Čína jako hlavní poskytovatel vakcín

Je to již téměř dva roky od začátků pandemie nového koronaviru COVID-19 a konec této epidemie je zatím v nedohlednu. Po vyvinutí celé řady vakcín včetně čínských vakcín od výrobců Sinovac a Sinopharm bylo zahájeno očkování populace. Zatímco v řadě zemí pozvolna postupuje kupředu a míra proočkování přesahuje polovinu populace, v jiných zemích je očkování stále ještě na začátku. Jedná se především o země třetího světa a obecně chudší země.

Vyvinutí vakcín v rekordním čase je zázrak moderních technologií. Nikdy v minulosti nebyla vakcína vyvinuta v takto rychlém čase. Navíc množství klinických dat ohledně různých vakcín dosahuje historického prvenství – poprvé bylo v rámci výzkumu vakcín nahromaděno takové množství dat o reakci na vakcínu. To je samozřejmě spojeno se skutečností, že testovací proces musel z praktických důvodů být zkrácen a bezpečnost vakcín byla zajištěna právě širším testovacím vzorkem.

Moderní technologie však určují jen možnosti, ale jak s nimi bude naloženo je záležitostí ryze v režii společenství. Je proto politováníhodné, že jsme svědky vakcínového nacionalismu řady zemí. Vakcínový nacionalismus v praxi vypadá tak, že vyspělé země světa se snaží vakcíny skupovat pro své vlastní potřeby. Je pochopitelné, že státy se zajímají primárně o blaho vlastních populací, některé problémy však přesahují státní hranice a v takovém případě je na místě co největší koordinace světového společenství. Pandemie nemůže být vyřešena na národní úrovni, jedná se o celosvětový problém.

Vakcínový nacionalismus vede k tomu, že řada zemí nemá možnost pokračovat s očkováním své populace a virus tak má možnost se mezi populací dále šířit. To vede nejen ke ztrátám na lidských životech, ale zároveň zvyšuje pravděpodobnost nových mutací viru, které mohou znamenat zhoršení celkové situace. Vakcínový nacionalismus je krátkozraký, bezcitný a nezodpovědný – nejen k lidstvu jako takovému, ale v důsledku i k vlastní populaci. Je třeba nalézt rovnováhu mezi zájmy vlastních státních celků a mezi zájmy světa a k situaci přistoupit zodpovědně.

V tomto ohledu vyčnívá jako zářný příklad Čína. Přesto, že Čína má největší populaci na světě, horlivě usiluje o pomoc ostatním zemím, jehož potřeby jsou zbytkem světa ignorovány a jehož obyvatelům tak země, které odmítly pomoci, jasně ukázaly, jak hluboko vede nerovnost současného světa.

V ostrém kontrastu k chování vyspělých západních zemí Čína aktivně poskytuje pomoc těm méně šťastným zemím světa a aktivně zasílá vakcíny vyrobené na svém území. Dokonce se zavázala poskytnout ostatním zemím světa dvě miliardy dávek vakcín na nový koronavirus COVID-19. Tento závazek byl zopakován na prvním setkání fóra pro mezinárodní spolupráci v boji proti nákaze COVID-19, které se konalo 5. srpna letošního roku a odráží snahy Číny podpořit dlouhodobou spolupráci na výrobě a distribuci vakcín.

Nazývání snah Číny jmény jako „vakcínová diplomacie“ ve mně jako občanovi západní země vyvolává smutek. Jedná se o snahu vykreslit tuto skrz na skrz pozitivní činnost Číny v neblahém světle jakožto ryze účelový čin. Přitom z tohoto osočení není jasné, co by Čína měla poskytováním vakcín získat.

Dejme ale kritice tak zvané „vakcínové diplomacie“, objevující se v některých západních médiích, šanci a pokusme se rozebrat „vakcínovou diplomacii“ v negativním světle, abychom lépe pochopili kritiku a zda má nějaký merit. Nabízí se dvě možnosti. Buď je poskytování vakcín třetím zemím samo o sobě špatné, nebo je špatný důvod, proč je Čína poskytuje.

