Básník Vráťa Brabenec projektoval parky České čtvrti v Šanghaji

Je zajímavé sledovat, jak propastný je rozdíl mezi zprávami o Číně, které podávají mainstreamová česká média a pohledem, který mají na tuto zem naši lidé, kteří sami tuto zemi navštívili jako turisté, nebo třeba jako experti, kteří v Říši středu určitý čas pracovali a žili. Ať už se jedná o české podnikatele, spisovatele, architekty, sportovce a další. Jejich zprávy o Číně, které přivážejí, v žádném případě nepatří k názorům českého mediálního mainstreamu, a to z jednoho prostého důvodu. V drtivé většině případů to nejsou informace negativní. Jsou to zprávy vesměs pozitivní, plné nových zkušeností ze spolupráce, objevování nových míst i dimenzí a podobně.

Například nedávno se svěřil v rozhovoru, a to zde http://czech.cri.cn/communication/3888/20210510/660945.html známý český psychiatr Jan Cimický, že byl v Číně na návštěvě dokonce jedenáctkrát (!), a vyšla mu tam mimo jiné kniha s poetickým názvem Jeřabiny z Hangzhou. Úplně poprvé byl v Říši středu se známou českou spisovatelkou a autorkou knihy Přítelkyně z domu smutku Evou Kantůrkovou. „Projel jsem velký kus téhle krásné a rozsáhlé země a ty zážitky jsem potřeboval předat dál. Tak vznikly vlastně tři cestopisy, které jsem vydal, kniha pohádek a několik románů, které také využívají znalostí a zážitků z cest,“ uvedl Cimický s tím, že se mu Čína dostala pod kůži a vedle Francie se stala jeho láskou. Jeho názor na Čínu určitě není ojedinělý, jak si přečtete na dalších řádcích.

Nedávno jsem navštívil ateliér pražského architekta Karla Doubnera, který před časem spolupracoval na známé České čtvrti v Šanghaji a popisoval mi impozantní zástavbu 400 bytů a 40 vil, kde nechybí hotel, obchodní centrum, kanceláře, sídlo sportovního klubu s tenisovými kurty a restaurací, pochopitelně s typickou českou kuchyní a točeným českým pivem. Ve čtvrti, která se nachází asi dvacet minut od centra Šanghaje a zhruba šest kilometrů od letiště, se dnes již žije a lidem se tam jistě dobře bydlí.

Pohled na Českou čtvrť v Šanghaji.

Prohlížel jsem si fotografie zmíněné čtvrti a byl jsem překvapen, jak zajímavě vypadá celá čtvrť, která se rozkládá mezi dvěma řekami a kde nechybí most s kopiemi historických soch a třeba ani typický český rybník. Na tomto díle pochopitelně Karel Doubner nepracoval sám, ale s dalšími architekty, konkrétně s Vlado Miluničem, který proslul jako spoluautor Tančícího domu v Praze a Petrem Frantou, z jehož ateliéru pochází například projekt dostavby pražského letiště. Oba jsou právě s Doubnerem, který se kdysi podílel na rekonstrukci Národního divadla v Praze, autory návrhů apartmánů. Plán čtyřiceti vil vypracovali Petr Fuchs a Martin Chválek, který je původem z Ostravy. Investorem zmíněného projektu byl čínský realitní magnát Tu Haiming, který zastává také několik politických postů, mimo jiné je prý poslancem šanghajského parlamentu.

V České čtvrti v Šanghaji příkladně pečují o zasazené stromy.

Píšu o tom všem proto, že si uvědomuji, kolik českých odborníků je jenom na výše uvedeném, velkoryse pojatém projektu podepsáno a jak tato konkrétní dlouhodobá akce vlastně nutně musela propojit české a čínské lidi nejrůznějších profesí. Bohužel česká média tomuto projektu žádnou mimořádnou pozornost nevěnovala, přitom Tu Haiming chtěl z Prahy do Šanghaje importovat co nejvíce prvků. „Přál si, aby magickou Prahu v Šanghaji připomínaly nejen domy, ale i kopie soch, které měly být umístěny podél mostu přes řeku, který by vzdáleně připomínal Karlův most,“ přiblížil mi architekt Doubner čínské vize s tím, že si zmíněný magnát s úsměvem na rtech přál, aby most zdobily sochy spisovatele a pozdějšího prezidenta Československa i ČR Václava Havla, dobrého vojáka Josefa Švejka z románu Jaroslava Haška, dále chtěl legendárního fotbalistu Pavla Nedvěda a sochu architekta Vlada Miluniče, který se podílel na první etapě projektu. Dopadlo to nakonec podle Doubnera tak, že se čínský podnikatel rozhodl, že areál budou zkrášlovat kopie historických soch, které však nesměly znázorňovat náboženská témata, což musela být podmínka, která se musela plnit opravdu složitě. „Zvolili jsme cestu nejmenšího odporu a navrhli jsme mu některé kopie soch od Matyáše Bernarda Brauna z východočeského zámku Kuks,“ upřesnil své dozajista zajímavé povídání v pražském ateliéru Doubner.

Česká čtvrť v Šanghaji je dobrá adresa.

Ale skutečnou perličku jsem se dozvěděl až na samotný závěr návštěvy ateliéru tohoto významného českého architekta, který uvedl, že projekty zahrad a parků právě v Šanghaji vypracoval Vráťa Brabenec z Plastic People of the Universe, čili fenomén československého undergroundu, básník, textař a legendární hráč na saxofon. Právě on kdysi vystudoval v Mělníku střední školu – obor zahradnictví a po své emigraci z Československa se léta živil v Kanadě jako zahradní architekt a vystupoval také jako ekologický aktivista. Bojoval tam třeba proti kácení deštných pralesů v Britské Kolumbii.

„S Vráťou byla skvělá spolupráce,“ uzavřel své vyprávění architekt Doubner a já si najednou uvědomil, že bude potřeba vyplnit mezery českého mainstreamu a jeho chronické vynechávání toho, co se mu tak nějak nehodí do krámu. Český mainstream pochopitelně o saxofonistovi z tehdejšího undergroundu píše, ale jen o jeho životě v Československu nebo v Kanadě, nikoliv o jeho pracovních aktivitách v Číně. Protože si myslím, že je to škoda a že je nesmysl cokoliv vynechávat, doplňuji to, že se Brabenec zasloužil také o výsadbu a kultivaci zeleně v České čtvrti v Šanghaji. Patří mu za to dík!

Radovan Rybák, zvláštní zpravodaj CMG v Praze