Potřebujeme vědět, odkud se vzala pandemie COVID-19?

V lednu minulého roku Čína oznámila, že ve městě Wuhanu se šíří neznámá nákaza. V následujících několika měsících se svět proměnil. Řada vědců, veřejných intelektuálů i celá řada běžných občanů se zděšením sledovalo, jak ve většině zemí nebyla učiněna žádná opatření, dokud se situace nevymkla kontrole.

Selhání většiny zemí

Když se nemoc již rozšířila po celé zemi, bylo samozřejmě na jakákoli preventivní opatření pozdě. Zbývala reaktivní opatření jako je nošení masek nebo lockdowny. Jistý soudobý americký filozof komentoval, že sledovat nečinnost vlády bylo jako sledovat katastrofu v přímém přenosu, jen zpomalenou. Tento komentář ve mně silně rezonuje, i já jsem tehdy nevěřícně sledoval, jak, přestože byla celá řada případů zdokumentovaná i v mé rodné Evropě a záběry z italského Milánu byly katastrofické, ostatní země neudělaly žádná opatření. Nemuselo by se jednat hned o zavření hranic či jiné razantní omezení cestování, nicméně v té době neprobíhalo ani testování.

Takže jsem s rozhořčením musel sledovat, jak se virus nekontrolovatelně šíří Evropou stejně jako většinou světa. Třešničkou na pomyslném dortu bylo, když jsem viděl našeho ministra zdravotnictví holedbat se tím, jak když byla oznámena přítomnost viru v Číně, „bylo to daleko a nebylo potřeba učinit žádná opatření, tou dobou si z toho ještě nic nedělali“. Pokračoval tím, že když byl virus v Itálii, začali viru COVID-19 na ministerstvu věnovat trochu pozornosti, ale taky to nijak neřešili.

Postup, jak se bránit nákaze, byl přitom nabíledni. Nebyl pro něj potřeba nový výzkum ani komplexní plány a plně vycházel ze selského rozumu. Navíc byl realizovatelný s využitím běžně dostupných technologií. Jednalo se o preventivní opatření, jako je třeba nošení masek, případně uplatnění lockdownů. Dále šlo o trasování, tedy v případě objevení nakažených neprodleně zjistit, s kým daná osoba přišla do styku. Na to navazovala izolace, tedy izolování nakažených od zdravé populace, dokud se neuzdraví.

Výzkum původu viru

Celá řada zemí měla dostatek informací, aby se mohla viru vyhnout. Jejich vlády ale nereagovaly na nebezpečí, které mohly a měly předvídat. Podobně jako po finanční krizi v roce 2008 však nedošlo k zamyšlení se nad sebou, nad selháním interních rozhodovacích procesů a ignorování zřejmých rizik, které nakonec vedly ke krizi. Místo toho se některé vlády snažily odvést pozornost od vlastní neschopnosti hledáním původu viru.

Snaha zjistit původ viru není sama o sobě špatná. Především pro vědce by vysvětlení původu viru mohlo přinést důležité informace, ať už pro lepší porozumění pandemiím, viru COVID-19 či jiné oblasti, kterou se zabývají. Skutečností ale je, že původ viru dost možná nepůjde jednoznačně určit.

Zpráva WHO z března roku 2021 považovala původ viru u netopýrů za nejpravděpodobnější, zatímco únik z laboratoře za mimořádně nepravděpodobný. „Přeskočení“ z netopýra ve Wuhanu byla také až do nedávna jediná akceptovaná teorie vzniku v západních médiích.

Hledání viníka

Naopak, únik z laboratoře ve Wuhanu a obecně to, že virus COVID-19 byl uměle vytvořen, bylo považováno za konspirační teorii. V rámci boje proti konspiračním teoriím obrovská sociální média Youtube a Facebook dokonce mazaly příspěvky, které tvrdily, že virus unikl z laboratoře. Tato politika se ukázala jako kontroverzní a zahájila na „západě“ debatu o tom, jak má v době sociálních médií vypadat cenzura a kam až sahá svoboda slova.

Tuto debatu výrazně ovlivnilo, když vláda Spojených států oznámila, že virus nejspíš unikl z laboratoře ve Wuhanu. Od té doby je šíření této teorie na Youtube a Facebooku znovu „povoleno“.

Fixace na hledání původu viru přitom působí jako odvádění pozornosti. Odkud virus pochází, není pro jiné než vědecké účely nijak zásadní. Zásadní je reakce na tento virus. Za humanitární a ekonomickou katastrofu, kterou rozšíření se viru ve většině zemí světa znamená, není odpovědný netopýr nebo laboratoř, ale vlády zemí a nepřímo celé společnosti v daných zemích, které na virus nebyly schopné adekvátně zareagovat.

Nový druh pandemie

Tato pandemie je v řadě ohledech historicky nová. Onemocnění novým koronavirem COVID-19 rozhodně není závažnější než jiná onemocnění, která v dobách minulých zachvátila lidstvo. Ačkoli je virus velmi nakažlivý, máme obrovské štěstí, že není mnohem nebezpečnější.

V této první skutečně globální pandemii od španělské chřipky před sto lety se změnil především postoj k pandemii. Dříve byly nemoci považovány za svého druhu přírodní katastrofu. Zároveň proti nim nebylo dost dobře možné zavést různá opatření.

Dnes se situace v mnohém změnila. Vědci z řady laboratoří a výzkumných ústavů byli schopni vyvinout různé druhy vakcín v rekordním čase. Znalosti o viru byly hluboké velice rychle poté, co se celosvětová vědecká komunita na tento problém zaměřila. Ačkoli je pandemie stále před námi a vyžaduje značnou pozornost, zároveň je ve vzduchu celá řada otazníků, v boji proti pandemii bylo dosaženo obrovských pokroků.

Zároveň se z pandemie poprvé v historii stal skutečně politický problém. V minulosti se vždy jednalo o svého druhu přírodní katastrofu a přírodní katastrofy nemají v zásadě nic společného s politickými rozhodnutími. Tentokrát poprvé díky hlubokým znalostem a pokročilé vědě bylo možné na šíření nákazy reagovat různými způsoby. A tak se z čínského úspěchu při zadržování nákazy COVID-19 stalo politické vítězství, zatímco z neúspěšných a polovičatých reakcí většiny ostatních zemí se stala ostuda, za kterou místní populace z velké části viní místní politické představitele.

Postup kupředu

S ohledem na výše zmíněné skutečnosti není nijak překvapivé, že se řada politiků snaží přesunout pozornost od svých vlastních chyb a najít si vhodného obětního beránka. To je ale zcela kontraproduktivní postup, který v žádném ohledu nepomůže situaci řešit.

Naopak, vzájemné obviňování může situaci nadále zhoršovat. Obviňováním ostatních bude podkopána vzájemná důvěra a ochota spolupracovat v boji proti pandemii. Pandemie je přitom jedním z globálních problémů nové doby, který vyžaduje celosvětovou součinnost a spolupráci.

Nákaza virem COVID-19 je celosvětovým problémem, který by měl být řešen na základě vzájemné důvěry a spolupráce. S ohledem na úspěchy Číny v boji proti pandemii by bylo lepší než nesmyslně obviňovat Čínu najít v čínském boji proti viru inspiraci a ponaučení a v tomto boji spolupracovat. Tímto směrem vede cesta kupředu.

Nezbývá než doufat, že političtí představitelé zaujmou správný postoj a rozhodnou se společně postupovat kupředu a pracovat na budoucnosti, ve které nový koronavirus COVID-19 nebude pro lidstvo představovat problém.

Václav Vyskočil, zvláštní komentátor CMG v Praze