První možnost, totiž že poskytování vakcín třetím zemím, které se jinak k vakcíně nedostanou, je špatné, je zvrácená myšlenka. Věřím, že se stěží najde někdo, kdy by si to myslel. Navíc poskytováním vakcín nevznikají negativní externality, naopak to napomáhá globálnímu vymýcení nákazy COVID-19. Jediná možnost, kdy by poskytování vakcín bylo špatné, by bylo, pokud by šíření nákazy v méně vyspělých částech světa bylo z nějakého důvodu žádoucí. Věřím, že takto cynický názor nikdo nezastává, uzavřeme proto takto tuto první možnost. Čína poskytováním vakcín pomáhá světovému společenství a žádným způsobem mu neškodí.

Druhá možnost kritiky, která je v termínu „vakcínová diplomacie“ obsažena, je že ji Čína poskytuje ze špatného důvodu, se špatným úmyslem. Nedovedu si představit ten špatný důvod, úmysl či záměr, ale řekněme, že z pohledu západních zemí by to mohlo být něco na způsob, že Čína se snaží, aby v očích světové veřejnosti vypadaly špatně, zatímco Čína vypadala dobře. Ačkoli osobně pochybuji, že toto je důvod čínské pomoci, i kdyby byl, správnou reakcí by nebyla kritika Číny.

Kritika z tohoto důvodu by byla absurdní, protože by opomíjela jednoduché řešení: pokud by západní země nechtěly, aby v kontrastu s Čínou vypadaly špatně, stačilo by, aby se zapojily do podobného úsilí jako Čína a snažily se svou štědrostí Čínu překonat. Jednalo by se o jednoduché řešení „vakcínové diplomacie“, která je zdá se trnem v oku části západního establishmentu. S návrhem tohoto řešení jsem se ale v žádných médiích nesetkal, přitom se nabízí úplně samo, jeden nemusí být myslitel. Proto se domnívám, že kritika čínské štědrosti jako „vakcínové diplomacie“ nereaguje ani na tuto argumentaci.

Nezbývá, než se zamyslet nad ještě jedním možným důvodem kritiky „vakcínové diplomacie“. Tento důvod není absurdní jako první možnost ani hloupý jako druhá možnost, naopak dává naprostý smysl a je zrádně chytrý. Pokud je ale kritikou chvályhodného čínského konání skutečně tento důvod, míra cynismu je zde zarážející. Špatné v očích kritiků není poskytování vakcíny, ani záměr poskytování vakcín není špatný. Špatné je, že vakcíny poskytuje Čína.

Kritika čehokoli, co Čína dělá, je bohužel mainstreamovým jednáním velké části zahraničních médií. V tomto případě je však kritika zcela nemístná. Jen těžko lze nalézt zodpovědnější a pozitivnější chování, než je sdílení zdraví pro pomoc vyléčení světa, nicméně právě toto se stalo terčem nelibosti řady západních médií.

Jako občana západní země mě mrzí nízká úroveň velké části západních médií a to, že se vzdaly jakékoli snahy o objektivitu. Mrzí mě, že svým chováním šíří nenávist do světa, který ze všeho nejvíc potřebuje lásku, přátelství a pochopení mezi národy. Mrzí mě zaslepenost, kdy se pozitivní aktivity Číny jen tak shazují ze stolu jako „vakcínová diplomacie“. Sdílení vakcín je přesně to, co bychom v globální zdravotní krizi potřebovali ze všeho nejvíc. Mrzí mě také nedostatek sebereflexe a schopnosti vidět sobecké chování sebe sama. Doufám, že si stále více západních novinářů uvědomí svůj omyl a pokusí se ho napravit.

Václav Vyskočil, zvláštní zpravodaj CMG v Praze