fotografa. Rád fotografuji věci kolem sebe, krajinu, světlo a stín a jediným mým kritériem je, abych aspoň s některou fotografií byl spokojen. A jestli mé fotografie zaujmou, mám z toho radost. Měl jsem pár fotografických výstav (teď jsem je počítal – bylo jich 14) a třeba ještě nějaká přibude. A jaký je můj vztah k Asii a Číně? Mám rád hory, krajinu, lidská sídla v ní a hor a krásných krajinných scenérií je v Asii víc než dost. Byl jsem v Číně, Mongolsku, Kyrgyzstánu, Nepálu i Tibetu, na ruském Dálném východě. Někdy to bylo v dost odlehlých místech, většinou mimo velká města a nikdy jsem neměl problém. Lidé se vždy snažili pomoci domluvit se. A když slova chyběla, tak posunky, nohama rukama, vším.

Jaký největší rozdíl spatřujete mezi Evropou a Asií?

Asie je obrovský kontinent a těžko budeme hledat společné rysy části Asie reprezentované čínským kulturně historickým okruhem a indickým kulturně historickým okruhem. A to ani nemluvě o Blízkém východě s převážně tradicí arabskou, perskou, kurdskou. A oblasti bývalého Sovětského svazu, to už je zase zcela jiná záležitost. Dost dobře nelze všeobecně mluvit o rozdílech, jestliže to, co chci porovnávat, je tak rozdílné. Ostatně ani Evropa, kontinent nesrovnatelně menší, nelze považovat za kulturně historicky homogenní organismus. Snad jediné, co k vaší otázce lze uvést je, že Evropa je daleko víc prostoupena globalizací, včetně odlehlých míst (a v Evropě jich opravdu už mnoho není) než Asie, kde stále najdeme místa, kde čas jako by se zastavil. Ale i to je jen zdání. Vysoko nad Lhasou vyběhne ze zdí kláštera Gandan mladý mnich, zaloví v záhybech své mnišské kutny, vytáhne mobil a kamsi volá.

Chystáte se v budoucnu do Číny? Ať už fotografovat nebo třeba uspořádat výstavu?

Samozřejmě rád bych a určitě s foťákem. Z Číny jsem viděl jen nepatrný střípek. Třeba se to ještě někdy povede. A co se výstav týče, určitě bych se nebránil, ale je to záležitost logisticky složitá a v případě Číny by patrně znamenala jednání přes ministerstvo zahraničí. Stěhování velkých soch a obrazů ale určitě není nepřekonatelná překážka.

Co byste popřál tomuto čínskému médiu v novém roce kovového Buvola?

Vaší rozhlasové stanici a webu China Radio International bych popřál nejen v roce kovového Buvola to, co potěší každou redakci – mnoho posluchačů a čtenářů, kteří přemýšlí o tom, co slyší, o tom co čtou.

Radovan Rybák